Čo bude po smrti?

Tipuju, že ti je tak 12, takže tu budeš ještě hooodně dlouho

Reaguji na Lumetos: Není mi 12.. proč si to myslíš?

tohle mě taky docela trápí..ale víc mě trápí to, že jednou ztratim svojí rodinu a přítele..snažím se na to nemyslet, ale občas mě to prostě přepadne a nemůžu se toho zbavit..ale jinak se snažim uklidnit tim, že to prostě bude jako normální spánek..o ničem nevíš, tak jako před narozením..a třeba budeme mít štěstí a nakonec to bude tak, že se sejdeme se svýma nejbližšíma...

Nebojím se smrti, ale spíš toho umírání. A nejvíc se děsím smrti blízkých...

Reaguji na Lumetos: Proč se do ní navážíš?
Reaguji na iffiik: Každý má na smrt jiný pohled. Někdo si myslí, že nic nebude, že bude jen tma. Já věřím v reinkarnaci a dost mě to uklidňuje.

souhlas..

Reaguji na Lumetos: proč by jako měla mít 12? Myslím, že každý člověk někdy nad tímto přemýšlel, i já a to mi opravdu 12 není. To bych spíš soudila já o tobě, z toho co tady píšeš, i když i ty dvanáctileté děti mají větší rozum než ty.

Reaguji na Efca: Jojo to mě taky trápí že se nevyrovnám s odchodem blízkých.. Už mi uřeli dědové jeden umřel dřív než jsem se narodila a druhý nedávno a bylo mi to líto nedokážu si představit kdyby to byla mamka, taťka nebo sestra to by bylo hrozné.. pořád bych myslela co s nima asi je..

Jinak teda věřím, že po smrti něco je. Duše zůstane a poté bude v novém těle

Reaguji na Michaela18: Reaguji na werunka14: děkuju holky nemám ráda když někdo píše takové věci k příspěvkům.. pokud jim příspěvěk příjde stupidní tak ať ho přece ani neotvírají ne? :/

Jediné co mi vždy vrtá hlavou je, že už nikdy nebudu? Ale tak na druhou stranu, je to přirozené a k životu to hold patří.

Reaguji na Efca: já jsem z toho v rozpacích..

nejvíce mě děsí představy že jsem někde sama a nemůžu nic udělat abych s někým byla..

Téma už existuje - opravdu je takový problém hledat? Když je název (až na to, že je ve slovenštině) totožný s tímto?
Takže spojuji.....

Reaguji na iffiik:
Já v to věřím. Tělo je jen schránka duše a ta je nesmrtelá
Nejsem věřící, ale v rámci studia různých náboženství, jsem v toto začala věřit

Ahoj, po přečtení knihy od Raymonda Moodyho Život po životě jsem dost začala věřit na regresní terapie, reinkarnaci, auru atd. Moody se v této knize dost k tomuto fenoménu vyjadřuje, nejvíce se mi líbí, že čtenářovi svůj názor nijak nenutí, ale po přečtení všech těch zajímavých příběhů jsem opravdu začla věřit tomu, že po smrti ještě něco je! Nebo zkus knihu od R.G Jarmona Cesty duše