Abych řekla pravdu, omlazení je jediné místo kde já se trochu vypovídám, jakmile mám nějaký problém jdu s ním okamžitě sem. Nevím jestli je to tou dlouhou zimou, ale už měsíc mě drží úzkost, plačtivost-jsem přecitlivělá a někdy i paranoidní. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť oblíbená, ale zvykla jsem si na to a byla jsem spokojená tak jak jsem-s přítelem, který mě miluje takovou jaká jsem a s maminkou, která je vlastně úplně stejná jako já. Už jako malá jsem věděla, že jsem jiná než ostatní děti, ale nikdy jsem nevěděla čím to je-jsem (z pohledů jiných) staromódní, nad vším moc přemýšlím, vše moc prožívám (hudbu, gesta, módu, dobu.....). Vždycky jsem si rozuměla víc se staršími lidmi-mezi vrstevníky jsem nikdy nezapadla i když jsem třeba ve svém věku řešila úplně stejné problémy jako oni. V životě jsem měla jednu jedinou kamarádku (o kterou jsem přišla díky stěhování), která mi kdysi, když jsem jí brečela na rameni proč mě všichni tak nesnáší, řekla, že jsem prostě jiná, zvláštní a díky tomu mě má ráda-že pochopit mě může leda vnímavější a citlivější člověk pro ostatní jsem prostě podivín, tajemná a toho se bojí. Nevím jestli měla v něčem pravdu, ale tuhle větu si pamatuju a nesu si jí sebou pořád, často nad ní uvažuju-v pubertě jsem se dokonce snažila chovat jako ostatní-poslouchala jsem moderní hudbu i přes to, že se mi vůbec nelíbila-oblékala jsem se tak jak to zrovna "frčelo" i když mám ráda odjakživa eleganci. Tohle období mě přešlo a když jsem šla na střední-začala jsem se trošku vnímat jako originál a tím víc jsem originál chtěla být, byla jsem zdravě sebevědomá a ten pocit, že je na mě něco zvláštního jsem milovala-protože to nějak fungovalo, tenkrát jsem se totiž hodně líbila, holky mě sice nesnášely, ale zato jsem měla spoustu kamarádů-kteří postupně odpadávali protože jsem je odmítala-už tenkrát jsem měla Jirku (mého přítele). Stalo se potom moc věcí-musela jsem přerušit školu, jít do práce a teď si teprve dodělávám maturitu. No a konečně jsem se dostala k jádru věci-tady veškeré mé sebevědomí postupně uteklo....jsem zase tam kde jsem byla dřív, pořád poslouchám nějaké výsměchy a poznámky na mou osobu, vidím jak mnou všichni pohrdají už pro mé názory, koníčky. Někdo by si řekl ať si toho nevšímám, jenže já to prostě neumím, jsem hrozně přecitlivělá-rozbrečí mě každá pitomost, ale trpí tím jen moje maminka a přítel-protože mi ani ze srandy nemůžou říct něco na mě-hned si začnu říkat jak jsem zbytečná, nic neumím, nikdo mě nesnese. Nevím jak se vyjádřit-nechci abyste si mysleli, že jsem nějaké UFO
Já mám pocit, že jsem úplně obyčejná holka, stejná jako všechny ostatní, ale vidím, že asi bude něco jinak-mám jiné zájmy-že by v tom to bylo-to se mi nezdá znám spoustu lidí co dělají něco jinak a jsou třeba v kolektivu celkem oblíbení? Kdykoli něco jen řeknu, s někým mluvím, něco prohodím-byť je to věc úplně normální věc kterou by řekla třeba polovina třídy-už slyším poznámky a chychotání. Často si uvědomuju, že věc kterou řekne někdo jiný kdybych ji řekla já zase by se do mě všichni strefovali-ale já nevím proč, čím to je, čím všechny tak provokuju, nejsem taková ta šedá myš co sedí v koutě, nejsem puťka, která vždycky všem připadala směšná-dokážu říct svůj názor i se ozvat, dřív jsem i měla pocit, že jsem docela vtipná-nechci abych vám vyzněla třeba namyšleně, snažím se jen být upřímná, chci si o tom s někým promluvit.....vím, že mě tohle zase za chvíli přejde, obrním se a zase to budu nějakou dobu snášet, ale i přes to-chtěla bych vědět jestli máte někdo podobný problém-cítíte od ostatních že jste jiní než oni, ale nevíte v čem, proč a co je tak pobuřuje, pohoršuje. Mám ve třídě pár lidí se kterými můžu mluvit, kteří mě nezesměšňují, ale i oni mi říkají, že jim občas lezu na nervy-když se zeptám proč nebo čím-nikdy mi nedokážou odpovědět
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nemám přátele
Poslat SZCituji pajula: Asi už Vám všem to moje fňukání leze na nervy co?
To ne. My Ti držíme palce, aby Ti ve škole bylo líp.
No na mě učitelka na prvním stupni taky byla divná, ne zrovna hodná, měla své oblíbence a neoblíbence, oblíbence vychvalovala před celou třídou a ty neoblíbené znemožňovala.
Např. mně nešlo psaní, i když jsem se moc snažila, úča ukázala můj sešit celé třídě a řekla podívejte, jak to má Čejková škaredý, fuj. To je hrozný, když učitelka podporuje ve třídě posměch.
Ale takový věci jako Tobě mi nedělala.
Jo a je prima, že máš s mamkou a přítelem bezva vztah 
Mně můj přítel taky moc pomáhá, když mám třeba krizi kvůli učení.
Cituji Žraloček: pajula
Asi už Vám všem to moje fňukání leze na nervy co?
To ne
nene samozřejmě že ne. Taky držím pěsti! Už teď se mi to zdá lepší než na začátku! určitě to nakonec zvládneš 
No já jsem si všimla, že na většinu rejpavých lidí zabírá, když jim to oplatíš a tečka. Já mám třeba tetu, ségru a sestřenku, který furt do mě rejou, dřív jsem se nebránila, protože jsou všichni mnohem starší než já, ale teď stačí jednou odpovědět a je božskej klid a ani nejsou žádné hadky.
Ale ta Tvoje odpověď s tím culíkem...
Na to prostě nejde nic dalšího říct
Jo a taky si myslím, že Ti závidí, že jsi hezká (koukala jsem do galerky).
Super!
Pasula: to je od tebe moc milé
Pajula: Až když to tady Žraloček napsala, napadlo mě se kouknout do tvé galerky, no a je to jasná věc: jsi opravdu moc hezká, takže se nediv, že ti spolužačky závidí a snaží se na tobě pořád něco hledat. K tomu vývoji, který se odehrával v době tvé povinné školní docházky, můžu říct jen to, že snaha se zavděčit a být ta nejhodnější na světe, skoro vždycky způsobí pravý opak. Když se položíš lidem k nohám, budou po tobě pochopitelně šlapat. To, jak reaguješ v posledních dnech, se ti evidentně vyplácí a určitě to není jen tím, že by spolužáci měli jeden "z lepších dnů". Budou se muset vyrovnat s tím, že už jim nebudeš dělat otloukánka pro pobavení. Musíš v tom pokračovat a už za měsíc uvidíš velké změny, na to vem jed.
Žraloček
pasula
Je.... Děkuju, hned mám pocit, že nejsem na všechno sama
Cituji RomanKaS: To, jak reaguješ v posledních dnech, se ti evidentně vyplácí a určitě to není jen tím, že by spolužáci měli jeden "z lepších dnů". Budou se muset vyrovnat s tím, že už jim nebudeš dělat otloukánka pro pobavení. Musíš v tom pokračovat a už za měsíc uvidíš velké změny, na to vem jed.
No, já se pokusím v tom pokračovat-abych vám řekla pravdu, večer když jdu spát představuju si různé situace a v duchu si vymýšlím jak bych odpovídala-už jsem vážně na hlavu
Včera jsem měla vystoupení, takové celkem nedůležité.....hodně jsem se bála, ale, že budu mít tak příšernou trému to jsem vážně nečekala, tohle se mi ještě nestalo. Myslela jsem že tam snad namístě omdlím-měla jsem úplně fialové ruce, všechno mě brnělo....no nevím ale vůbec proč, bylo tam jen pár lidí, byl to obyčejný žákovský koncert. Za měsíc mám mít celkem důležité vystoupení a pak mám jet zpívat do Prahy, no řekla jsem si že už to radši nenechám náhodě-protože se znám, teď budu mít strach z toho, že budu mít trému a vnutím si ji. Tak jsem si skočila raději k doktorce pro léky-předepsala mi Neuron ať ho beru před vystoupením, že když to nebudu přehánět a postupně si budu brát míň, že bych to měla překonat, nerada bych totiž díky trémě zvrzla i to další vystoupení.
A děkuju Vám za reakce na moje fotky...... Hodně to potěší, kór teď to docela potřebuju slyšet...ale musím říct, že mám pocit, že už se ty moje "deprese" zlepšují. Už aspoň nemám ten pocit a chuť zavřít se doma, zatáhnout rolety aby mě nikdo neviděl.....teda......nemám je aspoň tak často
Cituji pajula: No, já se pokusím v tom pokračovat-abych vám řekla pravdu, večer když jdu spát představuju si různé situace a v duchu si vymýšlím jak bych odpovídala-už jsem vážně na hlavu
Zkus se podívat tady na omlázku do diskuse o knize Tajemství. Nejlépe si ho přečti a podívej se na film (je tam odkaz na shlédnutí na netu zdarma). Také kniha Čtyři dohody je OK.
Cituji pajula: Je.... Děkuju, hned mám pocit, že nejsem na všechno sama
Cituji pajula: A děkuju Vám za reakce na moje fotky...... Hodně to potěší, kór teď to docela potřebuju slyšet...ale musím říct, že mám pocit, že už se ty moje "deprese" zlepšují. Už aspoň nemám ten pocit a chuť zavřít se doma, zatáhnout rolety aby mě nikdo neviděl.....teda......nemám je aspoň tak často
To mám véééélikou radost! 
A ty prášky, já si myslím, žes udělala dobře, nebudeš se trápit a podaří se Ti.
Cituji Žraloček: A ty prášky, já si myslím, žes udělala dobře, nebudeš se trápit a podaří se Ti.
no já doufám-jen bych si na ně nerada vypěstovala nějaou závislost
Zdravím po dlouhé době...chtěla jsem vás poprosit jestli byste mi trošičku nepomohli....stačí jen hlasovat na http://www.stansetvaripen.cz/galerie-2912.html děkuju moc
pajula
máš to tam - to mi vůbec nepřipomíná tu utrápenou slečnu, se kterou jsme si tu psali
Galerie obrázkůAhojky Pajulo, mluvíš mi z duše. Taky jsem si takovými věcmi prošla. Jsem taky z Rakovníka, tak když budeš chtít pokecat, tak není problém. Drž se!.
Já jsem asi taky jiná. Nechci se vyvyšovat, ale prostě se nerada vyjadřuju stylem "tři sprostá slova v jedné větě", ráda používám slova jako sofistikovaný, charisma, prokrastinace, atd. a lidem kolem to strašně vadí. Jsem za člověka, který spí v knihovně a nosí v taškách slovníky. Je mi to tak nějak jedno, prostě mluvím, jak se mně líbí, co je komu do toho, že ano, ale kolikrát zírám, jak to lidem vadí a jak si prostě neodpustí jízlivé poznámky...
Tím pádem mám samozřejmě méně opravdových přátel, protože vyhledávám lidi se stejnými lingvistickými potřebami, stejným přehledem a podobně. O to víc si jich ale vážím, zbytku se čas od času snažím přizpůsobit, aby aspoň pochopili, co jim říkám
A vám, přátelé, radím, mějte se rádi, každý jsme originální a není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem. To není v lidských silách a navíc - moudré pořekadlo praví, že přítel všech je přítelem nikoho
Reaguji na Destinnys:
nechceš jít ven se mnou-Lovosice
méně než
10 příspěvků
Téma Nemám přátele je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
