Ahoj,
Rozešel se se mnou přítel po 3 a půl letém vztahu. Byli jsme svoji první, znali se od 13 let a když nám bylo 16, začali jsme spolu chodit. Bylo to fajn, cítila jsem se s ním hezky i když tam občas bylo víc problémů než toho hezkého. Celou dobu mi kamarádky říkaly, že je to sobec a já k němu vzhlížím a jsem na něm závislá. Asi měly pravdu ...
*
Nechci ho ztratit, chci ho mít, dává mi sílu na sobě pracovat, ale na druhou stranu si říkám, že možná pro oba bude osvobozující z toho vztahu odejít. On odchází z VŠ, neví, co bude dělat, chce odjet do zahraničí ... já možná na VŠ půjdu, do jiného města, bůh ví, jak to bude dál. Možná rozchod bude nejlepší, ale jak se s tím vyrovnat? Vím, že když ho ztratím, opět budu mít v sobě to prázdné místo, ale už za ním nechci běhat, chci nový život. Jak s tím začít?
*EDIT