Spaní se psem v posteli

pampoli
Učením různých povelů a cvičením mu v hlavě zmatek určitě neuděláš. Věř mi, není nic horšího než nevycvičený pes který s tebou žije v bytě - takoví psi pak škrábou na dveře dokaď je nepustíš tam kam si umanou, žebrají u stolu o jídlo a štěkají když jsou doma sami. Pokud ho začneš cvičit už jako štěně a naučíš ho povely jako místo nebo padej pejsek je velmi rychle pochopí a uplatníš je v mnoha situacích . A pokud tohle bude umět, tím že ho občas vezmeš do postele nic nezkazíš. Podle mě je to stejné jako když se s ním půl hodiny mazlíš a nebo se přetahujete o hračku - pejska to strašně baví, ale když to pak někdy neuděláš, pochybuju že by měl v hlavě zmatek.

krásný příspěvky.. tak přidám taky svoje zkušenosti s chlupáčkama.. mám doma dva pejsky - 15ti letou kokršpanělku a 3letou cottonku, ta starší je zvyklá skoro od malinka venku (má ve verandě zateplenou boudu), takže doma bývá pouze přes zimu, takže třeba právě teď se celé dny válí na kožešině před kamnama.. tu menší jsme kupovali babičce, která bydlela s námi.. nejdřív to bylo řečí, jak teda že pejska jo, ale že nikdy nepůjde do postele ani na gauč - vydržela to dodržet zhruba tři dny, pak tý malý kuličce zcela podlehla a byli nerozlučná dvojka ve dne v noci.. babička v létě zemřela a malá "bavlnka" připadla na starost - tedy spíš radost - mě, spinká se mnou v posteli, gauč je pro ní pelíškem, nejradši se pořád k někomu tulí, mám ji pořád za nohama - v koupelně, při vaření, když jsem ve vaně, venku, prostě se nehne na krok. Pokud zrovna nemůžu já, rodiče mě plně nahradí, na naše psí miláčky nedá nikdo z rodiny dopustit.. .-) jsou součástí rodiny, nedovedu si to bez nich představit.. i proto se hrozím toho, jak ta moje 15ti letá zrzečka stárne.. nejsou pro mě jenom nějaká zvířata - ale členové rodiny..

taky přidám jak to chodí v naší smečce...
mám vizslu (takže žádný drobeček) a Monty s námi od štěněte spí v posteli... během dne na postel ani gauč nesmí - má jeden stabilní a jeden mobilní pelíšek... mobilní pelíšek si během dne v tlamě tahá za sebou po celém bytě tak, aby vždy byl v naší bezprostřední blízkosti... a tak jak on má rád naší blízkost, tak i nás těší ta jeho... kolikrát se stalo, že jsme se já nebo přítel po tréninku složili k Montymu spolu s ním do pelechu a dali si "u něj" dvacet... a pes byl šťastný jak blecha, že nás má u sebe... a nevidím jediný důvod, proč si tohle neužívat

uznávám, že pes potřebuje vedení, výchovu a hlavně socializaci, ale to všechno je přece naprosto nezávislé na tom, jestli psa pustím do postele nebo ne... Monty poslouchá na slovo - leckdy jen na pokyn ruky - vycházky absolvuje bez vodítka a bez jediného konfliktu (jasně, že si koleduju o pokutu ) a btw bydlím v Praze a Montymu jsou 4 roky...
neodsuzuji nikoho, kdo to má jinak... odsuzuji ty, kteří nedokáží svého psa vychovat a socializovat bez ohledu na to, kde pes spí...

jj takového necvičeného ridgbacka taky znám a právě proto se tomu chci vyvarovat a chodíme s Arbonkem na cvičák. Cvičíme doma i na procházkách. Zatím všechno formou hry a na pamlsky,ale zdá se mi že mu to i docela jde. Ale někdo psal příspěvek (viz 1.strana), že když necháš spát pejska v posteli a pak ho po nějaké době začneš z postele odhánět, tak že ten pes neví proč a má z toho zmatek. On je docela tvrdohlavý(jako všichni ridgbaci) i doktor mě varoval, že to nebude nejjednoduší, ale snažíme se
Tak to tedy zkusím. Dnes prostě bude Arbonek spát v pelíškuTak mi holky držte pěsti. Pak se ozvu jak to dopadlo

pampoli
držím palce. Pan doktor nám radil, že nejdůležitější je důslednost! Prostě mu řekni, že bude dole a nepovol. Bude to těžký, týden se asi nevyspíš, protože ho v noci budeš zkopávat z postele, ale lepší týden nespat teď než se nevyspat celý život Já jsem na mojí příšerku důsledná a kupodivu mě za to miluje

pampoli
Držím palce! Hlavně mu nesmíš podlehnout, až se bude cpát do postele - i když je určitě hrozně roztomilej a tobě se bude svírat srdíčko. Musíš být důrazná a ukázat mu, že to myslíš vážně. Ale to já vydržím tak 2x, pak jí zas do postele pustím - za odměnu. A nemá z toho v hlavě zmatek, ví že panička je náladová a někdy do postele může, jindy ne

Televize12
franceska
Já už jsem prožila dvakrát, jaké je, když vám odejde někdo, kdo sice neumí mluvit, ale naslouchá vám daleko víc než kterákoliv jiná bytost.. Prvního pejska jsem měla ve 12ti letech, kdy byly v roce 1997 povodně..Tenkrát zahlédla mamka z okna naprosto promočeného psa a já ho šla nakrmit..Pejsek se hrozně bál, ale po krátkém váhání šel na volání za mnou. Byl z něj člen naší rodiny Byla to už starší fenka, ale moc chytrá a hrozně věrná. Zemřela v den mých 18.narozenin. Doteď mám před očima Justýnčiny poslední chvilky..Řekla jsem si už nikdy..a ejhle: druhého psíka jsem si pořídila o tři roky později..Šla jsem do útulku a uviděla ho..bázlivý, malinký, zanedbaný, vypelichaný, na první pohled ošklivoučký a na druhý to bylo ještě horší, zuby v jeho tlamičce byly v hrozném stavu Nevěřili byste, jak se dovedl během pár dní po zásahu mém a psích odborníků proměnit..Jonášek mi změnil naprosto život, v době, kdy jsem se potýkala s velkými psychickými problémy a kdy mě ničil expřítel, tak on byl to jediné, co mě drželo při životě, co mi dělalo radost.. Rok společného života byl pro mě a vím, že i pro něj nádherný..Dopadlo to strašně, tak moc strašně, že se s tím nikdy nevyrovnám a nevzpomenu si na něj jinak než se slzami v očích. Stal se obětí lidské pomsty, lidského hyenismu mého expřítele. Víc se mi o tom ani nechce psát.. I když teď mám dalšího pejska, kterého jsem dostala jako dárek, tak Jonáškovu fotku mám pořád v dokladech a hlavně mám v mysli Jonáška..Když mě zlobí ten můj malej tajtrlík, co ho mám teď (Tobiášek), tak mu vždycky povím, ty malej zmeťoure, tohle by bráška neudělal Tím vším chci říct, že další pes toho předchozího sice nenahradí, ale přesto jsem velmi ráda, že ho mám a že když teď píšu tento příspěvek, spokojeně si leží vedle mě v posteli a pochrupuje mi tu
Zdravím všechny páničky i jejich čtyřnohé kamarády

Tali, přiznám se, ře jsi mne normálně rozbrečela.....kdo ztratil čtyřnohéhé přítele nečekaně a rychle, pochopí.....
Jinak bych přispěla tím, že jsem vyřešila spaní v posteli velkého psa jednoduše.....má udělanou "postel", tedy "půlpostel" a danou místo nočního stolku tak, aby hlavu mohl mít na mé posteli a být tak v kontaktu se mnou nebo s manželem a zbytek těla měl přitom na své postýlce....ono mít dva velké psy v posteli totiž znamená nemít kde spát....

Bona
Taky jsem u toho brečela..Psa mám sice teď miniaturního, ale ne že bych nechápala Tvůj nedostatek prostoru Tobi se mnou spí od miminka, usínal u mojeho srdíčka, asi jsem mu připomínala maminku fenku a nikdy jsem se ani trochu nebála, že ho přilehnu, jak tu někteří píšou.. Je to zvláštní, Tobi byl v té době velký jak má dlaň, ale prostě jsem to věděla, že se nic stát nemůže, buď si mi lehl k srdíčku nebo ke krku a teď spí pořád stejně, jen někdy jde do noh, když je mu moc teplo a vyleze zpod peřiny. A tak samo pod peřinou hajal můj Jonášek

avanta
Ahoj Avanto,
kdysi jsem někde v jedné chovatelské knize četla (nebyla to sice psí, ale i na psy se to dá vztáhnout), že člověk nemůže být samozřejmě nikdy připraven na chvíli, kdy mu jeho zvířecí přátelé odejdou a že místo toho, aby si denně připomínal, že ta chvíle přijde, měl by se ŕaději denně snažit udělat svému zvířecímu příteli ten den takový, aby si jednou, až ta nepříjemná chvíle nastane, mohl říct, že právě on se zasloužil o to, aby měl jeho zvířecí kamarád co nejkrásnější život a že každý den toho života byl nepromarněný..
A tak si vždy vzpomenu na ten rok s Jonáškem a jsem si jista, že náš společný rok byl jeho nejhezčí z celého psího života..Proto to taky tak ber a všichni čtyři užívejte společných chvil

Tali
Ahoj Tali,
po přečtení Tvého příspěvku jsem se rozbrečela, mám malého jorkšírka, už jsem si také užila dost po doktorech, ale tohle mě fakt dostalo
Jsem na něm hroznej závislák, možná, že víc než on na mě!!

andys
Ahoj Andys,
naprosto Ti rozumím, taky to tak mám - já mám jenom mamku a pejska, ale bydlím už sama jen s pejskem, takže on je bytost, se kterou trávím nejvíc času a to se mnou chodí i do práce (vždy si tam lehne pod stůl a spinká celou dobu), protože doma by byl celý den chudák, vracím se až večer a neměl by ho kdo venčit, takže ta závislost tam stopro taky bude..

tak já mám doma pětiletého trpasličího pinče a spí tam kde chce a on samozřejmě chce v posteli,tak spí s námi v postelikdyž mu je horko sebere se a jde pryč,ale je to fakt málokdy...měla jsem dobermana a ten spal také se mnou v posteli,¨takže na velikosti mi nezáležíkdybych měla třeba medveda a chtěl by spát se mnou v posteli,tak ho tam nechám!Samozřejmě,že umím na ně i zakřičet,poslouchat se musí,ale at spí,tam kde jim je krásně a pohodlně

Tali
bože,tak ty jsi mě dostala!!!!bulím tu jak ***** a ani si nechci představovat co se stalo!!!!jsem totiž asi hodně podobně fixována na svoje psa jako ty

jéééé,tak to je jak u násmá pelíšek v koupelně,tam leží když se koupu,u počítače hned vedle židle,samozřejmě tam je když sedím na netu v kuchyni má pelíšek aby mel kde být když vařím a ještě jeden vedle gauče,tam jde když chce mít asi klid