Předem upozorňuji, nečtěte můj deníček, pokud vás potkalo něco opravdu hrozného, aby vás nezlobilo, že se někdo zabývá hloupostmi. Jde o to, o čem jsem psala minule, že mě okolí okřikuje za věci, které podle mého názoru nejsou tak strašné, třeba když několikrát zopakuju nějakou větu, když si třeba nepamatuju, že jsem to už řekla. Nejde o nějaké litanie nebo příběhy, stokrát omleté, třeba fakt jen o jednu větu. Mám pocit, že to druzí udělají klidně taky, ale já jsem víc hlídaná. Ostatní mohou, já ne. Znáte to, co je dovoleno bohovi... Dříve jsem byla dost upozorňovaná na všelijaké nedostatky, jsi tady špinavá, máš tady drobeček apod. Na to jsem si začala dávat obrovský pozor a oni si zase našli to opakování vět. Taky nesnášejí, když se vrátím předchozímu tématu, co mě zaujalo, ale jaksi už vyšumělo, to se nesmí? Nedělají to jen kolegové v práci, i někteří blízcí. Nemyslím si ale, že bych byla tak otravná. Dokonce sama jsem to měla ráda, na babičce jsem vymůrovala ten samý zážitek poněkolikáté. A pak mě moc zlobí přehnané nadávání, když někomu třeba jen málem ublížíte, a to i přesto, že řeknete: promiň, já nechtěla. Po omluvě by ten člověk už štěkat neměl, ne? Nemám to ráda - jak jsi jen mohla, to nemůžeš dát pozor, víš, co se mohlo stát. Je zajímavé, že někdo někomu fakt způsobí újmu, třeba ho z nepozornosti opaří, a ten opařený mu nenadává. Kdybych to udělala já, to by bylo jinší kafe, jen proto, že to jsem já. Já dostávám vynadáno, i když je to "málem". Nedokážu si toto chování jiných vysvětlit, já se vždycky snažila s každým vyjít.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Věci, ze kterých je mi smutno.
Poslat SZVosmajdo, nikdo ti nic hrozného nedělá…já jsem naopak ráda, když mi přítel řekne, hele tady sis špatně rozetřela makeup a nenachá mě tak půl dne chodit po městě 
chtělo by to trochu nadhledu, ti lidi to nedělají, proto aby ti ublížili
Cituji vosmajda: tohle mi říkal každý, i maminka, že když jsou na mě divní všichni, je problém ve mně a mám jít někam k doktorovi já. Ale já trvám na tom, že si nepřipadám divná
tak dokud nepřehodnotíš tenhle postoj, tak se asi s tebou nic nedá dělat, a klidně spoustu dalších měsíců a let zakládej deníčky, jak jsou všichni divní a zlí…už samotný fakt, že ti všichni říkají, že divná jsi ty a měla bys jít k doktorovi a tebe to netrkne a dál si vedeš svou, že i kdyby ti to řeklo milion lidí, tak ty si divná nepřipadáš, mi přijde hodně zvláštní…ale každý svého štěstí strůjcem
mě přijde, že ani šťastná být nechceš, že si v té sebelítosti libuješ a je to tvůj životní styl, bojíš se, že bys třeba mohla být v pohodě a veselá…
rotože já kdybych měla takové problémy jako ty, i kdybych nevěřila, že jsem divná, tak bych si řekla, však se nic neděje, prostě toho psychologa zkusím a uvidíme, jestli jsem já divná nebo oni….prostě bych tomu dala šanci i kdybych nevěřila, že jsem to já, kdo se má změnit...
Vždyť skoro to právě píšu, píšu přece o tom, co mi kazí jinak spokojený život. Určitě jsem šťastnější než před lety. Manžel fajn, práce je, toho si vážím, po té hrůze před třemi lety, dítě už jedno pracuje. S dobou před dvaceti lety se to nedá srovnat - to byly hádky, pláč.
Jen mě ničí to věčné hlídání se, dřív jsem se musela hlídat před tchyní a tchánem, nebo by následovalo: cos tím myslela, to já bych si nedovolila apod., teď se zase hlídám před maminkou, aby náhodou nepřišla kritika za nějaký nechutný pohyb nebo poznámku, to se stává, i když jsme spolu samy a já si pak přijdu hloupě celý den, před kolegyněmi, abych nedejbůh nenechala někde nepořádek, nebo nezopakovala větu. A to už, prosím, mluvím o tématech, která zajímají je, protože lidi rádi poslouchají to svoje, a stejně narážím.
Galerie obrázkůA co Ti teda kazí jinak spokojený život?
- vracení se k tématům - já to taky dělám a když se nechytim, řeknu jim, ať si teda trhnou nohou a tim to hasne
- zavařování - je mi 31 a v životě jsem nic nezavařila. Zatim žiju. Přítel mi řekne, u nás se zavařovalo, já řeknu u nás ne a tim to hasne. Krámy jsou plný kompotů, okurek a džemů.
- špína/drobky - kdyby mě s tim nechali pobíhat, tak mě naštvou. Vždyť o nic nejde přeci.
- zlato/šperky - vždyť si můžeš i sama koupit, když máš nedůvtipnýho chlapa.
Ale Ty si přesně v tomhle libuješ, jinak by ses nad takovýhle prkotiny fakt povznesla. I když na druhou stranu, jestli Ti život nepřinesl vážnější starosti, tak vlastně šťastná jsi, jen to nevíš.
Cituji Ellenuschka: Ale Ty si přesně v tomhle libuješ, jinak by ses nad takovýhle prkotiny fakt povznesla. I když na druhou stranu, jestli Ti život nepřinesl vážnější starosti, tak vlastně šťastná jsi, jen to nevíš.
--
Nemáš skutečný problém a proto celý den dumáš nad neuvěřitelnými ******i. Neumíš si zřejmě najít aktivitu. Jak píše Lusinda2: Tvoji blízcí jsou nesmírně tolerantní jestli do nich tohle neustále klavíruješ. Jsi lenoch a odmítáš si to přiznat.
