Pořád tady čtu o problémech mezi lidmi, kdy si není jeden jistý tím druhým, a nebo naopak. Pořád ve svém okolí vídávám nějaké pády, málokdy se setkávám s něčím trvalým a hezkým.
Dříve jsem to tolik neřešila, ale s přibývajícím věkem a zkušenostmi jsem se dostala do fáze, kdy zkrátka hodně analyzuju a přemýšlím a tak bych možná tuto problematiku rozebrala i tady, ráda bych slyšela vaše názory atd.
Bezesporu jsme každá(ý) jiná(ý), formuje nás spousta věcí. Já si například vždy hleděla a vážila trvalých hodnot. Záleželo mi na dlouhodobých vztazích, úlety nebyly pro mě. Teď jsem sama a všímám si všeho o dost více. Nějak mi připadá, že mě předchozí vztahy poznamenaly stylem, že se nejspíše bojím otevřít - možná mi připadá, že se do vztahu už ani pořádně nedokážu dostat - bojím se ukázat city, něco říct - aby mě to později nezranilo ještě více, nebo nebylo použito proti mně. Je to skoro jako bych žila dvojí život 
. Pořád slýchávám, jak je dobré být pro partnera důležitá apod. Zajímalo by mě tedy, jak to máte vy - otevíráte se svým protějškům? Trvá vám to dlouho? Hrajete cíleně hry na nedobytné, aby vás neměl jisté? Nebo naopak nemáte žádný blok, prostě fungujete pořád stejně, neberete žádné počáteční ohledy? Když vstupujete do vztahu, věříte na jeho dlouhé trvání, přejete si to? Rozhodujete se city nebo rozumem? Jste věrné? Ujišťujete partnera o svoji lásce nebo jste ledové královny? . . .
Vím, že mám spoustu otázek, ale pokud mi pomůžete podívat se na věc i vašima očima, budu jen a jen ráda.
Poslat SZ
Galerie obrázků