Dřív jsem psala deníček o krizi ve vztahu, pak o rozchodu a pak ještě o zdravotních problémech - ale ty teď řešit nechci.
Už to jsou tři měsíce, kdy jsme se rozešli. Jistě, byla fáze breku a umírání ale ta už tu není. Chvilku tu byla i doba, kdy jsem byla bez něj štastná. Ale už je to tady zase - fáze breku a chtění vrátit vztah zpět.
Abych to shrnula: na začátku byl užasný, asi jako každý chlap. Pak začaly být problémy, nechtěl sex, nechtěl se mě dotýkat, choval se ke mě jako ke kusu hadru, psychicky mě nepodržel - pak se prostě sbalil a odstěhoval se - odstěhoval se se slovy, že mě pořád miluje ale nemůže být semnou. Ano, a teď to nejlepší - brečela jsem, prosila jsem, žadonila jsem aby se vrátil. A teď ještě lepší věc - aby si nenašel jinou, tak pravidelně u mě přespával. Jen do mě Po nějakém čase mi řekl, že mě už nemiluje. Jenže já přesto jeho asi ano. Nebo co to sakra je? Ačkoliv vím, jaký to je hňup a že na mě čeká někdo mnohem lepší - přesto jsem bývalým skoro jak posedlá. Nejhorší na tom je, že ho každý den vidím v práci - takže kontakt neomezím. Pořád se chová jak hňup ale já na něj stejně pořád myslím. Nejsem schopna ani randit s ostatníma chlapama. Holky, máte něco podobného zažito? Kdy to přejde? Nemám ani chuť cokoliv dělat. Vím, že mi za to nestojí a že si najdu lepšího - ale kde je? :/