To už se stalo do třetice. Jednou naše kadeřnice neměla den, chtěly jsme být s dcerou na Vánoce pěkné a ani jedné se účes nelíbil, ořvaly jsme to obě, ale já zase neúměrně hodně. No, dostaly jsme chřipku, asi z těch nervů, a tak to bylo celkem jedno, co máme na hlavě. Pak před dvěma roky se v práci říkalo, že nám podstatnou část výroby seberou a byly ty svátky totálně zkažené, zase jsem je zkazila i ostatním, záchvaty vzteku, nechuť něco dělat atd. A nakonec se to nekonalo a práce je až nad hlavu. A letos se stalo to, že prostě paní doktorka pro mě neměla dobré zprávy, žádné, že je to pořád stejné, naopak ze zmínila o operaci. Není to tak honem nutné, tak jsem to odložila, abych si nekazila svátky, ale ty už totálně zkažené jsou, začala jsem prostě vyvádět, a ke všemu v rodině, kde měli skoro všichni těch nemocí a operací až až. Dost se to teď vyhrotilo. Nějak nesnesu představu, že by mě operovali, když nepociťuju potíže, mám zkrátka vztek. Něco jiného by byla rakovina nebo akutní slepák, to by člověk šel a bez keců, ale toto a před Vánoci. Kdyby toho aspoň bylo víc, ale tyto svátky měly být v pohodě a zkazila je jedna věc.