Je to už nějakou chvíli, co jsem bez přítele... Po téměř tří letém vztahu jsme si přestali rozumět, nějak jsem si uvědomila, že to takhle dál nejde a ukončila jsem to. Bohužel i přes veškerou mou snahu to, teď již bývalý přítel, nevzal tak jak jsem očekávala, i když uznal, že pokračovat dál nemá cenu, a od té doby se ke mě chová jako k cizí. Ze dne na den... Mrzí mne to, ale nemohu s tím nic udělat, ubližovat mu víc nechci...
Ale to není důvodem proč zde píši...
Za dobu co jsem sama, jsem poznala samu sebe, zjistila jsem, co bych od života chtěla, a také měla možnost poznat spoustu nových lidí, a také kluků, mužů, prostě osob opačného pohlaví..
Slovo flirt, zábava, seznamování, rande... Jsem moc neznala, byla jsem dá se říci takový "začátečník".. Od 14let jsem totiž byla v dlouhodobějších vztazích a spadla jsem z jednoho téměř hned do druheho, kdyz to spocitam dava to celkem sedm let. A teď jsem tady, kde jsem..
Zjistila jsem, že není až tak těžké najít člověka, který je Vám sympatický, s kterým je Vám dobře a rozumněli by jste si s ním.. Ale je těžké najít člověka, který by byl podobný jako Vy a chtěl, co chcete Vy..
Poznala jsem pár osob opačného pohlaví nejen během léta, ale za celou dobu co jsem sama.. Všichni byli fajn, ale když se to vyvíjelo a došlo na slova o vztahu.. Téměr vždy jsem slyšela slova typu: " Jsi strašně fajn holka, úžasná, krásná, kluk co Tě bude mít doma bude mít štěstí.. Ale promiň já na vztah nejsem připravený, neudělal bych Tě šťastnou, tak jak si zasloužíš , apod. ".
Nebo byl problém časový, budoucí vzdálenostní (studuji cca 200km od rodného města), či takový, že nemají vyřešenou minulost...
Jsem upřímná, když cítím a vím, že něco chci - udělám to.. Řídím se tím, že nebudu litovat toho, co jsem v životě udělala, ale toho, co jsem neudělala... A co se má stát, stane se...
Ale proč je tak těžké v dnešní době najít člověka, který by měl vyřešenou minulost, dokázal lásku přijímat, a také dávat? Který by Vás měl opravdu rád, dokázal pro Vás udělat vše a Vy pro něj? Kde je chyba? Je ve mě? Nebo je to tou dnešní dobou? ....
Během doby co jsem "single", jsem měla možnost nahlédnout i do ostatních životních příběhů ve svém okolí.. Zjistila jsem také, že někteří lidé. co jsem myslela, že znám, jsou jiní.. Že vztahy nejsou dokonalé, jak se jevily.. Vím, nic v životě není dokonalé.. Ale zjištění, že v dnešním světě panují lži, totální neupřímnost, nevěry, a další věci tohoto negativního typu.. Že i člověk, o kterém bych před necelým rokem řekla, že by nebyl schopen něčeho takového.. A pak zjistíte přesný opak na vlastní kůži..
Nevím proč, ale já taková nejsem.. Přijde mi, že nepatřím do tohoto světa.. Že jsem se narodila asi ve špatném století.. I přesto se ale nehodlám změnit v člověka dnešní doby, co lže pro svůj prospěch v jakékoliv oblasti, co je neupřímný a udělá cokoliv, aby dosáhl úspěchu a mohl se jím pak chlubit.. Nebudu se hnát za penězi a zanedbávat tím lidi kolem sebe, kterým na mě záleží, a na kterých záleží mne..
Dnešní doba je uspěchaná... Lidé se ženou za penězi, úspěchem, slávou... Chápu, že peníze jsou k životu potřeba, ale jak se říká, za peníze si zdraví ani lásku nekoupíš.. Jsou přeci důležitější věci a hodnoty, které si lidi neváží..
Ať už se to odráží na přístupu lidí k ostatním lidem, k přírodě... Koukněte se kolem... Kde je skromnost, vděk za to co máte, ten pocit z dobrého skutku, nutkání pomoci člověku, ať již blízkému nebo neznámému..?..
Stále řeším jednu otázku.. Existuje někdo mě podobný? Někdo kdo si uvědomuje věci, které jsou skutečně k životu potřeba? Který umí mít opravdu rád? Upřímný, hodný, věrný? ...
V mé hlavě zní, že takoví už asi na tomto světě a v mé blízkosti nejsou..
Ztrácím naději v to, že bych mohla být někdy ještě šťastná, když vidím vše kolem.. Ale i když nebudu šťastná, tak jak bych chtěla...
Nikdy nepřestanu rozdávat úsměv a radost kolem sebe.. Protože i když ne úplně, naplňuje mě to pocitem štěstí...