Nový život aneb Jak jste se dokázali osamostatnit od rodičů?

Ahojky, mě je 19, od rodičů jsem se odstěhovala před půl rokem ke svému příteli. Abych pravdu řekla, často si říkám, že jedu domů. Nějak to nezvládám. Hlavně jsem nikdy neměla tolik povinností jako teď (některé domácí práce, které jsem nikdy nechtěla dělat, dostal je brácha nebo je dělala máma) a hlavně ta zodpovědnost. Do toho vaření, které nesnáším. Ještě, že nemáme děti. Ale neznamená to, že jsem se doma poflakovala, jen to bylo opravdu jiné, nemusela jsem se tolik nervovat. Pořád si říkám - kdy už budu jako ti ,,dospělí,, lidé, kteří tohle berou jako normál? Chtěla bych na to nějaký recept. Asi budu OT, ale i ve společnosti se ještě nechovám tak ,,dospěle,, a zodpovědně, ráda bych už dospěla.

Já jsem se odstěhovala před rokem, letos mi bude 26. Bydlím s přítelem (už ale asi dlouho nebudu) a přestože zůstanu pravděpodobně v bytě 3+1 sama, tak už bych se asi domů nevrátila.

To je asi jediný důvod, proč bych se eventuálně vrátila domů, kvůli pocitu bezpečí, že nejsem na všechno sama. Jinak by mi to ale bylo hloupý, jednou jsem se rozhodla odstěhovat a osamostatnit se, tak už to nebudu měnit a pokaždý, když mi poteče do bot, se vracet domů.
Rodiče by na to asi taky nebyli věčně zvědavý, přeci jenom mají svůj život, tak ať si ho taky trochu užijou.

já se přestěhovala v 19 s přítelem , doma už to nešlo, hádali jsme se a ted jsme spokojení všichni, nehádáme se a máme lepší vztahy než předtim.. problém byl v tom, že jsme měli se sestrou společnej pokoj a každá jsme trochu dominantní, takže už to nešlo...Jsem spokojená a domu už bych se nevrátila (je mi 21), zvykla jsem si na samostatnost a jsem ráda že jsem se osamostatnila, když vidím haldy mojich kamarádek, co si pro sebe ani neumí uvařit oběd tak jsem fakt štastná, že jsem to zvládla

Je mi 18 let - odstěhovala jsem se před pár měsíci k příteli

Já od rodičů odletěla do světa v 18ti ale vždy po pár měsících jsem se vracela domů, na trvalo jsem se odstěhovala před rokem(20let) ale kdybych měla možnost vlastního bydlení dřív bez váhání využiju, nesnaším být na někom závislá nebo se podřizovat, což v domě rodičů je na denním pořádku

Já jsem od rodičů odešla v 19, odjela jsem teda kvůli práci, jinak bych byla furt doma. Nebydlim sama, mám dva spolubydlící. Už to bude za chvíli rok co jsem pryč, a jsem ráda, že jsem někde jinde než furt v našim malym městě. Ale počítám s tim, že když mi tady něco nevyjde, tak se domů vrátím a ráda, mám tam svýho psa a vidět ho jednou za 14 dní je pro mě hrozný (

Já se poprvé odstěhovala ve 20 letech k příteli do jiného města, kde jsem skoro nikoho neznala. Rodina mi chyběla hodně, vztah přestal po roce a půl společného bydlení fungovat, tak jsem se vrátila zpátky domů k rodičům - a jak ráda!
Před půl rokem jsem se odstěhovala do Prahy kvůli studiu, ale zase mě to táhne domů. Chci tu ale zůstat kvůli lepším podmínkám, tak to budu muset prostě vydržet.

Přesně tak, to mi dost vadí.

Od našich jsem se přestěhovala ve 20ti letech, žila jsem s přítelem, teď sama.. U maminky bylo samozřejmě skvěle, ale vrátila bych se tam, až bych opravdu musela.. Ještě mám v živé paměti - ukliď si ten svetr, dojez to kuře... Ale jinak mamču miluju, samozřejmě ) Samotná mám klid, jím (spíš tedy nejím) si, jak chci, chodím si ven, kdy chci, nikdo se mě neptá, nikdo mě nekontroluje ( i když v našem věku to není už o kontrolách), nikomu nemusím vysvětlovat, proč jsem nebyla na noc doma, uklízím si, kdy chci, prostě si žiju po svém...

Já jsem v 15ti odjela na intr, kvuli škole, pak jsem si našla přítele v jiném městě, od 18 jsem jezdila každý den 200 km do/ze školy a místo kam půljdu na pivo jsem řešila, co uvařim, jestli stihnu nakoupit, vyžehlit... Od maturyty bydlím s přítelem oficialně a neměnila bych. Náš byt, náš hrad. Nedovedu si představit bydlet u rodičů a tím, že se mi doma tak líbí, nevadí mi práce, na kterou jsem sama. I když mě přitel doma pomáhá...

Reaguji na Monus: Tak to je mi líto koči.Vím, že to není novinka, ale nebyla by možnost zůstat v Pze i s tou možností na čas bydlet s někým?Máš dobrý job atd.
K tématu, definitivně jsem se odstěhovala ve 22 (ale v té době už jsem žila pár let na koleji), když jsem se vdala a jsem za to ráda.Nejsem příznivcem mamahotelů, popř. nadávání na tchýni, jak se u nich hrooozně bydlí a přitom se nikomu nechce dávat peníze do pronájmu.

Mně je taky 24 a odstěhovat se plánuji tenhle rok s přítelem. Ale nebyla jsem s rodičema furt, pár měsíčních pobytů v zahraničí a pak rok na studijním pobytu. Vždycky jsem s někým sdílela byt, takže postarat se o sebe umím. Teď už jsem docela dost dlouho doma od posledního pobytu v zahraničí (nepočítám dovolené) a chytám ponorku. Hledám si práci v jiném, pro mě neznámém, městě a nějak pořádně nevím, kde začít a co mě čeká. Potřebuji to vyřešit, co nejdříve, než se tu pobijem

Odstěhovala jsem se před čtyřmi lety ve svých 20letech k příteli do rodinného domku. Co se týče domácích povinností, tak ty zvládám a zvládala jsem dobře. Není tu zbytečného nábytku a podlahy bez koberců jsou skvělá věc, s vařením mi pomáhá přítel.

Co jsem nesla snad ještě dva roky po odstěhování špatně, bylo odloučení od rodiny. Hlavně mojí babičky, která mě vychovala a na kterou jsem hodně fixovaná.
Naštětí za rodinou jezdím každý víkend, takže se to dá. Jezdit tam jednou za měsíc, tak to nedávám ani dnes .

Reaguji na jersey:
myslím, že bydlet sama (s přítelem) je super. Člověk se naučí hospodařit a jinak si váží věcí, jinak je hodnotí a jinak přemýšlí. Celé je to otázka peněz. Pokud máš na samostatné bydlení, radím jít bydlet sama. Pokud na to nemáš, radím zůstat u rodičů.

Tak já jsem momentálně na půli cesty k osamostatnění se - sice bydlím u rodičů, ale přispívám jim měsíčně na domácnost 6000,- a co potřebuju mimo domov, to si platím sama...Momentálně mi přijde lepší cpát peníze do rodičů, kteří to potřebují, než do někoho cizího Ale je to i mou situací - nemám nikoho, s kým bych šla bydlet samostatně, takže nemám důvod pro úplné osamostatnění se.....

EDIT: Téma už existuje, takže jsem to spojila

Reaguji na Monus: Švagrová teď řeší to samé, práce dobrá do CV, rozchod, ale sama bydlení neutáhne a do bydlení se študákama se jí už nechce.