11. září 2001 - pamatujete si, co jste dělali ve chvíli útoku na WTC?

Byla sem v práci a hlásili to v rádiu. Ty úplně první informace jsem zaregistrovala jen tak "na půl ucha" a ještě sem si říkala ´co vyšilujou? nějakej magor zas zrušil letadlo.´ Co se stalo doopravdy jsem si dala dohromady až z dalších útržků zpráv. A že je to den, který změní svět..to mi docvaklo až mnohem později.

Ještě jsem našla tohle:

http://www.reflex.cz/clanek/dokument/43209/10-let- pote-co-jste-delali-11-zari-2001-vy.html

Bylo mi 13 přišla jsem ze školy a zapla telku s tím, že se budu dívat na divokého anděla a tak samo jsem byla naštvaná, že mi ruší vysílání ... pak jsem seděla celý zbytek u tv a nevěřila tomu co se děje, myslela jsem, že je konec světa..

Byla jsem na Ibize v kuchyni a makala jak ďas, vzpomínám si, jak mi volala mamka, zda jsem v pořádku a pamatuju si, jak jsme všichni nevěřícně koukali na tv

chtěla jsem se večer koukat na čt2 na Simpsonovi a místo nich dávali zprávy

Tak to napíšu znova. Moje babička a děda tam zrovna byli v New Yorku. V ten den tam měli jít. Teď když o tom přemýšlím, tak měli neuvěřitelné štěstí. Nakonec se nemohli dostat zpět do ČR, ale potom nějak ano. Já si vůbec nepamatuju, co jsem dělala.

Já byla tak v devítce nebo osmičce.Co si vzpomínám,došla jsem domů z mažoretek,a naši seděli v obyváku a oba dva na to čučeli.

Reaguji na Haniccino:

Reaguji na Martulik21: Můj táta byl někde na kartách a taky si myslel, že se koukaj na katastrofickej film a neveřil jim, že je to pravda, až pak mu to došlo...taky mi příjde, že těch deset let uběhlo děsně rychle..

Mně bylo 12 let, akorát jsem přišla z hodiny kytary, mamka žehlila a přitom měla zapnutou TV, když se tam najednou objevily ty neskutečně otřesné záběry...
Ačkoli jsem do té doby skoro ani nevěděla, že nějaká dvojčata existují, vím, že mi bylo při těch záběrech strašně úzko...

U nás byla pouť. Byla jsem v první třídě a šla jsem zrovna z města domů, když to hlásili rozhlasem. Doma pak běžely celý večer záběry atd. Víc si nepamatuji

Šla jsem ten den do houslí, bylo mi jedenáct. Všude po ulicích pak prodávali Mladou frontu za 2 koruny. Koupila jsem si ji a nevěřícně četla na schodech od ZUŠ. Přišla jsem strašně pozdě, ale mojemu učiteli to poprvé vůbec nevadilo...Říkala jsem si, že svět jde do **** a měla jsem strach... Ale až teď vidím, že jsme v tý ****** dávno byli...

Děkuji všem, které to sem píšete už podruhé, moc děkuji

Jela jsem zrovna s mamkou a s tetou, která jinak žije v USA a byla u nás na dovolený domu z kroužku a začali to vysílat v rádiu. Teta byla strašně vyděšená. Víc už si nepamatuju, byla jsem malinká.

Tak píšu podruhé a snad naposledy.
Babička má 11. září narozeniny, takže jsme seděli celá rodina u ní v kuchyni a vesele slavili. Nějakou náhodou zůstala zapnutá televize s vypnutým zvukem. Nikdo televizi nevěnoval pozornost dokud děda neřekl, abychom zapnuli zvuk. Běžely mimořádný zprávy, všichni zůstali koukat...a najednou bylo po oslavách a po dobrý náladě a jako na povel u všech zavládl údiv, smutek, strach...tohle jsem vnímala nejsilněji - ten radikální skok v náladě všech