Barbel Mohr - objednávky z vesmíru, funguje to?

Takže je tam napsaný že si mám přát a potom na přání zapomenout, nemyslet?

Jojo přesně tak! Říct to a úplně ho vymazat z hlavy.

no ja fakt, že čím víc na přání myslím, tím jsem pesimističtější

No mně by zajímalo jestli to funguje, musim se to naučit ovládat..

Tuhle knížku jsem nečetla, ale podle toho co mám vyzkoušený tak přání na který nemyslím se splní vždycky a nejrychleji. Bohužel na některý věci nejde nemyslet...

Právě! To se musim naučit kontrolovat, ale máš pravdu, je to těžký!

Věřím na objednávky...ale podle tajemství.. o tomhle jsem ještě neslyšela..Teď jsem dokonce dostala knihu vděčnosti od té stejné autorky, do které si mám psát...je to docela novinka. Mimochodem vypadá nádherně...takový deník, ale to je OT. Takže to záleží asi člověk od člověku...jak kdo tomu určitýmu stylu věří, ovládá atd...

Reaguji na Karolkaa: tu jsem měla v ruce nedavno

Četla jsem obě knihy, Tajemství i Jak si správně přát, a je to v podstatě to samé. Tím že si člověk něco přeje - objedná, a pak se tím nezabývá, tak tím vlastně dává najevou svojí jistotu ohledně "odeslání objednávky". Je asi jedno, jestli si něco člověk přeje a pak na to nemyslí, a nebo jestli na to myslí každý den (představuje si, že už to má), jde hlavně o to NEPOCHYBOVÁNÍ.

Ještě než se mi dostaly do ruky podobné knížky, naučila jsem se to používat. Říkali mi "klikařka". Nejvíc jsem to využívala ve škole už od základky (naučila jsem se jednou za pololetí látku a ten den mě pak učitelka sama od sebe vždy vyvolala - nikdy jindy ne). Nejvíc mi vždy fungovalo na tu věc zapomenout (vybavila se mi anglická věta "don't think of a black cat"). Doporučuji na to spíš nemyslet, než si představovat. Podle knížky Tajemství jsem extrémně výhodně prodala notebook (asi za 3 minuty). Možná by se mi do života víc vyplatilo se pořádně učit a ne si vylosovat vždy jedinou otázku, kterou umím... To je moje předsevzetí do nového semestru.

Tak já opravdu nevím, jestli mám myslet usilovně na přání nebo ho "zapomenout"

Z vlastní zkušenosti to mám tak, že jakmile na něco každý den myslím, že to chci, tak mi to trvá dlouho, než to opravdu dostanu. Ale jakmile to přání si řeknu v legraci, tak se to stane hned a pak co se mi stává skoro neustále je, že na to přání stále myslím a ono stále nic, potom když to trvá už dlouho, tak tomu přestanu věřit, že se to skutečně stane a v podstatě to z hlavy vypustím, protože jsem se už smířila s tím, že se to přání nevyplní a šup, hned se to stane. Myslím, že každý si musí přijít na to, co mu nejvíce vyhovje a funguje. Jinak jsem od ní četla dvě knížky.

Reaguji na Anaela:
Taky bych řekla, že to funguje spíš takhle. Ale napřed se má začínat s malýma věcma, že? Než takové ty velké přání.. To se musím napřed naučit..

Zrovna včera ve vaně (tam se mi nejlíp filozofuje) jsem nad tím přemýšlela a uvědomila jsem si, že většinou mívám "dodací lhůtu" svých přání 4 měsíce. Ono vůbec posledních pár let mě číslo čtyři nějakým způsobem stále provází. Ale už se mi stalo, že jsem si něco přála, pak na to úplně zapomněla a splnilo se to během 14ti dnů.
Ale myslím si, že každý to máme jinak, asi i záleží na způsobu přání, na případné vizualizaci a tak, možná že i na druhu přání.