Co si myslíte o valentýnkách

Reaguji na montaana219:
Aha, to jsem přehlídla...no anonymní to být nemůže, to dá rozum, tím by tazatelka vůbec nic nezískala...jestli to spíš nemyslela tak, že se schová za Valentýna, tedy že to bude míň trapné, než kdyby s tím přišla jen tak?

Reaguji na Jully: Myslím to takto: sms bude anonymní. Když odepíše, tak mu prozradím, kdo jsem. Když ne, zapomene se na to.

...a nebo si prostě jen pomyslí, že mu píše nějaká potrhlá puberťačka. Což bych si na jeho místě nejspíš pomyslela já V patnácti bych z takového vyznání byla asi na větvi, teď by mi to přišlo poněkud kýčovité a směšné. Pokud je starší, chtělo by to něco rafinovanějšího, když už se teda musíš mermomocí pokoušet o tohoto možná-ženatého.

K tomu se taky kloním - a nebo ne rafinovanějšího, ale prostě dospělejšího...zkrátka s ním normálně zavést řeč, zeptat se na manželku (nenápadně).

Když ono je to těžké, vídáme se cca 1x za 2 měsíce v práci. Dochází k nám jako obchodní partner. Sice spolu mluvíme o samotě, on se na mě vždycky mile usmívá, už mi i řekl, že mi to sluší. Ale zase je to gentleman a možná je jen milý a nic víc za tím není. Ale v práci se rozhodně nehodí, abych s nějakým vyznáním přišla. Může nás každou chvílí někdo vyrušit a není na to ani atmosféra. Navíc nemůžu balit firemního partnera. A kdyby mě odmítl, bude trapné s ním dál spolupracovat, ale nejsem v pozici, že bych firmě určovala, s kým bude spolupracovat. Proto mi přijde dobrá ta zpráva, přečte si ji doma, v klidu a zváží, zdali má o někoho zájem. Když to napíšu tak, aby to vzbudilo jeho zvědavost, tak odepíše a můžu mu říct, kdo jsem. Na druhou stranu zásadový a ženatý muž, který nemá v plánu žádný jiný mimomanželský vztah takovou zprávu vymaže a zapomene na to, takže žádné trapné chvíle v práci nepřijdou, protože nezjistí, že jsem mu psala já.

Nosí prstýnek? Kolik mu je?

Jsou tací, co tohle říkají každé ženě Co to zahrát na to, až zase přijde, že ses nestihla najíst a jestli byste nemohli probrat pracovní věci u oběda/kávy?

Tohle moc nechápu - jak se může rozmyslet, jestli o tebe bude mít zájem, když nebude tušit, že jde právě o tebe? A jak si představuješ, že bude zjišťovat, kdo to je?
Mně kdyby někdo napsal valentýnku bez jména, třeba jen s telefonním číslem, tak bych se na to vykašlala, i kdybych zrovna nikoho neměla.

Bylo by fajn si zjistit, jestli teda je nebo není ženatý. Pokud ano, tak bych se na nějakou valentýnku fakt vykašlala. A pokud ne - i tak mi to příjde takové... no trapné, promiň.

Já nevím, smskou mi to přijde takový.. pubertální, nevím. Navíc když on nebude vědět, od koho to vůbec je, tak jak na to má potom teda odpovědět a reagovat? Zeptá se kdo jsi. Stejně budeš muset napsat od koho že to bylo.. Myslím, že tímhle nic nezískáš. Zkusila bych s ním spíš příště trochu flirtovat a pokud bych viděla, že se nějak chytá, tak bych ho pozvala třeba na kafe.

Na základní škole a stačilo, na nějaká psaníčka si nepotrpí.

Valentýna začínám nesnášet, všude růžová, srdíčka, bonbonky, milion dárků no strašná komedie, už aby bylo zase 15. a bylo po všem

Reaguji na Lady Flame: Moje řeč. Stručně a výstižně řečeno

Pro mě je svátek lásky 1. máj, polibek pod rozkvetlou třešní Valentýn je hodně komerční, vůbec mi nepřirostl k srdci

Nenosí, ale nevěřím, že by muž jako on byl svobodný. Je velice přitažlivý a sympatický.

Rozmyslí si, jestli vůbec o někoho stojí. Jsou muži, kteří nemají zájem o žádnou bokovku, takže by neodepsal, ani kdybych se podepsala. A pokud by zájem měl, tak třeba ze zvědavosti napíše.

Celkově máte pravdu, je to jak od nějaké puberťačky. Vykašlu se tedy na Valentýna, počkám, až se znovu uvidíme a zkusím ještě jednou zhodnotit situaci. Pozvat ho na oběd asi nepůjde, to se v práci nehodí, ale třeba by si dal alespoň tu kávu.