Kočka a kožená sedačka

Měla jsem koženkovou, imitace hrubé kůže a té jako jediné si kočky nevšimly, jakákoliv jiná, neodolala.
Osobně si myslím, že problém je v "zadrhávání". Protože vše o co se kočky můžou zadrhnout drápky, to je láká. Na tuhle se párkrát natáhli, hned jsem je poslala ke škrabadlu a od té doby byl klid.
No a taky to chce střihat pravidelně drápky a mít dost jiného na škrabání.

Reaguji na Silvie OK: Někdo má venku psy, někdo kočku. A někdo mozek...Omlouvám se, je to OT, ale nemohla jsem si pomoct.

Viano:

Po přečtení tvého příspěvku už tuším, kdo má kde mozek u vás

Nezlob se, ale já bych zvíře samotný venku nenechala, i když "to lidi dělaj" Vyzkoušela jsem si to přes léto u našeho pejska a i když jsem venku byla půl dne, nikdy více...

Nerozumím, ja si někdo, komu tak moc záleží na perfektním úklidu a nezničených věcech, může zvíře pořídit...

viana
Pokud si někdo pořídí zvíře, měl by tomu přizpůsobit i domácnost. Jinak je to nezodpovědnost.

My máme rovněž koženou sedačku (imitaci kůže). Měli jsme ji ještě předtím, než k nám kočky přišly. Ano, je poškrábaná, resp. spíš prosekaná, ale pravidelnou údržbou jsme eliminovali viditelné škody. Ale už jsme si zvykli, a rozhodně ani kočky netrestáme na její poškrábání.
Tedy ne že by si stouply a brousily si drápky, to v žádném případě, ale občas se proženou po opěradlech.....
Jinak zvířatům jsme přizpůsobili chod domácnosti, úklid ....

Reaguji na viana:
Škrábání je pro kočku pudová záležitost (broušení drápků, značkování teritoria). To je základní informace, kterou lze najít v knížkách, na netu, kdekoli. Pochybuji, že nějakého kočkaře takováto informace může minout. Pokud si pořizuji kočku, musím počítat s tím, že se bude chovat jako šelma, ne jako plyšák na baterky, což s sebou mnohé přináší. Samozřejmč, většinu koček lze škrábání na nábytek odnaučit, jsou však i takové (malé %), které se to jednoduše neodnaučí. Ovšem stále jsme u toho, že toto "chytřejší" lidský páníček měl předvídat, měl s tím počítat.
Já taky nebyla nadšená, když nám kocour se psem zničili koženkovou sedací soupravu. Nicméně z domu šel nábytek, ne zvíře. A já si jednoduše nedokážu představit, co za člověka udělá opak. Kdo upřednostní kus nábytku před živým tvorem. Kdo je schopný kočku "potrestat" za něco, co je pro ni naprosto přirozené. Možná jsem si toto špatně vyložila, možná chybí smajlík:

Pro mě je toto řešení naprosto nepřístupné, nezodpovědné, nedospělé a hloupé.

Připojím citaci z "Dopisu psaný drápkem a srdcem kočičím..."
Jsem kočka... nejsem plyšák, víš, člověče? Nebudu nehybně ležet na místě, kam mne položíš a nebudu trpně snášet Tvé mazlení, když TY budeš zrovna chtít se mazlit. Mazlit se budeme, když JÁ budu chtít... tak to prostě u nás koček je, víš, člověče? A taky to tak u nás je, že na rozdíl od plyšáků chceme jíst a co sníme, to z nás vyjde ven... a aby to nebylo cítit, je třeba nám čistit záchůdek... to se u plyšáků nemusí... víš to a počítáš s tím, člověče? A taky mám drápy i zuby, víš, to plyšák nemá! A těmi drápy mohu nechat svůj podpis na Tvé nové sedačce... nebo i na Tvé kůži, člověče, jsem šelma, víš? Naučíš se rozumět mé kočičí řeči a budeš umět respektovat, že jsem, jaká jsem – jsem kočka?
Zdroj

My jsme obdrželi zase úhledně rozžvejkanou varnou konvici za dva tisíce, těch bot, kytek, chňapek na vaření apod, co padlo...

Děvčata, naprosto souhlasím. Když si moje maminka brala kočky, varovala jsem ji, že některé věci doma bude muset změnit, protože čičiny například rádi ožírají kytky, musí být důsledná, když nechce, aby jí lezly na stůl, odstranit některé drobnosti, protože jí to rády budou brát na hraní apod. Nejdřív mi nevěřila a že se uvidí. No a dnes je to tak, jak jsem říkala. Kytičky sice má, ale přemístila je tak, aby byl klid, různé drobnosti odstranila, některé nechala, ať si tedy hrají. Naučila se nenechávat volně deky apod. na zemi, protože jinak čistotné kočičky to označkují, darovala jim lavici z kuchyně, protože tu tak moooc rádi škrabou a tak. Zkrátka pokud chce mít člověk zvíře, měl by se umět přizpůsobit. Ne dovolit dělat mu otrocky všechno, co si zamane, ale nechat mu i jeho prostor. A souhlasím s tím, že i já bych nikdy nevyměnila věc za moje čičiny.
Když se moje čičiny podepsaly na postely, manžel byl na mrtvici. Já to vzala jak to je. Chystám nové čalounění a přes to půjdou potahy. Nakonec to stejně byla moje chyba, že jsem si vybrala postel s látkou, která má na sobě jakoby žmolky a ty přímo vybízejí k drbání.

Veselka10
Jako bych viděla naši domácnost. Museli jsme některé věci přizpůsobit, musím víc dávat pozor, co kam dávám. A vždycky když zapomenu a dojde potom k "nehodě" tak řeknu: je to moje chyba, vím co se může stát, takže si mám dát pozor.
Samozřejmě to neznamená, že nám kočky skáčou po hlavách a my se tady krčíme někde v koutku a bojíme se pohnout. Ale kočky i my máme svůj prostor a my navíc - jako myslící bytosti - dbáme na dodržování určitých pravidel.

Reaguji na eva60:
Ano, přesně takto jsem to myslela. Nejsem otrokem kocoura, ale musím chápat jeho přirozenost.

Děvčata, jestli máte problém, že někdo má psa v boudě, a někdo s ním s spí v posteli (to samé u koček), tak si laskavě založte vlastní diskusi k tomuto tématu a laskavě neza*írejte zadavatelce diskusi.
K tématu: samozřejmě, že některá především nevychovaná zvířata vybavení domu zničí. Kočky a psi jsou natolik inteligentní, že pokud jim to dá člověk dostatečně správně najevo, příště si nic dalšího zničit nedovolí. Říkejte si co chcete, já mám na výcvik (psů) vysokou školu, a kočky jsou možná ještě inteligentnější.

Viana:
Už je to sice starší téma, ale nedá mi to. VŠ na to možná máte, ale Vám bych nikdy svůj odchov nesvěřila... A myslím, že by to bylo stejné u většiny chovatelů, kterým jde o budoucnost jimi odchovaných štěňat, koťat atd...