Krása Asie

pocahontas,
mám jednu malou otázečku.Chodíš do práce a máš děti????Jestli ano a vše ,co tady popisuješ děláš, tak jsi obdivuhodná žena. Já na sebe nemám tolik času - škoda. D

Elino,
upřímně, klidně se budu rozepisovat dál, jen napiš, co (či která část těla) by tě zajímala nejvíce... Jen nevím, co na to Erin, po jejích připomínkách mě trošku přešla chuť.

Dado,
děti nemám a do práce chodím, dělám 12ti hodinové směny, takže mám relativně dost volných dnů, a ty "procedury" nezaberou tolik času. Mytí ubtanem je otázkou 2-3 minut - klasicky ve sprše, a třeba zábaly mi zaberou 1/2 - 1 hodinku relaxace. Ale dělám si je třeba 1 za týden.

Dnešní opravdu nepříjemné počasí mě inspiruje, takže až dojdu večer domů, zmrzlá z kanceláře, udělám si koupel a masku:

Koupel (Banyan Tree Spa, Thai):
3 lžíce medu
2 litry mléka
10 kapek éterického oleje (dnes to vidím na ylang-ylang)
1 hrst mořské soli
a měly by tam být i okvětní plátky růže (ty holt vynechám)
- koupel vyživuje, uklidňuje a zvláčňuje kůži

Maska z banánů a jasmínu:
2 banány
1/2 lžičky oleje ( na obličej se mi osvědčil jojobový )
2 lžičky medu
2 kapky jasmínového oleje
Vše se rozmačká a nanese na 20 minut
Banány, olej i med jsou výživné, jasmínový olej je antidepresivní, uklidňující, zbavuje únavy, antiseptický.

pocahontas

Já si ráda přečtu všechno, co Tě jen napadne, nemusí to být jen o kosmetice, piš klidně i o rodinných vazbách, náboženství, sňatcích, dostupnosti vzdělání, porodech, výchově dětí, pozici žen, domácích zvířatech, pohřbech, vybavenosti bytů, módě, úrovni zdravotnictví, atd. Prostě to, co se já jako obyčejný smrtelník na týdenním organizovaném zájezdu těžko domáknu. Zajímá mě, jestli spolu Thajky také kamarádí jako Češky, jestli se navštěvují, jestli si dávají dárky na narozeniny, jestli si také mezi sebou závidí, atd. Jistě jsi tam zažila spoustu zajímavostí.
Např. nedávno mě udivilo, když jeden Angličan koukal jako puk, že my Češi chodíme na plesy ve slavnostních úborech, oni prý nic takového u nich nemají.

Nejvíc mě překvapilo, a hlavně potěšilo, jak dokážou být milí, slušní a vstřícní.Bydleli jsme spíše na opuštěnějších plážích, v takových rodinných kempech s bungalovy, s restaurací apod. Byl to majetek vesměs jedné rodiny, ale měli více zaměstnanců, s jejichž dětmi si klidně hrála i majitelka, když maminka zrovna vařila či uklízela. Prostě se starají o děti jiných, automaticky, bez toho, že by za to cokoli chtěli, žijí spíše jako komunity.
Stal se nám tam úraz, a protože jsme v rychlosti (úraz zad potažmo páteře) potřebovali okamžitě rentgen, musela jsem se zeptat, kde je nejbližší sanitka - v cuku letu nás tam čekal jejich loďka pro přesun, záchranářská nosítka a na další nejbližší pláži sanitka - nemocnice byla asi 70 km. Vše bez jediného slova, všichni nám pomáhali, ptali se i jestli máme dost peněz, apod... To jsem u nás bohužel nezažila.

Thajky (i Thajci) jsou takoví zvláštní, přátelí spolu stejně jako my, návštěvy, oslavy, dárky, jsou stále usměvaví... Ale nevím, jaké mají problémy, oni se s nimi příliš nesvěřují, nemají to ve zvyku, nekřičí, nerozčilují se (protože jak tvrdí, stejně to nic nevyřeší - a mají pravdu). Ale na veřejnosti neukazují z toho citového hlediska tolik comy, nelíbají se na veřejnosti, málokdy se drží za ruce, spory řeší stále s úsměvem, takže ani nepochopíš o co jde. U našich hádek to poznáš alespoň podle tónu a síly hlasu, tam ne....
Přišli mi jako lidé z pohádky, prostě balzám na duši, je ale fakt, že třeba v Bangkoku vládne totální chaos, strašně moc lidí, hromadná doprava přeplněná, tržiště jsou jako mraveniště.

A co mě zaujalo bylo, jak jsou na svou zemi hrdí (to mi u nás chybí). Jsou šťastní, že jsou Thajci, milují svého krále . Když v 8 ráno vztyčovali vlajku u muzea v Bangkoku, v rozhlase se rozezněla hymna a VŠICHNI, kam jsem jen na ulici dohlédla se zastavili a nehybně čekali až hymna dozní... prostě to skoro vhánělo do očí slzy, jak na to teď vzpomínám.

Tak Elino,
jak jsem si to všechno teď vybavila, normálně se ve mně něco svírá... Jsme rozhodnutí jet zase a zase a zase, dokud to půjde, a dokud tam člověk najde kousky zemí ještě příliš nedotčených turismem.

Co se týče krásy a módy, opravdu na sebe až neskutečně dbají. V práci chodila majitelka v běžném oblečení, ale když jsme přišli jeden den na snídani, byla úžasně oblečená, nalíčená a samozřejmě měla i šperky... prý jede jenom do Krabi (kde byla ta nejbližší nemocnice) na nákup.
Nechávají si šít na míru z vyšívaných látek, ale v práci ve městech chodí jako u nás - v kostýmcích. Je ale pravdou, že tam člověk málokdy vidí slečna ve vyzývavých výstřizích, i když je tam vedro, kolikrát jsem litovala policisty a policistky, kteří byli celí v černých uniformách s bílýma rukavičkama...

Teď musím v práci ještě něco dodělat, ale určitě se další dny rozepíšu víc.

A doufám, že sem přispějí i jiní se svými zážitky, třeba mi dají tip na další směr cesty po Asii.

pocahontas
No vidíš, že z Tebe člověk něco vymámí.

Mně se zdálo hlavně naprosto bombastické to málo, co jsem poznala z thajské kuchyně...M.

asijská a hlavně thajská kuchyně je úžasná, tak jsem si koupila kuchařku,a...... buď tady neseženu všechny ingredience a nebo mi to prostě nevyjde udělat, aby to chutnalo přesně... Máte to taky tak?

Elino,
já to s dovolenýma dělám tak, že si v létě vyberu týden (např. teď mě čeká další objevování krás luhů a háju ČR), a normální dovolenou si beru v zimě (leden-březen). Prostě odjedu na 4-5 týdnů, v práci to nikomu nevadí, tak proč to nevyužít.
Asii bych chtěla projet víc, každý rok něco (pokud budou peníze), vyhovuje mi víc než třeba Egypot, Tunis atd. Islámské země, byť poevropštěné mě moc neberou (kromě kultury, umění, architektury, tu mají úžasnou), ale nedá se tam cestovat tak, jak to děláme my. Koupíme letenky, na netu najdu možnosti ubytování, dopravy apod. a jedeme, cestou se rozhodujeme kam dál, kde se zastavit... Protože jsem trošku "tmavší", příliš zapadám hlavně v arabském světě, a tam se nemůžu volně bez mužského doprovodu a zahalení ¨pohybovat.

Asiaté jsou vstřícní, nic jim nevadí (a pokud ano, asi ti to ani neřeknou). A líbí se mi, že se docela vyznají v zeměpise, ví kde je ČR, dokonce taková mladá slečna v jedné zapadlé kavárničce věděla, že jsme se se Slováky "bez boje" rozdělili, a to byla za celý život nejdál v nejbližším městě.

Jinak žijí běžně jako my, jen se více starají o to, co jejich děti dělají. Děti často chodí do škol mimo domov, proto se vracejí jen na víkendy. Jejich školy vypadají na pohled (vevnitř jsme nebyli) udržovaně a mají daleko větší řád než my... a taky mají tělocvik... chvíli jsme sledovali, jak děti ve 40ti stupňovém vedru hrají fotbal.
Co se týče fotbalu, znají i naše hráče a touží po tom dostat se hrát do Evropy... když se kluci byli podívat na zápas (samozřejmě fandili a fotili), přišel k nim prezident jejich fotbalového klubu, asi v domnění, že dělají nábor, jim nabídl "čestná místa" a povídali si, třepali si rukama apod. Hráči i rozhodčí najednou začli aktivně běhat a hrát... do té doby to prý představovalo spíš naše zápasy Blšany - XXX, kdy se hráči sotva pohnou..Docela úsměvné.