Misopedie - jak řešit?

Holky díky za příspěvky Snad se tedy odhodlám s tím někam zajít.

To dost dobře nejde, vždycky někde na nějaké narazím, to bych musela jen sedět doma a ani si nepustit televizi. Nedovedeš si představit, jak mi obtěžuje život, když vidím reklamu na Hami a musím vzteky dupnout do podlahy. A kdyby to bylo jen tohle, tak to snad ani neřeším, ale některé ty představy jsou fakt šílené.

Reaguji na TaraKar: aha, chápu ... je fakt těžký si to i představit, musí to pro tebe bejt hrůza ... zajdi k tomu psycholovi a vyber raději někoho "lepšího" podle nějakých recenzí, přecejen tohle není asi úplně známé tak aby ti uměl poradit ...........

Jednak a také karkulkaR svoji nenávist vůči dětem nepovažuje za problém, ona má celkově vůbec jiné myšlení.

Každopádně taky nepatřím k těm, kteří by slintali u kočárků a museli si pochovat mimino. V životě jsem mimino nedržela v náruči, s malými dětmi jsem si nikdy nehrála, netíhne mě to k nim. Ale nenávistí vůči nim netrpím, jednou chci i svoje vlastní. Ale zatím mi děti necpěte, až budu chtít pořídím si svoje.

Tobě radím sebrat odvahu a zajít za odborníkem. Je to nezvyklý problém, ale určitě na tebe nekoukáme jako na blázna. Choroby jsou různé.

Reaguji na TaraKar: No?Tak tohle už není legrace.Měli by ti dát svěrací kazajku,pořádnej nášup torazinu a nechat tě na uzavřeným oddělení na psychiatrii a to hodně dlouho.Protože aby měl někdo choutky házet bezbranným miminem o zeď,tak to už musí být hodně vyšinutý a nikdy by mu nemělo být povoleno mít vlastní děti protože by jim mohl ublížit.Je mi tě líto

Opravdu jsou potřeba takhle silná a hnusná slova?
Paní/slečna za to nemůže a snaží se to řešit
Reaguji na TaraKar:
Ahoj, opravdu Ti to nezávidím, asi nejlepší by bylo zajít byť třeba zatím jenom na zkoušku k psychologovi.
Držím ti palce ať se s tím nějak vypořádáš.

Chtěla jsem napsat to samé, předběhla jsi mě.

Reaguji na Padlý Anděl:
Způsob, jakým mluvíš o zakladatelce a jejím problému, Tvé pocity vůči ní...si vůbec nezadají s tím, co ona cítí vůči dětem.
Rozdíl je snad jenom v tom, že ona si uvědomuje, že je něco špatně a chce to změnit.

Mluvíš o léčbě nemocných v PL jako o nějakém trestu (nadopovat, šouopnout na uzavřené oddělení a nechat ji tam pěkně dlouho), to je stejné jako bys napsala, že bys jí šoupla do těžkého žaláře. Takhke mi to vyznělo.
Ona ale nic zatím neudělala, a díky tomu, že má náhled, tak patrně ani nic neudělá.
Po Tvé nenávistné reakci si ale nejsem jistá, jestli nejsi druhým nebezpečná spíše Ty.

Mám děti ráda, ale když jsem sama byla tak ve školním věku, cítila jsem občas při pláči mimina taky podobné choutky, ani se mi to nechce psát, byly fakt ujeté. Vzbuzovaly ve mně zlost.
Ale nebylo to tak silné, jako výše popisované představy a nutkání, a nepřetrvalo do dospělosti.

To musíš! Jinak jednou nějakému prckovi můžeš ublížit doopravdy, prostě ti rupnou nervy, psychika je svi*ě, tu nepřechytračíš rozumem...Běž k odborníkovi a to co nejdříve. Každopádně - nemáš se čeho bát, nikam tě nezavřou, ale pomohou ti. Časem se podobných představ a pocitů zbavíš, pokud se budeš léčit. Jen to opravdu neodkládej! Toto může skončit zkaženým životem a nejen tím tvým, ale celé tvé rodiny a rodiny toho dítěte - když někdo ublíží třeba miminu - to ti nikdo nikdy neodpáře ani neodpustí. Potom už bude pozdě, na všechno. Běž se léčit hned.

A já jsem se zmiňovala, že nějaké chci?
Reaguji na free-heart: Reaguji na Adka:
Díky za podporu

Doufala jsem, že by mě to mohlo přejít, ale spíš je to horší, dokáže mě rozpálit do běla jen pohled na fotku dítěte.

Tak tak, navíc nechtěla bych zažít to, co se děje ve vězení s ženami, které ublížily děcku.

Já s Padlým Andělem docela souhlasím. Prostě odsuzuji lidi, kterým chybí empatie a jsou dokonce schopni ublížit bezbrannému tvoru (to si prostě člověk i logicky musí vyvodit, že chtít ublížit někomu, kdo vám nic neudělal a sám se ani nemůže bránit, je odporný a naprosto proti všemu). Ono kdyby vám slečna zakladatelka jen tak někde v rámci konverzace řekla, že má chuť házet mimina do kolejiště a proti zdem, tak vás to pohorší, že? Ale když se tomu dá název, je s ní hned potřeba vlastně soucítit... No nevím.

Ale toto je psychická nemoc/porucha - zakladatelka nikomu neublížila a chce se léčit. Je jasné, že takové "řeči" nám nejsou příjemné, především maminkám, ale ona za to opravdu nemůže. Jsou to nutkavé myšlenky a pocity, nemůže je ovládnout.

Sama vidíš, že pouhá diskuse vzbuzuje velké emoce a "nepřátelství" - opravdu to nepodceňuj a k odborníkovi zajdi co nejdříve.

A nepředvedl zrovna Padlý Anděl nedostatek empatie?

Zatím nikomu neublížila.

Nikdo nepíše, že je potřeba s ní soucítit, ale založila tohle téma, protože si uvědomuje, že má problém a chce ho řešit, přišla sem pro podporu, protože hledá odvahu k návštěvě odborníka, proto mi připadá sprosté tu do ni kopat a urážet ji.
Říkej si co chceš, ale tohle nebylo nutné:

Ne, nepohoršilo by mě to, protože bych si uvědomila, že má vážný problém a snažila bych se jí pomoci a nasměrovat ji k odborníkovi. Pohoršují mě jiné věci, třeba ženské, které se vědomě tahají se ženatýma chlapama, kteří mají rodinu, kolikrát malé děti nebo těhotnou manželku.

No ano, přesně - zatím. Ale už ty myšlenky samotné jsou odporné. Ty nutkavé představy, které nemůže ovlivnit, bych ještě pochopila, ale když tu přímo psala, že se těmi představami uklidňuje, když má špatnou náladu, to prostě nedokážu zkousnout, omlouvám se.

A vůbec, teoreticky, podporovaly byste jí stejně, kdyby už nějakému dítěti ublížila? Podle mě mezi tím totiž neni moc rozdíl, když píše, že by toho byla klidně opravdu schopná (opět trochu něco jiného, než nutkavá myšlenka).

Však to je jedině dobře, že ho chce řešit. Ovšem při čtení jejích příspěvků to na mě zase působí tak, že to chce řešit kvůli sobě, aby ji neobtěžoval ten vztek a aby z toho ona neměla problémy (viz. její vyjádření obav k tomu, jak by se k ní chovali ve vězení), ne proto, že by jí záleželo na tom dítěti, kterému by mohla ublížit nebo jeho rodině. Hlavně tohle se mi na tom příčí. Kdyby si uvědomovala to, že chtít takhle ublížit malému dítěti je nesmyslné, kruté, nechutné (protože to je věc rozumu) a jen ty její představy by šly proti ní, brala bych to jinak. Nejsem psycholog a tak nevím, jak to chodí v hlavách takto "postižených", ale tohle je prostě můj pohled na věc.

Nemyslím, že by k tomu měla blízko, psala jen o představách, ne, že už o tom přemýšlela nebo k tomu měla blízko.

Neber to tak doslova, říkat a pak skutečně udělat je něco jiného, já taky říkám, že bych kuřáky střílela a neudělala bych to.

Ono to spolu přeci souvisí. Je to prostě porucha.

Přijde mi zbytečné se v tom tak pitvat, prostě je potřeba s tím něco dělat.