Náročnost studia medicíny a málo času - zlepší se to někdy?

Reaguji na vanilka20:
Píšeš, že studuje prvním rokem-tzn., že zhruba před měsícem nastoupil...ty začátky jsou hrozný, nová škola, lidi a do toho ty zmiňovaný kvanta učení a anatomie, která je celá v latině...dej mu čas. Časem si vypěstuje systém a uvidíš, že bude zvládat školu, i volný čas. Ale první 2 roky byly nejhorší v tom smyslu, že jsme psali testy několikrát za semestr jako na gymplu,takže pořád jsem seděla nad učením. Od třeťáku byl ten největší nápor o zkouškovým, ale když k tomu připočítáš předtermíny a náhradní termíny po zkouškovým, tak s časem taky nic moc...Ale neboj, většina mých spolužáků zvládali školu i vztahy. držím palečky, ať to zvládnete!

Ahoj Vanilko, já to tedy mám z opačné strany, medicínu studuji. Kdybych Ti měla popsat aktuální stav, tak se zrovna učím na státnice a s přítelem se vidím 2x týdně tak hodinku, dvě. V průběhu studia to bylo mnohem lepší, přes rok jsme spolu byli normálně, jen to zkouškové mě vždycky nechával se učit a přijel za mnou i třeba jen na 20 minut. Přítel je opravdu zlatý, má se mnou trpělivost, chápe, že se musím učit a nechává mě. Víš, pokud si Tvůj přítel medicínu vybral, baví ho to a chce tomu dát maximum, tak je třeba tomu ten čas dát, z lajdáka by nebyl dobrý doktor....Budeš muset být trpělivá...ale na druhou stranu ten první rok je nejhorší, než se člověk rozkouká, pak už to jde Přeji Ti hodně sil a trpělivosti

ja studujem farmáciu, tiez toho mám kvantum a tiež mám myšlienky len v škole....prvák bol ťažký, sa divim, že to môj priateľ zvládol... to furt bolo: ,,čau ideme tam a tam? moja odpoved: ,,nie, musim sa učit" už dosť, že pracuje mimo nášho mesta a vídali sme sa len cez weekendy, a kopukrát sa stalo, že som sa bohužiaľ musela učiť a on sa k nám prišiel len vyspať, o polnoci som si k nemu ľahla a o osmej som ho už vyhadzovala s tým, že mám toho veľa..... myslím si, že to z jeho strany chcelo fakt veľa tolerancie a trpezlivosti....Teraz som v tretiaku, trochu sa to zlepšilo, viem si lepšie rozvrhnúť čas a stále sme spolu

Vydrž a podpoř ho, ocení to!

Reaguji na Mangogirl:

Mně jde spíše o to, že se bojím, že na mě přestane úplně myslet. Už teď mi ani skoro nenapíše a nic. Říkal mi sám, že si myslel, že jak spolu budeme takhle málo, tak, že si myslel, že se na mě bude víc těšit, ale řekl mi, že na mě nemá čas ani myslet Je mi z toho hrozně

Reaguji na vanilka20:
Tak snad to nemyslel tak doslova... neboj! Já jsem v začátcích taky neměla čas ani chuť někoho vidět. Přítele jsem teda neměla, ale stejně jsem měla pocit, že furt nestíhám a nemůžu se s nikým ani bavit.
Přejde to, ten začátek je velký stres, pak se to uklidní. A obzvlášť kluci si čas najdou
Hlavně mu to nevyčítej..

Reaguji na vanilka20: On to určitě nemyslí špatně. Ale kdyby měl v hlavě pořád jen myšlenky na tebe, tak se nic nenaučí a bude ho to rozptylovat - což by znamenalo, že by měl ještě míň času na tebe, protože nebude stíhat. Takže to ber tak, že prostě celá jeho mozková kapacita se musí ubírat k učení a když budete pak spolu, nic mu nevyčítej, snaž se, aby to probíhalo co nejlíp a on se s tebou odreagoval.
Jinak mám kamarádku a kamaráda na medicíně, ona má dlouhodobý vztah a klape jim to, on každou chvíli jinou holku, takže to oba nějak zvládají Taky se kdysi shodli, že prvák je nejhorší, ale pak to jde líp, chce to čas a zatnout zuby.

Já jsem ve třeťáku a v prváku jsme to s přítelem měli úplně stejně - viděla jsem ho jednou za týden,a to ještě jen když nebyly zrovna pitvy nebo se neblížil nějaký speciální test. Hodně párů tenhle nápor nevydrželo, takže v podstatě je to jen na tobě, jak to s vámi dopadne. Přítel to trpělivě snášel, i když na něm bylo vidět, jak ho to štve - a hle, už ve druháku jsem stíhala brigádu, přítele, rodinu i medicínu. Prvák je ze všeho nejhorší.

Bude hůr. To je teprve škola.Já přišla do práce včera ráno a domů jdu až v pátek ráno po vizitách.
Chtěla bys radši gaučového povaleče?
Vztah není o počtu společně strávených hodin.

Přesně tak, na škole je to ještě dobré, až začne pracovat, tak ho neuvidíš vůbec.

Zatím studuju a zdá se mi, že času je míň a míň (i když ho mělo být víc a já si plánovala bůhví co, jenže změna curricula mi to pěkně zatrhla). Ale my spolu bydlíme, tak máme alespoň ta rána a večery. A někdy trošku uberu na učení, abychom spolu byli víc.

Buď trpělivá a chápavá, přítel to ocení. Je toho opravdu hodně, hlavně na začátku, než si člověk zvykne. Mě po prváku krachl dlouhodobý vztah. Porozumění z druhé strany chybělo...Ale život šel dál, asi to tak mělo být... Takže pokud o váš vztah stojíš, dej mu dost prostoru a pochopení! Přeju pevné nervy....

To jsou ty začátky, až si zvykne a najde nějaký systém, jak skloubit školu a volný čas zlepší se to, neboj Já studuju farmacii a chodila jsem s medikem a to byla dobrá kombinace, protože jsme oba měli spoustu učení a když měl jeden volno, druhý byl ve škole Dalo se to i tak zvládat, vídali jsme se každý den, i když to bylo jen na hodinku nebo dvě...sice už spolu nejsme, ale v tom nehrál nedostatek času roli
Bydlíte v jednom městě nebo k sobě musíte dojíždět?