Nejdřív svatba a pak děti nebo naopak?

Určitě manželství není jenom papír, kde je potvrzeno, že patříme k sobě.
Beru to i trochu tak, že pokud se jednomu z manželů něco stane. Bude finančně zajištěn v podobě sirotčího, případně vdovského. Peníze člověka nenahradí, ale jsou potřeba pro další chod domácnosti a zajištění dětí při ztrátě druhého příjmu.

Jinak jsem pro svatbu a pak děti. Ale nemusíto být nutností v tomto pořadí.

Určitě svatba a až potom děti nevím proč, prostě chci, abychom byli regulérní rodina, abychom měli všichni stejné příjmení....

souhlasím, jsem ráda, že nás konzerv je víc. My spolu s manželem před svatbou ani nesdíleli jednu domácnost. Prostě byla svatba a vše ostatní následovalo až po ní

Pořadí pro mě není důležité, respektivě jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Co se nám zachce první, to bude. Vzhledem k tomu, že by se partner rád oženil, tak u nás přijde nejspíš první svatba, pak dítě, které ovšem v nejbližší době určitě neplánujeme. Věřím, že na plné čáře vyhraje varianta 1.svatba, 2. dítě. Většina žen má ráda jistotu a zajetý model.

Kdybych otěhotněla neplánovaně, tak bych asi volila svatbu až po porodu. Nechtěla bych chystat svatbu na rychlo "dokud to na mě není vidět" a nebo poslouchat drby typu, že si mě partner "musel" vzít jenom protože jsem v tom.

Taky souhlasím, jsem sice nejdřív pro svatbu, ale kdybych náhodou otěhotněla dřív, řešila bych to stejně.

To pro mě není důležité. Manželství beru jako právní vztah. Po svatbě si budu chtít nechat svoje příjmení, takže spíš počítám s tím, že se budeme jmenovat jinak. Pochybuju, že by si partner vzal moje příjmení.

Poupravím to: 1. společné bydlení, 2. svatba, 3. děti

Tak to byl i náš plán. Ovšem jak už bylo psáno - člověk míní, život mění.
Po 10ti letech společného života jsme se konečně rozhoupali, že to teda zpečetíme i úředně. Začali jsme plánovat, zařizovat, shánět...a v mezičase zkoušeli i to mimčo (všichni strašili, že se stejně nezadaří hned...věk, životní styl, líný spermie, stres..), no a za 2 měsíce jsem byla těhotná. Rozhodně jsem se odmítala rvát do šatů s břichem (a ještěže tak, v těhu jsem nabrala 32kg,a den ode dne jsem byla tlustší a tlustší). Svatbu jsme tedy odložili - vzhledem k tomu, že už to jsou 4 roky, máme trochu jiný starosti než dřív , tak už se možná ani nevezmem. Nevím, třeba jednou na starý kolena.
Jo, a holka má příjmení po tátovi - v tom jsme měli jasno od začátku.

Svatba a pak děti
Neznám opravdu žádnou ženu,která je dobrovolně svobodná matka a koukám,že virtuálně jich je tady hodně - můj názor je ten,že v 70% by se ženy i vdaly,ale tak raději řeknou "ne,papír k ničemu" než aby si přiznaly,že ten co jim udělal dítě se ženit nechce.No je to každého věc,dost žen jsou svobodné matky i z důvodů finančních,kdy jim přidá něco sociálka a podobně.
Každopádně svatba není papír k ničemu

Reaguji na Laky: musím souhlasit, každá baba raděj řekne, že manželství je vlastně jen papír k ničemu, než to, že chlap si ji prostě vzít nechce a ona s tím nic neudělá. Takových co vykřikovaly, že papír nepotřebují a když se ten jejich přece jen rozhoupal, byly ze svatby vyplesklý, znám několik.

Tak ten můj mě žádal o ruku už v tramvaji, když jsem jela od konečně úspěšného rozvodu. Měla jsem v tu chvíli chuť ho z tý tramvaje vystrčit za jízdy. Nechtěla jsem o další svatbě ani slyšet. Ještě k tomu, když mi líčil, jak musí pozvat všechny příbuzné a známé (má příbuzné na moravě, kde se svatby řeší ve velkém stylu). Potom několik let ticho po pěšině, až jsem si ho začla dobírat, co že bude s tou svatbou. Rozhoupal se a koupil mi prstýnek. A nakonec to dopadlo tak, že rok po zásnubách se nám narodil syn a svatba se neustále odkládá. A když se někdo zeptá, kdy do toho už konečně praštíme, odpoví, že asi příští rok. Taky mi nejde o ten papír, ale musím už myslet na zabezpečení rodiny, kdyby se něco stalo...

Někteří muži se zřejmě žení, až když mají dítě/děti a maminka (nikoliv jeho dětí, ale jeho vlastní) jim říká "tak snad si jí už vezmeš" (jak to vypadá před sousedy a tak.), a jak se říká, tísíckrát nic umoří i osla... pardon, případní pánové - čtenáři.

Dřív jsem byla názoru, že svatba pro mě není důležitá, vlastně se jí do teď tak trochu bojím, ale nevím, jestli je to tou třicítkou nebo co, bych to viděla také nejdřív na svatbu a pak děti.

My budeme mít prvně mimčo a pak svatbu. Chceme se vzít po 10ti letech chození a plán neměníme ani s příchodem mimča. Nechtěla bych se rvát do šatů s pupkem
Určitě nepatřím k těm, které se vymlouvají na to, že "je to jen papír" na svatbu se těším a přítel asi ještě víc, než já.