Nový život aneb Jak jste se dokázali osamostatnit od rodičů?

ale to není rodina, kde matka je podnikatelka a táta na tom peněžně není o nic hůře... a přesto mi nechtěli dávat vůbec nic...auto je přítele a koupil si ho ještě na střední za brigády od rodičů je to polorozpadlý favorit, ale auto je auto a na vesnici se to jinak než bez něj nedá.. a milá vego, já kdz jsem bydlela u matky jsem jedla ovesné vločky, aby mě to nasytilo a měla jsem plný žaludek, neb mi dávala jídlo na příděly
ano, dobrovolně jsem gympl rozhodně studovat nešla, chtěla jsem jít na jakoukoliv jinou školu, abych mohla začít pracovat do nejdřív a vypadnout od matky z baráku, ovšem táta mi to nedovolil, kdz si nejsem schopna při škole vydělat dost, tak nevím, proč by nemohli dávat peníze, které pro oba dva v podstatě nic nejsou, táta je schopen si koupit za 2500,l jen lahev vína!!

ale těší mě, že se tu tedy rozpoutala tková debata

zlatkaz
Jsem ráda, že si to tu víc osvětlila, i když já tě chápala už předtím.. On prostě kdo žije v dobré rodině to asi ani pochopit nemůže.. ale snad už tě nebudou napadat

Alca
já už se s matkou bavím, neb to bylo nezbytně nutné, jinak se vyjít nedalo, docela se to dá snášet, kdž dom jezdím jednou za měsíc navštívit matku, bráchu, ségru, tátu a prarodiče, všechny za ten víkend oběhám a už se někdy i těším, až pojedu zpátky z teho našeho megabaráku do 1+1. vím, že díky příteli jsem se dala psychicky docela dopořádku a není potřeba žádný psychiatr, ikdž třeba před maturitou, kdy jsem musela měsíc bydlet u kamarádek a ne doma, neb měla matka zase nějaký problém a já věděla, že na maturitu musím být psychicky v pohodě, tak to jinak nešlo a naštěstí kamarádky rodiče věděli, jaké to doma mám, syna měli zrovna v cizině, tak jsem obývala jeho pokoj a nikomu jsem tam nevadila, u přítele doma jsem být nemohla, bydlel tenkrát ještě s rodiči a bráchou a v jejich bytě bych už byla hodně navíc a ještě tchýně není zrovna příjemná
můj vztah k matce není zrovna ideální už proto, co všechno mi dělala a hlavně se to o to hůř snáší, kdž ségra si žila v podstatě normální život vedle mě v té samé domácnosti a je z ní tková ta klasická namyšlená pipka

dneska to není jediná možnost!!! Z gymplu má sice člověk rozšířené všeobecné znalosti,ale vždyť je tolik kurzů kdy se člověk během pár měsíců může naučit nové a nové věcí které ho můžou živit celý život! Vždyť jsi se jako dospělá rozhodovala co dál dělat a tvoje rodiče určitě také dřou aby ti dali, pro tebe mizerných 2500Kč!

zlatkaz
je potřeba znát prostě všechny detaily, aby se dalo rozsoudit. Tím se trošku omlouvám, i kdyý stejně to je pro mě nepochopitelné.

Právě; člověk zaplatí nájem a pár věcí okolo a kde je najednou těch 5 tis... Vůbec to není závratná suma. Spíš na provozní náklady včetně jídla a na nějaké extra radosti bokem nezbyde. Když si člověk někam mimo školu (když má rozumný rozvrh, což všude nejde) vecpe na pár hodin brigádu, má na věci okolo, ale kdy mu zbývá volný čas? Taky se někdy musí učit, vypracovávat kdeco atd... a večer padne.
Také se těším na osamostatnění, ale ještě musím chvilku vydržet a zatnout zuby než dostuduju vš. Od určitého věku je podle mě prostě lepší žít mimo rodné hnízdo, ať už jsou vztahy jakékoli. Kdo si žije (hlavně vztahově) s rodiči jako v bavlnce, ten obtížně chápe ty, kteří ne a kolikrát se háže chyba na "nevděčné děti". Osobně nesnáším ty dotazy typu: "A proč máš vlastně s rodiči problém?" Vysvětlovat někomu cokoli, kdo si něco podobného neprožil, skoro nemá cenu...

Držím nám všem pěsti.

Aspoň že tak. To je skvělé!!!

Kaja555
vidím, že to s rodiči asi tké nebudeš mít jednoduché, spousta lidí to nechápe, ale ti, co za mnou někdy byli na návštěvě nebo mě znají déle, ti to chápou a nic mi nevyčítají a nediví se, že si nedokážu vytvořit nějaký větší citový vztah k matce, k tátovi i jo, neb dříve tkový nebyl, je to s ním na *** až od té doby, co má novou přítelkyni.
Miabella
chápu, že to nepochopíš jsem na to zvyklá, ale veř mi, že po tom, co mám za sebou už mi spousta jiných věcí, co zase pro T jsou nepředstavitelné, přijde prostě normálních nebo mě zase tak moc netrápí, že tak jsou (viz třeba náš rodinný rozpočet s přítelem a moje kapesné, co jsme tu někdy někde tké řešili) asi už jsem otupělá

zlatkaz
vzpomínám si, že musíš nějak dokládat kolik jsi utratila za kafe. No, máš to asi holt težký....

Miabella
ale bude to lepší, jen to chce čas

Já jsem na tom úplně stejně, zatím jsem se z tohoto začarovaného kruhu bohužel nevymotala

zlatkaz:
Ti co mě znají déle, taky všechno chápou a není potřeba něco vysvětlovat. To je vcelku úleva, zvlášť okolo Vánoc atd jak všichni broukaj o společných svátcích s rodiči a člověk je mimoň, když to má jinak. Ale postupem času pozná kupu dalších lidí, kteří jsou na tom podobně a ještě se i zastydí, že někdo je na tom hůř... Já aktuálně právě až tak nadávat nemůžu, ale mám dobrou paměť (bohužel) a něco se nevymaže. Samozřejmě, odpuštění je důležité a to už mám za sebou, ale taky je to takový výstražný prstík, co vše se může zase stát až si zase najdu nevhodného partnera atd... prostě cokoli, co se nebude slučovat s přáním a představami rodičů o mém životě... tak tomu chci předejít a už se moc těším na skutečnou svobodu. Uááá. Ano, bude líp, samozřejmě, v nic jiného věřit ani nechci.

Ahoj, já žiji bez rodičů něco málo přes rok. Pamatuju si, že to bylo tenkrát hrozně změn najednou. Dobrovolně jsem sekla s VOŠ, našla si práci,v den, kdy mě přijali, jsme dostali s přítelem od města byt a aby toho nebylo málo, přítel si koupil psa, kterého jsem já nikdy neměla. Spousta životních změn najednou, ale ustála jsem to... Finančně odejít od rodičů pro mě nebyl problém, protože se s partnerem o náklady na bydlení dělíme... Horší to pro mě bylo s psychikou. Jsem jedináček a od šesti let, kdy nás táta opustil, jsem žila jen s maminou a hodně jsme na sobě lpěly... Nejhorší je, že mamka si od rozvodu nikoho nenašla, takže zůstala sama. To mě mrzelo nejvíc a ještě dnes mrzí, ale snažím se s ní hodně vídat a když ne, tak napíšu třeba milou sms a tak..., vím totiž, že se jí hodně stejská...

Koukám, že ve většině případů jsou rozpory s vašimi otci..
Já s mým otcem vycházím vpohodě ,ale s matkou se vyjít prostě nedá! Možná tak den, ale víc ne,. Bohužel je to ona, kdo rozhoduje ,kolik mě dá na VŠ, i když stejně dá málo peněz, tak mě to neustále dává sežrat... I kdybych se přetrhla, tak stejně jsu ta blbá a neschopná,vždycky si něco najde, jak si rejpnout, urazit, nebo nějaký podnět v hádce.. Jedno vím jistě, jak se konečně osamostatním a nebudu finančně závisládstěhuju se a dom se už nevrátím..