arrow
profile_image
Mischalka
od 31. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj všichni, mám takovou hodně čerstvou zkušenost a moc by mě zajímal váš názor na to, protože ačkoliv tomu všemu věřím, určité pochybnosti občas mám, jestli je to vůbec možné.
Před skoro dvěma rokama mi zemřel tatínek. Sám si vzal život. Nicméně pod vlivem medikamentů.
Ze začátku jsem měla dojem, že je tu se mnou. V úplném bezvětří mi doma lítaly záclony, poté mi spadly hodiny ze zdi na vysavač, ale na něm nebyl ani škrábanec. Nebo co bylo nejhezčí, jednou v noci jsem nemohla usnout a moc jsem na něj myslela. Pak jsem zavřela oči a viděla ho vedle sebe, jak mě pohladil a dal mi pusu. Je to zvláštní, ale já to dokonce cítila. Tenkrát jsem šla ke kartářce a ta mi řekla, že je tu stále se mnou a bude mi pomáhat. Teď, asi po roce jsem k ní šla znovu. Řekla mi, že jsme taťkovi ještě neodpustili a že mu něco stále vyčítáme a tím ho držíme tady u nás a on není schopný najít cestu do "jiného světa", protože je to už dlouho. A tím, jak tu stále bloudí, začíná být nabitý negativní energií a začíná spíše škodit. Dala mi kontakt na jednu paní, která se zabývá reiki a tak. Té jsem vysvětlila celou situaci a ona že se na to podívá. Pak mi volala, že je to složitější, protože ho někdo těsně před smrtí jakoby proklel a on díky tomu nemůže odejít. Došly jsme na to, že to asi byla mamka, se kterou se těsně před tím pohádal. Potřebovala veškeré její iniciály, jako jméno, narození a tak a ještě ten večer rozvázala jejich dušičky, aby on mohl v klidu odejít. Na druhý den ho "odvedla". Prý se strašně těšil a moc chtěl odejít, ale nemohl! Co na to říkáte?

arrow
profile_image
supernova
od 9. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já mám s podobnými věcmi také své zkušenosti, proto vím, že duch, který má být na onom světě a není, může nadělat neplechu, nakonec ani není divu, zvláště, když ho zde drží třeba jeho příbuzní. Obecně ale duše sebevrahů a lidí, kteří odešli z tohoto světa mimo jejich určený čas nemohou ke světlu,proto je důležité jim pokud o nich víme, pomoci. Je dobře, že jsi tatínkovi pomohla odejít na onen svět. Kdysi jsem žila v domě, který byl plný duchů a také jsme je posílali za světlem s jednou paní, která s těmito věcmi pracuje a dodnes jesm jí za to velmi vděčná, byla to neskutečná úleva.

arrow
profile_image
Mischalka
od 31. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Co mi i připadá zvláštní, vůbec jsem ke kartářce nechtěla jít. Byla jsem nedávno u jiné. Ale nějak v pondělí mi hlavou proletěla tato myšlenka, hned jsem se tam objednala, ve středu jsem tam byla a v pátek už se tatínkova dušička odváděla. Vždycky jsem měla tendenci objednat se tam, když byl nějaký problém. Teď jen tak. Zkrátka žádná náhoda, prostě jsem tam musela. Paní mi pak říkala, že tatínek byl hrozně rád, že s ním někdo "mluví", že je tu z toho světa už hrozně otrávený a moc chce odejít a hrozně moc se těší. Mně bylo tak hezky, že mu můžu pomoct, že je to vlastně to poslední, co můžu pro něj udělat.

arrow
profile_image
Ambra
od 7. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

arrow
profile_image
rattty
od 29. 3. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ambra

moc vám děkuji za tak krásný odkaz....posunulo mě to zase o kousek dál....nádherný příběh...

já mám ted živý příběh s mojí zemřelou babičkou...ted v dubnu to bude 4roky...
pořád na ni myslím a vzpomínám a děkuji ji ji,za to jaká byla....užasná...byla jako moje mamka...obě babičky mám moc ráda, ale ke každé to cítím trochu jinak a na každé vidím lásku a pochopení atd...

moc se mi po této babičce stýská, ale snažím se na to nemyslet a občas ji zapálím doma svíčku...

ted v lednu jsem byla nemocná a mě se stala úžasná věc....ráno přítel odešel do práce, já usnula apak se probudila a babička mi seděla na posteli v urovni kolen a já na to jéé, babičko, to jsem ráda, že Tě vidím, mě se tak stýská, omlouzvám se ti, za to, jak jsem kolikrát reagovala podrážděně atd...a ted jsme ji začala tolik věcí říkat a objala jsem ji a brečela jsem, že ji mám tak ráda a jak si moc vážím toho, jaká byla a že ji toho musím tolik říct....a ona se usmívala a tak moc se pak smála a říká, mi tak, jak mě jmenovala, že jsem nemocná, at si lehnu a odpočinu a přikryla mě a pohladila mě po vlasech a šla vařit k nám do kuchyně čaj....slyšela jsem jak se vaří voda v konvici, až mě to vzbudilo....cítila jsem i strašně silně, jak mě pohladila po vlasech...bylo to strašně moc živé...a já ji děkuji...podle mě za mnou přišla....

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené