Přespávání přítele

No to je fakt, že u vás by jste měli víc soukromí. Přeci jen velký rodinný dům je něco jiného než malý byt.
A mluvila jsi o tom se svými rodiči? Jaký na něho mají názor? Mají ho rádi nebo ne? Kdyby ti bylo 16 pochopím to že tě berou jako svoji malou holčičku, ale ve 24?
Mamka mě jednou říkala že kdo nebyl v jejich době ve 24 vdanej a těhotnej byl divnej

Teri, v tom připadě si o tom s rodiči promluv - ale myslím opravdu vážně, ne jen "v rychlosti". Kup flašku vína, upeč buchtu, sedněte si spolu a všechno jim řekni. Máš je moc ráda, vážíš si všeho, co pro tebe a bráchu dělají a potřebovala bys od nich na pár měsíců pomoci, protože jsi nešťastná a situace tě opravdu trápí. Na příteli ti záleží, je to fajn chlap (mimochodem co jim říct, že by sis vážila toho, kdyby s vámi šli na večeři?) a chcete váš vztah rozvíjet, jen spolu pořádně nemáte kde trávit čas. Určitě ale zmiň, že nechceš dělat žádné "naschvály" a zeptej se jich, co by pro ně bylo ještě přijatelné a co už by jim bylo nepříjemné - prostě jít formou dialogu a kompromisu. Třeba zjistíš, že s nimi nehneš a je jim nepříjemný pocit, že je v domě vůbec někdo krom rodiny, možná se něčeho schůdného doberete...

Lidé jsou různí, mému taťkovi by nevadilo trávit týden na horách s bandou kamarádů, mamka je nervózní už když jedou na dva dny ke známým - každý má hranici intimity jinde...

Mluvili jsme o tom, ale oni se moc do debaty nepouští. Řekli mi svůj názor a hotovo.Jinak přítele skoro neznají, takže vůbec neví jaký je.

Tohle mi mamka taky říkala a asi v té době i zůstala

Děkuju, takhle nějak si s nimi ještě zkusím promluvit a celé to probrat. Snad to bude v klidu a budou ochotní se nad tím i trochu zamyslet. Naschvály dělat nechci, ale když se situace nezmění, možná je to opravdu impuls k tomu osamostatnit se, aby mě neměli pořád za malou holku.

A tomuhle rozumím, ale u nás by přece jen mohl mít každý své soukromí, protože místa je tu dost a mohli bysme být spokojení všichni

Našim to nikdy nevadilo/ a nevadí a to jsem ještě mladší než ty Vždycky s tímhle byli v pohodě. Taky máme velký dům, takže o místo na spánek není problém. Navíc ho mají opravdu rádi, takže s tím nikdy neměli problém. Nevím jak ti poradit, já tohle neřešila, ale zkus si s nimi o tom promluvit, to si asi jediné pomůže - zeptat se jich proč jim to vadí a nějak to zkusit vyřešit spolu

Aha, tohle jsem nečetla - to je možná ten kámen úrazu. Když ho neznají moc, nevím - asi bych byla jako oni a taky proti tomu něco měla. Přece jenom, když rodiče tvého přítele znají líp, vždycky mají míň proti než když máš takřka inkognito přítele..

Tak oni ho neznají moc protože nechtějí. Vědí o koho jde, ale nemají zájem se o něm dozvědět víc, posedět, poznat ho..Takže tam to taky zadrhává z jejich strany

Teri opravdu?

- tohle jsi zkoušela? Musíš být trochu ráznější, "mami, tati, v sobotu přijde Tom odpoledne na kávu, udělejte si prosím čas, o nic se nemusíte starat, uklidím a vše nachystám - je to můj partner a já bych byla ráda, kdybyste se více poznali".
Možná ho berou jako nějakého kluka, se kterým jsi chvilku a nemusejí se jím tedy zabývat, měla bys jim ukázat opak.

Tak moji rodiče mého přítele poznali tak, že právě přišel (chodil) k nám. Pozdraví se s nima. Prohodí pár vět, nebo když společně obědváme nebo přítel pomáhal tátovi když rekonstruoval obývák a snižoval strop atd. při takových chvílích se lidé poznávají a pokud toho tvého přítele ani nepustí přes práh vašeho domu dívat se na film a být s tebou pár hodin tak nevím nevím to ho asi ani nikdy opravdu nepoznají a to je škoda...

Třeba mamka když zná jaký můj přitel je tak o mě nemá strach když s ním jedu autem, nemá strach když s ním jedu na dovolenou, protože ho zná a ví jaký je. Kdyby ho neznala tak by o mě určitě měla větší strach kde jsem s kým jsem, jestli by se o mě dokázal postarat kdyby se mě něco stalo, jestli je spolehlivý řidič.... to si taky myslím že je to důležité pro toho rodiče hlavně pro klid v duši, když ví že jsi s někým spolehlivým nebo aspoň pro moji mamku ano. Nic mě nezakazuje, ale určitě je jí líp když ví s kým jsem

a to se nezpozná z jednoho rozhovoru, nebo jedné večeře, nebo jednoho posezení u kafíčka. To se pozná až časem...

Máš pravdu, ale nechci to nějak vyostřovat, třeba časem když naši uvidí, že to není jen vztah na chvíli, ale že můj přítel patří ke mně, možná to začnou brát jinak O víkendu plánuji si s nimi v klidu o všem ještě promluvit a třeba se to pohne dobrým směrem

Ano, asi to chce čas a věřím že dřív nebo později ho budou chtít poznat. No uvidíme, už jsem trochu vychladla tak snad se to nějak vyřeší i k mojí spokojenosti

Moji rodiče jsou rozvedení a hlavně táta s tím měl velký problém snad rok, ale teď už se to díkybohu srovnalo. A to hlavně tím, že jsem přítele začala víc vodit k tátovi domů přes den, když byl doma, přítel se snažil konverzovat, pomáhat mu na zahradě, s domem atd. a brzy potom už nebyl problém ani s přespáním

Jo tohle je a bude vždycky nesmrtelné téma Někteří rodiče jsou prostě takoví a nezměníš je.
Bývalý přítel ode mě bydlel tak půl hodiny cesty,ale chodil na vš,takže jsme se viděli jen o víkendu-v pátek přijel on k nám a v neděli na oběd jel domů a naopak. Našim se to zpočátku moc nelíbilo a nebyli nadšení,nakonec já sama se cítila divně, protože byla u nás taková divná atmosféra.
Teď bydlí můj současný přítel ve stejném městě,samozřejmě na přespávání taky naši nebyli zrovna dvakrát natěšení,ale vyřešili jsme to tak, že chodím jen já k němu (dá se říct,že už u něj bydlím-vlastní patro domu) a je spokojenost na obou stranách.

Tak co nějaký pokrok? Promuvila jsi si s vašima?

Děkuju za optání No trošku pokrok tam asi je, o tom víkendu jsme si s našima o všem popovídali a takové nejlepší řešení se zdá, že se přesunu do jiné místnosti, takže by našim zůstalo soukromí a my se mohli aspoň občas vídat i u nás a přespávat. Ale zatím to zůstává jen tak u slov, takže uvidíme, jak to dopadne Určitě dám vědět, jestli bude nějaký větší posun