Problémy s oslovováním ve vztahu

Reaguji na hyena 02:

Tak to naši se dodnes po 27 letech manželství oslovují "brouku" . Neříkám,že by si neříkali jménama,ale to brouku je tak z 80%. Nejlepší je, když se třeba trošku hádaj a jeden druhýmu řekne :"Brouku ne*er mě" ....Nikdy mi to nepřišlo divný, ale kdyby si říkali broučku,tak by mi to asi divný přišlo. Osobně mi přezdívky "Kotě, pusa,"apod. přijdou ok,ale jakmile je z toho zdrobnělina :"kotátko,pusinka",tak to mi přijde šílený

jedna moje známá oslovovala svého přítel zásadně "čumáčku" a to i na veřejnosti. Byli jsme takhle někde venku a ona na něj volala přes celou restauraci "Čumáčku, přines mi to kafíčko" - to je vážně šílený tohle bych tedy nesnesla. Nutno podotknout, že "čumáček" má 1,90 a chodí do posilky a když si z našich přátel z něho chce někdo udělat p...el tak ho takhle osloví

já osobně takové ty miláčky, zlatíčko apod. taky nemusím. Na veřejnosti si říkáme zásadně jmény a jejich hezkými tvary. navíc mi to přijde i takové osobnější

Můj otec je mistr v oslovování, oslovuje i sebe "Pajošku todle a Pajošku tamto ... " S mamkou to vyřešil geniálně - prostě čte její jméno pozpátku, není to tím pádem ani přezdívka ani jméno Prostě jí říká Eivlis a zní to dobře A co se týče mého přítele, od začátku si říkáme "Bobe", prostě to nějak padlo a jinak už si neřekneme. Volám tak na něho třeba i v obchodě, prostě na to slyší líp než na jméno. Mluvím tak o něm i před kamarádkama, ony se toho chytly a taky už je to pro ně jenom "bobišek" akorát že ony z toho mají srandu

Tak já moc na miláčky a lásky nejsem... říkám příteli jemnější formou jeho jména, a občas ze srandy plácám blbosti, a třeba z toho něco vyplyne... svému bývalému jsem občas říkala outloň, protože byl štíhlý, a přezdívek měl víc. Občas teď vlastně řeknu "drahý", ale je to spíš sranda No, určitě časem něco zase vymyslím...

Ahoj holky,
vůbec mě nenapadlo, že problém s oslovováním přítele mám jen já

Myslím si, že také záleží na jménu. Některé jméno se třeba hodně špatně zdrobňuje.
Bývalému jsem říkala pořád Míšo a Michale jen když jsem ho chtěla pozlobit. Ale neměl jsem s tím problém.

Teď mám Martina. A mám blok Nedokážu to skoro nikdy. Párkárt jsem se přemohla a řekla jsem Marti... a občas když o sobě mluvíme ve třetí osobě (jako před sebou), je to Martínek. Ale jinak je to miláček a láska. A nedokážu se toho bloku nějak zbavit, ale říkám si, že to chce ještě čas no a snažím se překonávat

Já musím říct, že s oslovováním jméném (ale hlavně jeho zdrobněním) dneska nemám problém. Ale je pravda, když zapátrám v paměti, že jsem měla i partnery s netradičními jmény (Marcel, Gustav,..) a to se přiznám, že mi přes pusu nešlo moc snadno Přišlo mi to divné, i když za jména kluci samozřejmě nemohli Takže to bylo taky samé broučku, miláčku apod. než jsem se naučila vyslovit i jméno Ale hodně mi pomohlo, když jsem si naposlouchala, jak je oslovují doma, kamarádi a tak.. a pak nebyl po nějaké době problém. Jak jsem to překonala, tak jsem najednou oslovovala hlavně jménem a jeho zdrobněním. Přece jen mi to přijde takové důvěrnější či co a mám i sama raději, když od partnera častěji slyším zdrobnělinu svého jména.. protože miláčku, lásko, andílku říkal i jiným mým předchůdkyním

Tak já jsem ráda oslovována svými milým zdrobnělinou mého jména a vyhovuje mi to i naopak. I u manžela to střídám..buď jméno a nebo broučku..to zvlášť, když mám hroznou chuť ho za něco přetrhnout...je to takový můj rituál na uklidnění.

S přítelem se taky oslovujeme jakkoliv, ale nikdy ne jménem... Přijde mi to takové tvrdé a sprosté mu říkat jménem Oslovovat jménem jedině kamarády atd, ale ne člověka kterého miluju

Reaguji na Simusha: A co je na tom?? Jo po 30 letech manželství klidně, ale ne teď... Navíc taky záleží na jménu že.. Pokud je to nějaký "Pepíček, Davídek, Petříček" atd, tak není problém...

Reaguji na BabyDoll03: naprosto s Tebou souhlasím Můj přítel je to nejdokonalejší co mě potkalo a jsem za něj nesmírně šťastná. Jediný den, ani sms bych si nedokázala představit bez sladkých slůvek. Už to k nám prostě patří. I před mými a přítelovými rodiči si říkáme lásko, pusinko, miláčku. Třeba i myško N a vždycky mamka třeba už : tak co myška, kdy příjde? Já na tom nevidím zkrátka nic špatného K upřímnému a láskou plnému vztahu to prostě patří

Reaguji na 2inlove: Přesně tak!

Nevím, co je na jménu sprosté, ale když už, tak tvrdé a sprosté věci obvykle nejsou chlapům proti srsti .... přece jsou to (snad) vaši chlapi a ne bezduché plyšové medvídky , viz velice dobrý článek .

My jsme si ani na začátku neříkali jménem když si to tak zpětně uvědomuji )) Teď mi říká nejčastěji srdíčko, lásko, pusi.. nebo zkomoleniny )))