Smrt pejska

Mně před rokem odešel kocourek... V jeho necelých dvou letech, bylo to náhlé (FIP, pokud to někomu něco říká), nebyli jsme na to vůbec připraveni. Byl moje zlato, jako miminko, neskutečný miláček, poklad, spali jsme spolu pod peřinou, nosil se rád v náručí. Hodně těžko jsem se s tím smiřovala, týden jsem nejedla, s nikým nemluvila, dva měsíce jsem chodila jako bez duše.

Hodně mi pomohl můj partner, který mne podporoval a uklidňoval. Díky němu jsem začala věřit, že se nám jednou zase vrátí, jen v "jiném" těle, "obalu". A že je tady pořád s námi, dohlíží na nás a pozoruje nás. Půl roku už máme nového člena rodiny, opět kocourka. Běhal mi mráz po zádech, když jako kotě dělal ty samé věci, jako náš předchozí kocourek a když se hned od prvního dne doma choval, jakoby u nás už byl. Proběhl hned suveréně všechny kouty bytu, vůbec se nás nebál, ani našeho 25kilového pesana.

Já byla spíše znklamaná některými známými, že jejich reakce na můj ubrečený obličej byli naprosto nechápající a udivené, že "kvůli kocourovi dělám takové divadlo". Od té doby mám k některým lidem blok, tímto mě zklamali a už pro mne nic neznamenají. Zní to možná tvrdě, že upřednostňuji zvíře před člověkem, ale když ten člověk nemá cit a schopnost porozumět, tak se s ním stýkat nechci.

Malacek, úmrtí pejska je částečně jako úmrtí někoho z rodiny. Myslím, že pláč a smutek je přirozenou reakcí, přeci jen - pejsek je tu deset patnáct let a najednou není. A ty víš, že už nikdy nebude. Nám zemřel pejsek jednou, ale protože pejskovi bylo už 15 let a poslední rok života to opravdu byla "psí troska" a pes byl spíš mojí maminky, já jsem až takový smutek nepociťovala, navíc jsem nebyla bezprostředně u toho. A navíc jsme měli doma ještě roční štěně, které bolest také zmírnilo. Pro mě to bylo spíš oddechnutí, protože pejsek nám působil mnoho starostí, ale moje maminka to nesla těžce. Je to přirozené.

My jsme ztrátu pejska řešili okamžitým zamluvením nového štěněte.

Malacek
Ahojky, musím se přiznat, že když jsem četla tvůj příspěvek a viděla fotku, rozbrečela jsem se.../plně chápu, co prožíváš, psy mám moc ráda, beru je prostě jako rovnocenné partnery, a když se něco takového stane, je to tragédie.Mě umřel pes před 5 lety, a ještě dnes, když si na to vzpomenu, brečím jak pitomá, byl už taky starý a měl problémy se srdcem. Taky se nám pár záchvatů podařilo zvládnout tím, že jsme ho namočili do studené vody atd, ale ke konci už to bylo dost náročné, každý den se doma pozvracel, počůral a pokadil, hrozný smrad, strašně se před koncem cpal, skoro každou noc mě vzbudil jeho hrozný pláč, vždycky se někde zamotal do rohu a pak nemohl ven, byl dezorientovaný. Nikdo nechtěl jít píchnout mu injekci, ani táta na to neměl, a pak jsem šla ráno do práce, a on mi připadal takový veselejší, a ten den umřel...Dalo se s tím líp vyrovnat i díky tomu, že máme ještě maltézáčka, takže ten mě dokázel rozveselit, ale teď už i on je starší a má zas problémy se šedým zákalem-založila jsem o tom téma.Přeju ti, aby to co nejdřív přestalo bolet, prostě si musíme říct, že je to přirozená část života,moc ti držím palečky.

Silvie OK
laala
SpeedMouse
děkuji všem za pochopení, pár smrtí psů už jsem absolvovala, ale na to se prostě nedá zvyknout, učím se to snažím se, ale nejde to... Madíček byl stará garda - celkově se nám teď smečka omladila, před dvouma rokama jsme museli nechat utratit Neru (kříž. ovčáka), teď Madík...
jen mě dost mrzí, že jsem v neděli odjela do Prahy, vracím se dneska a on už na mě nepočkal, abychom se rozloučili...

Malacek

to je mi moc líto. Naše labradarko zemřela týden před Vánoci a to nečekaně. Vrátila se z procházky, kde ještě skotačila ve sněhu a při cestě k misce se svalila na zem a už jsme jí nemohli pomoci

Je to moc smutné a jen čas tu ránu alespoň částečně zacelí.... nejvíc mi je líto, že tak úžasnýho psa, který si nechal líbit vše už asi žádný jiný nenahradí

Držím ti palce, aby jste to nejhorší období co nejdřív překonali!

Před rokem nám umřel taky jezevčík,už byla stará chudinka malá(16let),taky měla zástavy srdíčka,a pokaždý se nějak z toho dostala,potom se hodně počůrávala kakala doma,už to nemohla udržet,pak už to bylo tak strašný,že s ní táta musel na injekci,ale oddalovali to,jak nejvíc mohli,je to hrozný,obrečeli jsem to celá rodina,nevím co poradit,chce to čas,první dny jsou nejhorší.Mám ještě dva pejsky,takže to mi docela pomohlo.

nám umřel pejsek před 3 rokama a doteď sem to moc nerozchodila....když si na ni vzpomenu, tak brečím....radu jak se s tím srovnat nemám, protože jsem dost citlivá duše a tohle mě moc vzalo.....pořád na ni celá rodina vzpomínáme všichni a pořád si občas všichni pobrečíme, hlavně u hrobečku na chatě......
byl to člen rodiny a zapomenout se nedá.......i teď brečím no

Leni86
My to nějak zvládneme - u nás se prostě psi dost polidšťují, berou se jako členové rodiny a já pořád říkám, že věrnějšího, spolehlivějšího kamaráda než psa nikdy nenajdu. Když si vzpomenu jak jsme před těmi 13ti lety pro Madíka jeli - byl ze šesti sourozenců, jak si nás sám vybral, protože k nám bežel jako první....mám pár fotek, mnoho vzpomínek a vždycky na něj budu myslet a nikdy na něj nezapomenu...

to musel být taky šok, co? My jsme aspoň věděli, že je nemocný, ale u vás to taky muselo být strašný
máte jinýho pejska...?
Mě právě volal ubrečenej táta, že bych se měla po nějakým začít rozkoukávat... je to brzo, ale Madíkovi život už nevrátíme
P.s, ještě když si vzpomenu, jak jsme se hádali s našima, kvůli jménu pro něj - on se jmenoval Mulder - já v tý době milovala toho herce z AKT X a byla jsem v pubertě a naši , že né, že to je strašný jméno a nakonec my to dovolili a máma si to zkrátila na Mady

To je mi moc líto....
Já to už zažila třikrát....
poprvé s mojím voříškem Sárou, tu ve třech letech srazilo auto....
podruhé nám zastřelili na mysliveckém honě německého ohaře Alana, spletli si ho s divočákem....
a na potřetí nám zemřel náš rodinej hafan kolie Cézar, ale ten umřel stářím, dostal v uvozovkách vysvobozující injekci...
A musím říct, že to bylo asi to nejhorší, co mě zatím v životě potkalo...
Proto držím palce, ať tohle špatné období přejdete co nejrychleji a pak už na pejska zůstanou jen ty nej vzpomínky!

Malacek
to je mi moc líto chce to čas, ona se ta bolístka zahojí

evikkkk
díky my máme taky psů okolo hromadu - já ještě jezevčíka, mamka ovčáka, ségra 2 dogy, babička křížence, teta bígla...takže nemáme dům prázdný bez psa, což jsem zažila asi 14 dní před tím, než jsme si Madíka přivezli, tehdy nám traktor přejel jezevčíka a bylo to šílený, dům bez psa, teď to bude lepší, ale...

jsme na tom podobně,. já jsem na tohle taky hrozná citlivka

Malacek

máš pravdu, věrnějšího kámoše nenajdeš. Mám ještě dvě kočky, což mi možná trošku pomohlo (nechci psat zapomenout) vyrovnat se s tím... ale stějně pořád toužím po novém pesanovi.

šok to byl obrovský, sice jí bylo 11 a brala na srdíčko prášky, ale takhle rychle a bez varovných signálů jsme to nečekali...

P.S. tak to býva, podle papíru to byla Anita, ale pro nás to byla Andulka, beruška, zlatíčko... ona slyšela úplně na všechno hlavně na: Papání

Malacek
Vím co prožíváš. Já něco podobného prožila v létě a ještě teď mám slzy v očích, když ti to píšu. Měla jsem taky jezevčíka, zlatý pejsek. Byl tak strašně hodný. Bylo tu 15 let a jednoho dne ho chytly záda, pak i přední nožky. Veterinář se ho pokoušel zachránit, dokonce se jeden den postavil i na nohy. Bohužel pak už jen ležel a díval se do prázdna, ani se nedokázal vyvenčit. Nejhorší na tom všem bylo to rozhodnutí, kdy to trápení ukončit. Pořád jsem si říkala, kéž by zemřel ve spánku. Měla jsem s nim dohodu, když bude chtít pomoct, dá mi vědět. Jednou se na mě podíval tak smutným pohledem, zeptala jsem se ho zda je čas. Přišlo mi, že kývnul. Tak jsem jej naložila a jeli jsme k veterináři. Brečel i tatka když mi jej pomáhal naložit do auta. Teď už zase brečím i já..... a co pomohlo? V podstatě čas. Ale zapomenout na toho mého čumáčka nezapomenu nikdy. Tobě přeji palečky, ať to dlouho nebolí. Je dobře, že máš další pejsky, přeci jen je to veselejší.

Leni86
víš co, štěně ty chmury vždycky časem rozežene, nikdy to nebude stejný pes jako ten minulý, ale psi si člověka získat umí...

celý týden jsem chodila a říkala si, ježíšmarjá, vždyť já ani nemám vymyšlený jméno pro jezevčíka, to je hrozný...snad jsem to tím nepřivolala...držíme tradici na M a máma u jednoho psa doma (já si vozím svýho jezevce do Prahy) asi nevydrží, tomu nevěřím...elissabeth_
děkuju, určitě, ještě, že jsem mu dala aspoň pusu, když jsem odjížděla v neděli...