Vytetovaný čas úmrtí dědečka

Přesně to samý mě napadlo

Mě to až tak morbidní nepřijde - taky záleží na tom, jak kdo vnímá smrt, pokud někdo bere čas úmrtí jako zlom, kdy děděček "přešel na druhou stranu" a je mu líp, tak to pro něj má smysl a význam pozitivní, ne jako pro většinu lidí, nějaké definitum. Blbý mi u tetování časů a třeba i u výkladů horoskopů přijde právě ten čas - kde máte jistotu, že je správný? V žádné nemocnici ani porodnici neseřízují denně čas podle atomovejch hodin ve Švýcarsku nebo kde jsou, takže ty čísla jsou podle mě dost orientační a můžou se dost lišit od reality, proto nechápu, jak někdo může brát za bernou minci čas, který mu uvedou do nějakého spisu (úmrtního, při narození). Lepší je datum..

takových je nás hodně a vtipné mi to ani nepříjde

taky si myslím, že tam hraje velkou roli názor okolí.

Já se na své budoucí tetování nikoho neptám.
Dávám si hlavně čas. Jeden den mě to napadlo, a nemůžu druhý den utíkat k tatérovi. Myslím na to už x-tý měsíc, a stále mi to příjde jako dobrý nápad, stále si za svým stojím.

Nezlob se ale nepřijde mi to vhodné. Je to přeci smutný čas a nevím jestli je dobré takto si ho věčně připomínat.. Iniciály jsou super, ale ještě bych si promyslela ten zbytek.

Myslím si že to není dobrý nápad...Připomínat si každý den pohledem do zrdcadla zesnulého dědečka, nic moc nápad :/...kamarádka má pravdu..

I dle mého je lepší si připomínat něčí život než smrt, ale je to tvoje tetování, koneckonců lidi ani nemusí vědět, co to znamená

Já si myslím, že je to zcela Tvoje věc, co a kam si necháš vytetovat, takže pokud se to líbí Tobě, tak směle do toho!

Ahoj já osobně tetování nechci, ale tvůj nápad se mi líbí, protože já jsem měla ke svému dědečkovi moc silný vztah a kdybych si měla udělat tetování, tak něco takového..

je to krásný nápad, a nepřijde mi hloupé tetování, které má spojitost s nějakým člověkem - pokud byl pro nás důležitý. Každý se s odchodem milované osoby vypořádá jinak a tohle je hezký nápad! ALE je třeba uvědomit si, že datum úmrtí budeš mít stále na očích a jednoduše ta negativita v tom obrázku bude. Také bych se přiklonila spíš k jinému motivu ( místo datumu nějaký nápis který ti ho připomíná, nebo jen hodiny s iniciály)
Nemyslím, že jsi pevně rozhodnutá, to by ses tady asi neptala. Tak si to ještě promysli

mě se ten nápad nelíbí, pokud chcew mít vzpomínku na dědečka, tak si udělej něco, co Ti o pokaždé připomene v pozitivním významu... (citát nebo slovo co by vystilo jeo charakter)

já si myslím,že je to zajimavý nápad.A když to má pro tebe význam,tak proč ne)Je to každého věc)

ale na druhou stranu bych si tam dala něco jiného..ne den jeho umrtí,ale třeba narození.A nebo nějakou jeho hlášku,kterou si pamatuješ

Budhisté věří, že čas smrti není pro zemřelého ten konec, ale zrovna v ten moment začně duše přecházet do jiného světa a pro ně lepšího. I já věřím v to, že když člověk zemře dostane se do jiného světa. Každý tohle bere jinak a záleží na tom kdo v co věří. Já jsem přečetla hodně zajímavých knížek o smrti, transformaci, mysli..a nevěřím, že smrt je konec. Čili ten čas té smrti pro mě morbidní není. Naopak je to zajímavá doba, kdy si uzavřel tenhle svět a otevřel se jinému. Pro mě děda hodně znamenal. Umřel dva roky zpátky a pořád se s tím smiřuju, že už ho nevidím, ale cítím ho a přivolávám si ho k sobě když mi zrovna není dobře.

Někomu to může připadat morbidní, ale záleží hlavně na tobě. Je jedno, jakej čas tam je, jestli narození nebo úmrtí, je to prostě vzpomínka, kde je vidět, jak moc sis dědečka cenila. Klidně si to dej

Já vím, jenže pro pozůstalého je to taky čas, kdy ho ten člověk opustil. Většinou jsme zarmouceni více vlastní ztrátou a steskem než obavami o to jak se má nebožtík.

Jako chápu, že pro budhistu to je třeba připomínka, moment, kdy se s dotyčným naposled setkal (a věří že se ještě setkají), jenže taky to je stálá připomínka toho, že teď tu se mnou není. A myslím, že většina lidí si právě toto pak už po zbytek života moc uvědomovat nechce, protože to bychom pak asi všichni do své vlastní smrti jen oplakávali zesnulé a byli smutní. Prostě i ten smutek je to proces, ale pak je třeba žít dál.