Záludná slovíčka v různých nářečích našeho jazyka

proxyna já jsem tedy nepochopila, co je gramaticky špatně na tom, že párky asi budou levné a ošizené...jeví se mi to jako správná poznámka co do obsahu, i gramatiky

proxima každý ví, že jakmile slyšíte spisovnou čestinu tak už vyvádíte

To ej zvuk co vydávají slepice ne?

Jinak jestli vám připadá,že pražáci zpívají,tak co potom dělají na moravě?Tam už tedy snad jodlují.
Pražák mluví sice nespisovně,ale rozhodně nezpívá.Nebo jsem hluchá,což je taky možnost

Laky
Zpívají...ale ty už jsi an to zvyklá a tak to neslyšíš. Když to o nich říkají celé Čechy (které mluví stejně jako Praha akorát nezpívají-nenatahují to tak) a Morava tak an tom něco bude.

Lepší než "přátelé", "kolegové", no ne? A když už, tak je to "šílené" ne "šílený"

Ne. Ale tady v Praze v restauraci bezproblémů pražština vede, třeba: "marinovanej kuřecí stejk na bílym víně zapečenej s nivou, " - to je prznění jazyka. Já taky v práci píšu a mluvím spisovně (a je mi to Pražáky teda vytýkáno).

Zaonačit.

framboise
No pusť si "Básníky" scénku na koleji,kde moravský drn sedí a studuje,když mu přijjde balík z domova.To přeci slyší i hluchej,jak zpívá.

Děcka taky nepožívám proximaOpravdu?
Možná jenom jedinci

Sama používám často pro obchod výraz krám či kšeft...dost často se u nás říká - to se nedá svítit - tedy, to se nedá nic dělat...bonbonkům říkáme koko, nebo kokýnko...kancelář je pro mého otce abtajlung...ostatně, já to taky pravidelně takto říkám...když se chtělo doma, aby se uklízelo, tak nám říkali - namluv si to koště...běžně nám táta hrozil, že dostaneme po čuni, což se mockrát stalo...

Na Moravě se v obchodech, restauracích, úřadech apod. mluví a píše spisovně (asi ne 100% možná v nějaké hospůdce budou mít taky svůj výraz pro nějaké jídlo, ale jinak ano) a podle mě by se v takových to zařízeních, v práci atd. spisovně mluvit a psát rozhodně mělo.

Každý kraj má svoje specifická slovíčka ale nejvíc spisovně se stejně mluví v Ostravě. A to mám mám mamku pražacku, takže zaujatá nejsem

Netušila bych co po mě chce

To se říká i u nás. A dědeček říkal puse "huba" nemyslel to zle, ale vždy řekl äť si umyjem huby a my jsme se hrozně smály jako děcka , mamka nám tento výraz zakazovala a my jsme vždy odkazovaly an to, že to říká i děda.

Někdo mu ten scénář napsal a moraváci takhle skutečně,alespoň pro moje ucho mluví.
OK tak nezpívají,ale piští....viz "děckáááááá" a to řádně vysokým hláskem zapištěno.

Jo a to už je potom jen napodobování-přehnané napodobování ha!

to znám dostaneš po čuni, huba