Záludné otázky kladené při pohovorech

Občas je to psycho, ty pohovory...Já scháním něco při škole, byla jsem na pohovoru na pozici recepční. Pohovor v pohodě, slečna byla moc milá, ale ten dotazník Nakreslete 3 stromy To by mě zajímalo, co se o mně dozvěděli. Stromy už jsou celkem profláklý myslim, nějak jsem po tom radši nepátrala.

Kattia..nakreslete 3 stromy... co tímhle sledovali, no nevím... Kdyby přijímali člověka na nějakou vysokou funkci, kde má velkou zodpovědnost a  musí mít určité dispozice, OK, pak bych pochopila podobné nesmysly..Ale na obyč místa v administrativě nebo recepci-to mi hlava nebere.....To jsou výstřelky posledních pár let, takové trapné pohovory.To člověka rozhodí  a znechutí už dopředu,když si pomyslí, že ho tam budou psychologicky týrat.(stejně ti, co ty pohovory vedou žádní psychologové nejsou,do hloubky tomu ani nerozumí..ale vyčetli si to z nějakých příruček a řídí se těmito nesmysly...)

No, jistě že se tak neděje, když počet uchazečů o práci je výrazně vyšší než počet nabízených pracovních míst.. a nemyslím tím teď lukrativní místa pro managery, ředitele atd., kterých je dostatek, ale zase lidé vzdělaní v oboru s dlouholetou praxí jaksi chybí. Zaměstnavatel si tedy může dovolit vybírat a tudíž necítí potřebu jakýmkoli způsobem na uchazeče působit, aby ho získal. Pokud člověk není vyloženě nějaké "eso", v pozici "žebráka" bude vzdycky ten, co se o práci uchází, bohužel. Já osobně si radši střihnu pohovor s přihlouplýma dotazama a budu se plazit vděkem než být na pracáku.

nedávno jsem na toto téma četla zajímavý článek, kde se psalo, že jsou i vzdělaní lidé s dost dobrou praxí, ale pokud potencionální zaměstnavatel vybírá místo na určitou pozici, tak tyto zájemce odmítá z důvodu toho, že jejïch kvalifikace je na dané místo vyšší, tudíž raději přijmou někoho s menší praxí i kvalifikací (jako důvod motivace tohoto odmítnutí bylo, že ten, kdo vybírá, si myslí, že tomu danému zájemci bude dané volné místo časem malé, a varianta A - odejde stejně jinam, varianta B- bude chtít získat vyšší pozici ve firmě, která není a nebo by byla na úkor místa někoho jiného)

Těmi dotazníky bych se nijak neznepokojovala, řekla bych, že je to jen taková náplň pracovníků HR těch firem, taky musí něco dělat, prostě někdo ve firmě zavedl takové testy a prostě se noví zaměstnanci takto testují (a zřejmě půjde většinou o velké zahraniční firmy).
Souhlasím s názorem Sweety, taky jsem někdy měla podobný pocit, ale vytrvala jsem do konce s tím, že každá zkušenost je dobrá, na druhou stranu, takové jednání si může dovolit člověk, který zná svou cenu a není nucen vzít první práci, která se namane, např. někde na malém městě nebo v oboru, kde zase tolik nabídek není.
Jinak z pohovorů mám jeden postřeh, a to, že firmy vybírají člověka, který se bude hodit do daného kolektivu, samozřejmě je obtížné odhadnout, jestli má člověk vystupovat spíše zdrženlivě (tudíž "poddajně") nebo třeba rázněji (typ "chytrý jak rádio", ale samostatný), v každém případě i přehnanější zdvořilost a slušnost, milý vzhled s lehkým úsměvem, příjemné vystupování a tak podobně, nemůže ničemu uškodit. A velice důležité je vystupovat naprosto klidně (neznamená to suverénně) a bez nervozity a stresu. Tak třeba to někomu pomůže při hledání práce.

Sweety
Jj, asi chtěj být moderní Hlavně si to člověk může najít předem, ty výsledky.
Pak tam bylo ještě doplňování vět, např. Každý nový začátek je pro mě... Cítím napětí pokaždé když... To mi přišlo docela průhledný a tak nějak jsem to vymýšlela, aby mi to nemohlo uškodit.
Jak konkurz na ředitele podniku Vyhodnocovat bych to fakt nechtěla. Jediná normální věc na tom dotazníku byla odpověď na dopis v Aj, vzhledem k tomu, že Aj požadují.

matadi
Tento názor se mi osvědčil v praxi. Odpovídala jsem na místo, kde požadovali SŠ vzdělání a nepožadovali praxi. Já, VŠ v oboru, bez praxe, jsem se o místo ucházela. Přišla mi odpověď v podobě emailu, že nesplňuji jejich stanovené požadavky. Tomu jsem se zasmála, zvedla telefon a volala dané osobě, co pořádala výběrové řízení. Otázka zněla jasně: Proč jste mě nepozvali ani na pohovor, když stanovené požadavky jasně splňuji. Na to mi pani personální odpověděla, že pozice je JEN pro SŠ vzdělané a i výše platu tomu tedy odpovídá. Sumu platu, kterou nabízeli jsem z pani nedostala. Kroutila se jak žížala na háčku. Vysvětlila mi, že jde o práci, kde není možný postup na vyšší pozice a že zvou vyloženě jen SŠ. VŠ nezvou, jelikož by jim stějně utekli za lepším. Takže závěr? Sice máš VŠ, ale je ti na h****, protože na nižší pozice bez praxe tě ani nepozvou na pohovor a na ty vyšší taky, jelikož zase nemáš zkušenosti a praxi.

Nic. To je teď taková móda, že se snaží "manažeři", kteří nevědí, na co se zeptat, přivést zájemce do rozpaků a udělat z nich blbce - jako aby při pohovoru bylo okamžitě jasno, kdo je tady šéf. Je to hloupé a profesionální personalista se na to nikdy nezeptá. Většinou tyhle otázky přicházejí od přísedících u pohovorů a odpovědi na ně nemají žádnou váhu. Tedy kromě toho, že u budoucího zaměstnavatele můžete vzbudit odpovědí sympatie nebo antipatie.
Univerzální odpověď na to neexistuje, takže je zbytečné se na to připravovat. Jenom při pohovorech budťe při vědomí, že nějaká taková nebo ještě pitomější otázka může přiletět, tak ať prokážete trochu pohotovosti. Lepší je něco plácnout a zasmát se tomu, obrátit to ve vtip (klidně to s těma zlomenýma rukama), než se snažit vyplodit něco "inteligentního". Stejně vás v té nervozitě při pohovoru nic nenapadne. A personalista při tom sleduje spíš vaše chování, než obsah slov.

Hmm, sice pravdivá a poučná rada do života, ale jak má člověk působit klidně, když na něm dělají pokusy, jak na zvířatech. Asi je to určitě o zkušenostech. Čím víc pohovorů člověk projde, tím líp pro něj. Už bude vědět do čeho jde a na nějaký testy nebo otázky, co mu přijdou mimo a zbytečný prostě v klidu odpoví se svědomím: Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Je dobré projevit nějaký zájem o firmu, abyste odcházeli a zanechali po sobě takovou hezkou tečku. Takže se na to připravte, mrkněte na net, co a jak firma, a připravte si dvě tři otázky třeba na počet poboček, historii firmy ap. A pak je ještě dobré připravit si pár takových "sebeimagových" otázek, jako jestli vám umožní další vzdělávání, jestli projdete školením v terénu, jestli mají ve firmě nějaké certifikované vzdělávání, jestli tam využijete svoji perfektní maďarštinu apod. Zeptají se vždycky, je to vaše poslední šance na pohovoru zapůsobit a získat body.

Těch HR metod, které se u nás studují a používají, není tak moc a málokterá firma má u nás vlastní know-how pro nábor lidí. Takže je to prostě furt dokola... Dá se to "našprtat".

Tak ty máš hodně odborné zaměření, u tebe bude určitě víc záležet na odborné způsobilosti, než na osobních vlastnostech (pokud chceš působit ve vystudovaném oboru). Pokud s tím vědomím budeš přistupovat k pohovoru, nemůže tě nic zaskočit. Uvědom si, že o tom, co umíš a znáš už vědí z CV a teď si už jen testují, jestli si budete sedět osobně. A to se nacvičit nedá, buď tam prostě chemie je nebo není, takže když se budeš chovat přrozeně, nemáš co ztratit.
Nebo jinak: nemáš co získat, nemáš co ztratit. V podstatě je rozhodnuto, testy nemají žádný správný výsledek, záleží na tom, jak se chováš v průběhu. Nevadí, že nevyřešíš úlohu, když při tom získáš sympatie.

Když jsem pohovory absolvovala, tak jsem se na každý vždycky těšila s tím, že třeba právě mě vezmou a pak budu v té firmě pracovat a ti, co mě přijímají, že jako budou mí kolegové apod. Jinak jasně, že je to o zkušenostech, nervózní jsem byla u prvního, a u čtvrtého už jsem byla naprosto klidná ve stylu, že prostě se jdu jen podívat do jedné firmy, jaké to tam mají a něco si tam vyřídit

No, to já jsem pesimista! Nemůžu za to, ale myslim si, že z toho dokážu i něco vytěžit kladnýho. Nikdy nejdu na pohovor s tím, že mě na 100% vyberou. Prostě jen, možná to vyjde a pokud ne, tak další zkušenost k dobru. A když mě nevyberou, rozhodně mě to "nepoloží", protože už tam jdu připravená, že to možná nevyjde. Ale snažim se, tak celkově no. Ale zase už se taky stalo, že jsem se snažila až moc, že mi řekli, že vidí že jsem hodně aktivní a že bych jim utekla za lepším .

pozitivně myslet, už se na tom místě vidět, vyzařovat, jako že tam pracuju - pomáhá to, je na to několik dobrých knih, jak si přát

..oni si vždycky najdou nějakou přihlouplou výmluvu, která se jim zrovna hodí do krámu,aby tě nevzali...Hodně lidí, kteří mají na starost přijímání zaměstnanců, jsou s prominutím TUPCI. Někdy mám pocit, že jsou blbější než lidi, co se tam uchází o práci a bohužel, výsledek pohovoru záleži na nich.Třeba pohovor na asistentku: jednou vám řeknou- hm,od této pozice očekáváte moc-tolik práce tu zas není,budete se nudit..Pak poučena z minula teda odpovím, že očekávám vaření kafe a lehká administrativa- a zase špatně- jsem za flákače,kterému se nechce pořádně nic dělat.Podotýkám, tohle byla realita,tohle jsem si nevymyslela! Je to trapný kocourkov.Kašlu na nějakou přípravu na pohovory-stejně někdy rozhodují úplně jiné věci, než si člověk myslí...