Zamilovali jste se někdy do svého učitele?

Zamilovaná je asi moc silné slovo, ale po učitelích jsem koukala už od základky
Na základce to byl učitel informatiky, vím, že jsem seděla v první lavici a hltala každé jeho slovo
Na učňáku jsme měli na stolničení krásnýho učitele, kolem 30, pořádnej kus chlapa Každou jeho hodinu jsem jenom ležela na lavici a koukala na něj, divím se, že jsem z jeho předmětu vůbec prošla
A na nástavbě náš učitel angličtiny, byla jsem v naší třídě na angličtinu nejlepší, chválil mě, pořád jsme se na sebe usmívali, ale ženatej se synem . Vzpomínám na ústní z AJ, dostala jsem nejtěžší téma a skoro jsem nevěděla co mám říkat. No po zkoušce jsem se rozbrečela, tušila jsem, že jsem to pohnojila a že mi to nedají. Ale on mi to dal Nakonec to byl češtinář, kvůli kterýmu jsem musela dodělávat maturitu v září
Teď chodím na VOŠku tam nás bohužel žádný chlap neučí, ale občas potkám toho angličtináře a pěkně se na sebe usmějeme, dokáže to zlepšit den

Já jsem byla jeden nebo dva roky zakoukaná do profesora na VŠ. Hezkej chlap, kolem 45. Ale jeho kouzlo bylo spíš v jeho inteligenci a zápalu. Seděla jsem šprťácky vždycky vepředu, zapisovala a vždycky když sem zrovna něco věděla a mohla se blejsknout, tak sem byla šťastná jako blecha Ten druhý rok mi to trošku kazilo to, že vedle mě seděl můj přítel.Ale ten věděl, že na tomhle semináři se mnou nejsou žerty a ani se o nic nepokoušel Ale byl to opravdu jen platonický obdiv...

Krásné téma
Mně totálně pobláznil hlavu můj soukromý učitel angličtiny . Byl to Američan, o 14 let starší než já, tehdy žabka před maturitou. Nesmělá, stydlivá, říkala jsem si, co by asi tak viděl Američan na malý obyčejný český holce. Dodnes si nejsem jistá, jestli tam bylo i něco z jeho strany, každopádně já se třepala nervozitou a radostí před každou další hodinou strávenou s ním. Nejdřív jsme měli hodinu konverzace jednou týdně, postupně si padli do oka a z jedné hodiny se staly tři hodiny dvakrát týdně Nikdy nechtěl ty hodiny navíc ode mě zaplatit... S jarním počasím jsme pak začali chodit po Praze na procházky (Petřín, Šárka atd.) Čas se mnou trávil evidentně rád, snažil se mě vždy rozesmát, škádlil mě, občas vypadalo že se i přede mnou stydí a červená.

Pro mě to byl asi nejintenzivnější rok, nikdy jsem nebyla tak šíleně zamilovaná, i když mezi námi nebylo nikdy nic. Když se vracel do Ameriky, náležitě jsem to oplakala, a i dnes po pěti letech si sem tam vzpomenu, zamrazí mě v zádech a zasním se, jaký by to asi bylo kdybych tenkrát našla odvahu mu to říct.. Ale ač jsem strašně moc chtěla, nikdy jsem ji nenašla. Teď už nelituju, protože jsem šťastně zamilovaná do jiného, ale předtím to byly muka.

Štve mě hlavně to, že se už asi nikdy nedozvím, jestli tam něco bylo i z jeho strany, nebo jsem si tu náklonnost celou dobu jen vyfantazírovala ve svojí hlavě