Zjištění zdravotního stavu dítěte na základě plné moci

V tomhle tématu nešlo o to že si ho chceme vzít do péče,ale vědět způsob jak se dozvídat o klukově zdravotním stavu jinak než od jeho matky protože jí se prostě věřit nedá. Vy by jste asi taky byly naštvaný kdyby vám tvrdila že kluk má 40 horečky, nadávala vám že za to můžete vy a pak jste viděli fotky jak lítá venku a je v pořádku. A tohle se děje každej měsíc...

A to že kluka cpe projímadly když má zácpu, prolejvá ho kolou a cpe ho kupovanejma sračkama to mi moc jako piplání nepřijde.

Ale neodložila ho a stará se o něj. Jak, to už je jenom její věc.

A k Tvému dotazu: pochybuji, že by Ti někdo sděloval informace o zdravotním stavu dítěte na základě plné moci otce.

Reaguji na Rezakoky: A piplání není jen o jídle, byť třeba nevhodném. Je to o tom celou noc vstávat, krmit, přebalovat, ráno vstát, vařit, krmit, přebalit, pochovat, snést i několik hodin breku, zvládnout všechna očkování, teploty, nemoci, růst zoubků a na všechno tohle být sama. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Dokud vedle Tebe v postýlce nebude ležet Tvoje vlastní, nikdy nepochopíš. (a to jsem si přísahala, že tuhle větu nikdy v životě neřeknu )

To pouze věc matky není. Dítě má oba rodiče a to, že je svěřeno do péče jen jednoho z nich vůbec neznamená, že druhý který jej v péči nemá, se nemůže nebo ještě lépe řečeno, nemá právo podílet na jeho výchově, právě naopak.

Pokud má otec jakékoliv pochybnosti o výchově nebo zdravotním stavu dítěte nebo se adekvátně na jeho výchově podílet.. tj. i spolurozhodovat o jeho případné léčbě aj., musí se o svá práva vzít.
Na místě je neprodleně podat podnět na prošetření na OSPOD, případně stížnost na nevhodné chování matky aj.. Každý podnět musí řešit a nebudou-li to dělat dostatečně, je na místě podat stížnost na jejich postup, případně se obrátit rovněž i na soud.

Nicméně k tazatelce, tohle vše je věc otce a je jen na něm jestli bude proti matce ve prospěch dítěte bojovat všemi dostupnými prostředky a nebo ne.

To je super rada Dejme tomu, že flegmatického přítele dokope k tomuto kroku. A dejme tomu, že matka je skutečně taková bestie, že jí dítě seberou kvůli párkům. Umístí chlapce do ústavu a tihle dva experti prohlásí, že nemají peníze na to, aby ho živili, protože platili právníky a soudy. Výsledek? Spokojené dítě?
Mimochodem byly jste někdy u toho, kdy maličkému dítěti, které má zácpu, v nemocnici všechno vyndavají manuálně?

Teď mě tak napadlo - nebylo náhodou uzákoněno a vcházelo v platnost od 1.dubna 2012, že jakýkoliv zákrok na dítěti mladším 18 let musí schválit písemně oba rodiče?

To neudělá, protože by dítě mohli svěřit do jeho peče a to on nechce.

Jako já chápu, že muže být pravda, že se matka opravdu špatně stará, ale nechápu, že jediná starost, kterou má její otec je, zda mu matka nelže o zdravotním stavu. to je podle mne maličkost, jestli to vše ostatní viz projímadla, špatne jídlo, atd. není lež.

Myslím, že přeháníš. Já si mateřskou užívala, bylo to krásné období s prckem. Skoro každý den mě překvapil s něčím novým. Nedělej z péče o dítě dřinu. A rok a půl staré dítě je super, spoustu věcí umí, spoustě rozumí, je s ním zábava.
Reaguji na Rezakoky: Myslím, že byste si měli s přítelem promluvit. Co se do dítěte v tomto věku vloží, to se později vrátí, tedy to dobré, ale i to špatné. Pokud by měl přítel dítě ve své péči, nebude platit 3tis, bude brát na dítě příspěvek, ale hlavně udělá něco prospěšného pro svého syna. To ti ale tady nikdo nerozhodne, to musíte rozhodnout spolu, zda vám za to dítě stojí. Určitě by to nebylo jednoduché, bylo by to spousta odříkání, ale také spousta krásných zážitků s prckem, a hlavně dětský šťastný úsměv za to určitě stojí

Ano, užívala sis mateřskou, protože to dítě bylo Tvoje Měla jsi ho ráda a udělala bys pro něj všechno na světě.
A pokud půjdu k jádru věci, jedinej problém tady je, že jim matka lže o zdravotním stavu, ale rozhodně mi hlava nebere, jestli je taková potíž pro otce za doktorkou osobně zajet a zeptat se jí. Nemyslím si, že by to byla taková dřina a zdravotní stav dítěte by znal.

A ano, přestal by platit 3000 a bral by příspěvek na dítě Úsměvné - přestal by totiž vydělávat )

Reaguji na Kokinka: Pokud se někdo rozhodne přijmout dítě a pečovat o něj, musí ho i milovat. A vůbec není rozhodující, zda ho zplodil nebo porodil. Prostě v sobě tu lásku má nebo ne. Ty máš dítě vlastní a je to pro tebe strašná zátěž

Ne, není to pro mně strašná zátěž Svého chlapečka miluju nejvíc na světě, věnuju se mu co nejvíc, zásadně všechna jídla vaříme, přes dva roky jsme neviděli televizi a chodíme pravidelně k zubaři Ale ta práce tam je, to nikdo popřít nemůže. Občas už večer fakt padám na ústa. A upřímně mi zakladatelka nepřipadá hrozně moc natěšená na starost o dítě Jen zatím očerňuje matku, která se to děcko stará.

Tady Ti asi nikdo neporadí, ale jedno Ti řeknu. Pokud by příteli na dítěti fakt záleželo, tak "flegmatický neflegmatický" by prostě jeho zdravotní stav řešil. Tohle si musí vyřešit on sám, nikdo jiný to za něj neudělá, je to i jeho zodpovědnost. Pokud by ho to hodně trápilo, tak by to vyřešil. Ale on to dle toho co píšeš neřeší, jen Ty to chceš řešit za něj, takže ho to asi zase tak moc nepálí........Neřeš to za něj, je to jeho věc a on si to musí vyřešit sám. Jen bych teda byla trošku na pozoru s tím, jestli by byl takhle "flegmatický" i v případě našeho společného dítěte......Prostě by ve mě tenhle jeho přístup vyvolával dost divné pocity.
Já být na jeho místě, tak řešíš, zda je na tom syn orpavdu tak špatně ze starosti o něj.....

Nevím jak to dělají v nemocnici, ale ona mu ho dávala i v případě, že jeden den nekakal.

To o tom jak ho stravovala vím protože moje spolužačka chodí s matky přítelem a bydlela u nich (taky jí nemá v oblibě), matka se nedávno přestěhovala ke svému příteli do Prahy.

Kdyby doktorka byla někde v dosahu tak by to šlo, ale jezdit pokaždé 2 hodiny do Prahy a zpětt, je docela masakr.

Nad tím jsme už přemýšleli, protože původně měla jít prckova matka do vězení. Chtěli jsem to udělat tak, že bych s ním byla doma já a přítel by musel pracovat.

Pravda prcek není můj, ale s přítelem si ho bereme na víkend už od mala, a chovám se k němu jako by byl můj (nechci aby mi řikal mami) a mám ho ráda jak svého.