arrow
profile_image
Nelly
od 20. 4. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Axis,já taky nevím jestli věřit nebo ne.Asi bych radší nevěřila,je to hnusný když se někomu něco takového stane.

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Nelly
no kdo ví ..radší nevědět

arrow
profile_image
ija
od 12. 2. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj, já jsem přesvědčená, že nashromážděné vědomosti, jak odborné, tak emocionální, se neztrácí, ale shromažďují. Příroda neplýtvá. Někde se hromadí vědomosti lidí a možná se rozdělují do nových životů. Tím si myslím , že se zajišťuje pokrok lidstva. Tak si to vysvětluji já.

arrow
profile_image
Koza Líza
od 2. 5. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

AXIS
Anna z Hrušek
Osobní zkušenost.

povídej zajímá mě to

i mě..

arrow
profile_image
HlDenisa
od 1. 3. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Čím víc nad tím přemýšlím, tím nepochopitelnější to pro mě je.. Byla bych hrozně ráda, kdybych o sobě po smrti i nadále věděla, kdybych mohla být s lidmi, které mám ráda a kteří už nejsou mezi živými, ale je to vůbec možné? Třeba vědomí přežívá dál... Kéž by! Je-li ale reinkarnace, znamená to pro mě to NIC, které jsem popisovala už výš, to, že se moje duše zase převtělí, je sice pěkný, ale nebudu o sobě vědět, nebudu to už já..
No není mi z toho moc dobře.

arrow
profile_image
veryska
od 12. 10. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Mně z tohoto pomyšlení není také moc dobře, ale je to tak. I kdyby nějaká reinkarnace byla, stejně to nebudeme vědět...možná, že i já mám za sebou 10 životů, ale nepamatuju si ani jeden. Často nad tím přemýšlím, co bude až nebudu...nebude pak NIC...jenže...co je NIC...jak si jej představit? TMU? KLID? TUNEL? Běhá mi z toho mráz po zádech...

arrow
profile_image
Martina77
od 24. 8. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Petrůů

Přesně jak to popisuješ ty mi popisoval svůj příběh i můj přítel. Stalo se mu to, když byl jako puberťák u babičky. Ale on věděl, že se na něho přišel podívat dědeček, který zemřel ještě než se narodil. Ale popisovat to stejně. V té místnosti s ním spala ještě mamka a táta, ale ty spali a o ničem nevěděli. Navíc přítel tam pak klidně spal dál, prostě věděl, že to byl děda a nechtěl mu ublížit a jen se na něho přišel podívat.
Kamoška zese když bydlela vedle ústředního hrbitova v Brně tak měla v bytě duchy. Viděla postavu jak jí stojí jakoby za čelem postele, které bylo přiražené ke zdi... Ona to ale bere prostě tak, že je citlivější a tyhle věci se jí stávají... ne jednou.

Jako puberťáci jsme několikrát vyvolávali duchy, a pak jim kladli otázky a ni pomocí abecedy odpovídali. Bylo to sranda jen do té doby než nám jeden napsal, že nás všechny zabije... od té doby jsem to nezkusila ani za nic. Ale možná to byl vtipálek

arrow
profile_image
majule
od 28. 3. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Holky, takže myslíte, že mají minulé životy vliv na současné fobie?
Já totiž v podstatě od narození trpím fobií z vody... Jako dítě jsem se bála jenom když na mě někdo trochu prknul vodu, natož do ní jít, koupání byl vždycky zážitek, ale postupně jsem se naučala s vodou žít, je ale pravda že mě pod ni nikdo nedostane, jelikož mívám obrovské záchvaty strachu.... Jinak s těmi mrtvými ve snech má taky mamka zajímavé zážitky...

Já s tedy musím přiznat,že na posmrtný život nevěřím, viděla jsem hodně lidí v klinické smrti a prostě to jasné světlo nakonci tunelu nikdo nezažil,tak prostě nevěřím...tot můj názor..

Možná ale trochu malinko někde v hloubi mám...je to asi 10 let, byli jsme s dcerou a manželem v Chorvatsku a při jednom výletě mi dcera říká..mami hele babička na mne mává a něco mi říká a koukala nahoru na hvězdy, my se jí s manžou smály, že asi užehla na sluníčku, ona se na nás zlobila, že babičku nevidíme a pak se rozbrečela, když jsme se za dva dny vrátili domů,tak mi mamka volala, že babička zemřela a má kremaci, když jsem se jí ptala kdy, úplně mi zatuhlo, prý než zemřela dala pro Anetu obálku s penězi..

Ale věřím v to, že jsme s dcerou na sebe hodně fixované,až propojené, když se jí na táboře píchla vosa (je alergik)tak mne natekla noha a když v 13 letech měla velmi těžký úraz na kole a byla v bezvědomí,tak já jsem přesně věděla,že se jí něco stalo, ptž mne bolela hlava a bylo mi zle, když mi manžel volal,tak mu říkám,kde leží... a on do telefonu koktal jak to vím...nebo před měsícem jí naboural chlap v autě, nic se jí naštěstí nëstalo, jen auto to trochu odneslo a mne přesně v 17 hodn se udělalo zle a polil mne studený pot, seděla jsem u kamarádky a říkám,ať mi dá napít, že mi je nějak šoufle a ona mi říká,že jsem jak stěna bílá... ...

No a koneckonů v sobotu, když jsme s manželem jeli do Sosnový na okruh(manžel jezdí na motorce 30 let) ,tak mu říkám,jed pomalu, kdyby se Ti něco stalo,tak jak se dostanem s motorkou domů,mne je nějak divně, brněj mne prsty a on si za 1 hodku vyboural...
Prostě mám nějaké předtuchy...

arrow
profile_image
Nelly
od 20. 4. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Alexxa,
moje maminka má to samé,když je se mnou něco tak ona to ví aniž bych jí to řekla.Když jsem někde přes noc a neni mi dobře tak ona celou noc nespi a boli jí hlava.A to co popisuješ o svém manželovi tak mně se stalo něco podobného,přitel před rokem se měl vracet ze slovneska na motorce a celý večer jsem brečela a měla předtuchy,že se mu něco stalo,no a on se vratil nějak ve 3 rano a byl celý omlacený a odřený.

tohle téma je opravdu zajímavé hlavně pro toho kdo má rád tajemno.
Popíšu vám co se stalo mě , bude to v červnu skoro rok.
Pracuju s 10- ti mužskýma, jsem tady v téhle práci čtvrtým rokem. Když jsem nastoupila tak jsem si nechtěla nikoho moc pustit k tělu, říkala jsem si samý chlapi = bacha= ať nejsou kecy. Jenže jsem si od začátku strašně rozuměla právě s jedním z těch 10-ti. Bylo to něco neskutečnýho, co mě nepotkalo za celou dobu co jsem tady na světě, nebyla to žádná zamilovanost, ale takový velký kamarádství a porozumění. Jenže právě tenhle můj velký kamarád Peťa vloni 8.6. náhle umřel, bylo mu 33¨let., nebudu popisovat jak jsme z toho byli špatný, co mu bylo a tak, ale co potkalo potom mě. Třetí den po jeho smrti jsem byla ve vaně, válela se v teplý vodě a myslela na něj. Najednou mi spadnul řetízek z krku do vody, přitom nosím takovej silnej, má i silné zapínání, zkrátka mám ho asi 2 roky a ještě jsem ho nikdy nesundala a ani se mi nikdy sám nerozepnul. Říkala jsem si týjo, ty tady někde seš? ty víš že na tebe myslím? Fakt sem měla pocit, že v tý koupelně se mnou prostě je, i sem se styděla , jestli na mě fakt někde nekouká, druhý den jsem to vyprávěla v práci, než Peťa umřel dal mě a majitelce firmy takovou kočičku jako přívěšek na klíče. No a já s ní stála venku před prací a pili jsem kafíčko a já ji to vyprávím, jak to bylo silný a najednou mi ta kočička co jsem jí měla připevněnou ke klíčím spadla na zem. Byla na kroužku, ale prostě spadla, koukaly jsme na to obě dvě jak na zjevení. Prostě tu musel být. Ten pocit že tu je, u mě přetrvával celý týden po jeho smrti a pak najednou zmizel, prostě nic, už tu nebyl. Takže od té doby tomu, že něco je, že se člověk který se nestihl rozloučit, prostě rozloučit chce a dává to nějak najevo

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Petrůů
nechtělo by to místo vykropit
to nevím, možná jo, nevím jak to tam dopadlo, musím se poptat ducha jsem neviděla ale slyším je jak se ozývají (např.něco spadne atd.) a taky je cítím...nedávno jsem přišla o člověka, kterého jsem moc milovala a já ho cítila a citím pořád, citím že ke mě mluví, slyším ho a je semnou...nechci to rozebírat do podrobností ale je to tak...asi bych ho měla přestat volat ale já to nedokážu...je teďka můj anděl strážný s vyvolávání duchů mám taky zkušenosti ale už bych to nikdy nedělala a radila všem ať to nikdo nedělá, není to dobré...
kdysi jsme vyvolávali duchy v jedné chatičce, ve dne ale zadělali jsme okna aby byla tma, na stůl jsme dali kříž (hladkou stranou na stůl) a překryli ubrouskem, začali jsme a najednou se zvedl vítr a začal znít z venku rozhlas (takový jako je u nás ale bez počáteční znělky a nebylo tomu rozumět) byli jsme z toho úplně mimo a přestali jsme, pak někoho napadlo mrknout se pod ten ubrousek a kříž byl naopak ...když jsem přišla domů ptala jsem se mamky, tkerý celý den byla na zahradě, jestli byl rozhlas a říkala, že nee....

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Libi
Takže od té doby tomu, že něco je, že se člověk který se nestihl rozloučit, prostě rozloučit chce a dává to nějak najevo
přesně tak....jak píšu výš....ten člověk, který tě měl rád nebo tě miloval a nechtěl zemřít, neodejde jenom tak...znám to moc dobře...

Mě se zase stává, že se mi zdá o místech kam mám jít či dojet, nikdy jsem tam nebyla, ve snu to nějak vidím a ono to je i ve skutečnosti stejné jako v tom snu. A po životě musí cosi být, jinak by život nebyl tak krutý a nespravedlivý. Nedávalo by to logiku. vzhledem k tomu, že jsem měla tu čest projít patologií i pitevnou, tak věřím, že život, ta duše či každého JÁ existuje, protože mrtvé tělo je jen loutka, hromada masa a nic víc.

AXIS
Řekni mi, proč se mi nezdá o mém tátovi - zemřel v r. 1999, byla jsem poslední, kdo ho viděl živého a mě se o něm NIKDY nezdálo. tak moc bych ho chtěla znovu vidět... Video ze svatby si pouštět nebudu, to bych asi neustála i po těch letech, ale ten sen.... Můžu si ho přivolat do snu??? Dík,L.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené