Být hezky a (luxusně) oblečena? Češí a jejich postoj k luxusu...

sabulebambule
víš my se taky nemáme špatně,tak 3 krát ročně taky vypadnem někam k moři, můžeme si koupit co chceme. Ale zároveň taky můžu říct, že já si třeba hodně vážím všech věcí co si koupím ,protože jsem k tomu byla vychovaná a nic jsem zadarmo neměla,na všechno vždy jsem si musela vydělat a to co teď mám je má zásluha a ne nikoho jinýho. Jenomže když vidím,jak oni si ničeho neváží, že nové věci jim vůbec nevydrží, mobil spadne do WC a to fakt nelžu,mají ho během chvíle omlácený, autíčko za 5 tisíc během 2 týdnů zmařené, zmařené kolo, boty -musí si snad kopat do kamínků nebo nevím,oblečení, které si neumí ani srovnat do skříně a válí se to na zemi,tak si člověk řekne, že si prostě nezaslouží nic. A proto chci aby si na to holka šla vydělat ,aby poznala hodnotu peněz a to si teprv začne pak věcí vážit.
Yasminka
Přesně tak.

mám občas pocit, že jsem až moc "špatně" oblečená ačkoliv mi to samotné nepřijde! A to né z toho důvodu, že bych se třeba oblékat neuměla, sladit barvy apod.

Není libo se tam přestěhovat? Myslím, že Češi jsou závistivý-ano-já sama jsem závistivá a myslím, že závist je vlastnost každého člověka. Není to však naší mentalitou, ale naší ekonomickou situací

Mě je teda 20 let-jsem teď bohužel teprve v 1. ročníku střední školy (to je složitější, musela jsem na čas do práce), takže jsem ve třídě s 15, 16 letými. Nikdy mě nenapadlo že už teď ve svém věku uvidím tak strašné rozdíly-byla jsem vychovaná trochu jiným způsobem, můj přítel taky a tak máme na některé věci trochu "starší" názory, ale někdy opravdu zírám s otevřenou pusou. Přesně-chodí na diskotéky a koukaj s kým by se dřív vyspali já v patnácti letech teprve začala chodit každý pátek s partou holek do kina a po kinu hned domů-ani mě nenapadlo něco jiného a nikdy mi to nijak nevadilo-přes týden v osm doma a o víkendu do desíti....jasně že jsme se zajímaly s kamarádkou o kluky, ale bylo to něco úplně jiného, první polibek jsem dostala v šestnácti letech a to ještě ke všemu s klukem se kterým jsem se rok po té i poprvé vyspala a jsem s ním doteď! Mimochodem já byla taky jeho první-nikdy mi to nevadilo a nikdy jsem ani neměla potřebu dělat to co dělá v dnešní době patnáctiletá holka-to aby se člověk bál mít děti, s tím že ve třinácti přijdou že čekaj dítě! Teď proboha jen ať si to nikdo špatně nevyloží neodpovídám k tématu, ale k příspěvku který jem citovala.

to jsme " konzervativní " dvě.Bohužel, děti jsou většinou věrnou kopií rodičů, v dobrém i ve zlém.Už na tom, jak se člověk vyjadřuje, slovně, písemně atd.,dost prozradí.Nicméně, Češi, poznamenaní umělým a nespravedlivým rovnostářstvím zavedeným tady komunisty, prostě závistiví jsou.To, že se má někdo lépe / i když zaslouženě /, se tady špatně rozdýchává.Už málokdo se ptá, co je za tím, zda píle,šetrnost , odříkání, vzdělání...

Asi už to tu bylo řečený, ale fakt záleží na tom jestli se ten luxus umí nosit. Težko se dá poznat jestli se na vás ten člověk kouká obdivně, závistivě, pobaveně nebo udiveně. Jsou lidi, kteří když se obléknou do luxusu tak v tom prostě nevypadaj. Ono záleží co z člověka vyzařuje, celkový styl.
Já si třeba nakupuju oblečení všech cenových kategorií (na značky nekoukám a teda luxusní kousky taky nekupuju, nějak by se mi to nehodilo do šatníku) a stává se mi, že du na kukandu k vietnamcům a tam si koupím úžasnou bundičku za 200 a každý mi jí chválí a myslí, že jsem jí koupila bůhvíkde. A na druhou stranu mám i dražší kousky, které nikoho nezaujali(a ani mě už se nelíbí tolik jako v obchodě).
Taky si prohlížím lidi na ulice, ve škole všude. Když to někomu fakt sluší tak pochválím nebo hodím takovej ten pochvalnej pohled. Když někdo za každou cenu chce vykouknout z davu a vypadá to dobře tak klidně udiveně zírám (stejně jim o ty udivený pohledy jde, jinak by se tak neoblíkali, ne?) A když vidím slečnu co si nechala navázat nějakej chemlon do vlasů, navlíkne na sebe všechny poslední modní trendy (najednou) a tváří se jako holywoodská hvězda, tak se klidně zašklebím. Nevím proč ne, pozitivní i negativní názory mají stejné právo být zveřejněny. To samé když se někdo oblíkne celej do Roxy a tváří se, že zbytek světa je póvl

A abyste mě hnedka nenapadly, že jsem nepřejícná a závistivá. Závistivá určitě, to je přirozená lidská vlastnost, ve správný míře je to taková hnací síla...Ale že bych někomu záviděli značkovej kousek a vygumovanou hlavu, to nééé. Na jedný straně jsou Češi závistivý (postkomunistický stát to ani jinak mít nemůže), ale na druhý straně ti, co si ten "luxus" můžou dovolit ho občas neumí nosit nebo se u toho tváří jak mistři světa a mají pocit, že jim hnedteď musí celej svět závidět(další skvělá česká vlastnost)
Holt se říká, že peníze (luxus) kazí charakter - a platí to hlavně v Čechách.

bez náplně hlavy, tj. jisté dávky inteligence je osoba v luxusních hadrech jen hloupá figurína.

chava
tak nějak...hlavně když nabývá pocitu, že si veme nějaký oblečení a všichni jí bezevšeho padnou k nohám.
To je asi jako u chlapů a velkech aut

Ale zase jsou lidi, kteří dobrým oblečením hodně prokouknou.
A pak jsou ještě ty, kteří zazáří i s ponožkama v lodičkách (těch asi moc není)

daty a přesně taková jsem já-na značky nijak nekoukám, když se mi něco líbí a zrovna na to mám, tak si to koupím a je fakt že většinou je to u vietnamců. Mám jen dva dražší svetříky a dražší boty, protože to jsou věci u kterých člověk potřebuje aby vydržely. Oblíkám se velice levně a nemyslím si že jsem nějaká šmudla nebo typ člověka který by si nemohl zajít do luxusní restaurace. Obléknu se tak jak mi připadá že mi to sluší, mám ráda eleganci, líbí se mi pohodlné, nenáročné oblečení a nemám ráda přehnaně moc barev a kanýrků a kde co všechno. Oblékám se sice jednoduše, ale myslím, že hezky a je mi jedno kde jsem ten kus oblečení zrovna koupila. Taky jsem taková, že když se někdo hezky obleče a mě to na první pohled praští do očí jak se mi to líbí-vžycky je z mýho pohledu znát, že chválím! Obdivuju lidi co třeba ty kanýrky a přehnaný barvy dají dohromady tak, že to vypadá dobře-já bych v tom vypadala jako cvok, ten styl mi prostě nesluší. Myslím, že teda nejde ani tak o luxus ale opravdu o to co ten člověk v hlavě má (jak už tu bylo řečeno), o soudnost a o cit k barvám-takže ať má člověk na sobě něco za sta tisíce nebo za pár set, je to podle mě jedno, hlavně když to UMÍ nosit

Cituji Tvůj příspěvek,ale píši všeobecně k vám,kteří máte tak přečtené všechny ty lidi,kteří žijí v luxusu...Zajímalo by mne,kolik jich znáte osobně,dlouhodobě,abyste tak opovrhovaly těmi,kteří dle vašich měřítek mají hodně peněz.
Z toho,co píšete spíše zaznívají vaše dohady,posuzování z některých příspěvků,jistě jste souhlasně kývaly s kdejakým názorem ,který odpovídal vašemu...Hodnotíte to,jako byste mezi nimi žily -což určitě nežijete,když je nemůžete ani vystát.Hodnotíte druhé podle značek?Čísel na kontě?No pane jo,a kdo pak kastuje,že...
Legrační je,jak se schováváte za to ,že za vše může stát...,doba... závist(která je podle některých z vás přirozená-doufám,že nechcete říct,že se s ní rodíte genově naprogramované...)...
Vygumované hlavy ve značkových věcech??Vy máte nějaký radar na to,abyste při setkání s cizím člověkem mu viděly do hlavy?
No,koukam že se tím dokážete zaobírat a užírat dost a dost.

Magy promiň ale nekritizovala vyloženě jen luxus, nebo lidi co si ho můžou dovolit. Mluvila o tom, že taky dost záleží na tom jak co kdo nosí. Jsou lidi, na kterých je na první pohled znát že si značkou vytvářejí ego a naopak jsou lidi, kteří sice třeba utrácejí za luxusní oblečení, ale umí ho nosit- a to tak, že mu to opravdu sluší a nečiší z něj arogance.
Nebo naopak.

Ale tady někdo říkal že všichni co se oblíkaj do luxusu jsou vygumavaný, ale...prašti se přes pusu (teda prsty)
Víš, já znám dost lidí a s dost lidma se stýkám, i když mi nejsou zrovna třikrát po chuti. (práce, škola a tak, nejsem jen zavřená doma nebo na kafču s kámoškama). Prostě někomu luxus sluší a k někomu ne. Ale třeba i když někoho potkám, můžu si o něm udělat docela okamžitej obrázek (gesta, pohyby, mluva), nikdo není tak neprůhlednej, jak si myslíš.
Myslím, že každá z nás už někdy potkala někoho s výrazem Já jsem king a kdo je víc? Nebo když vidíš načančanou slečnu jak škobrtá na podpatcích, nohy zkroucený jak paragraf, hlávně že má ty deseticentimetrový jehly...to už člověk docela zapochybuje o intelektu...a co teprv když slečna otevře pusu a mluví jak 40letej instalatér

ad závist. Jestli tvrdíš, že si nikdy nikomu nic nezáviděla, tak lžeš sama sobě. Závist je fakt přirozená lidská vlastnost a pokud to není taková ta jedovatá a nepřejícná, tak je to v podstatě pozitivní vlastnost. Je hnací motor, který člověka nutí nastavit laťku a pak jí dosáhnout.

pajula
Moje jednoznačně neoblíbenější oblečení: padnoucí džíny a obepnutý tričko. Samozřejmě pásek (ty můžu i hodně výrazné, silné nebo barevné), bundičky sportovně elegantní nebo sáčka a kabátky(nejraději). A ta trička nejraději jednobarevná s minimem potisků (dneska docela těžký sehnat) a nebo teda košile, na těch ujíždím (bohužel mi jaksi málokterá sedí). A doplňky: miluju náramky, pásky, šátky(arabáky, batikované, orientální - prostě nějakým způsobem výrazné), náušnice (velké)
Občas zaexperimentuju třeba romantickým šifonovým topíkem v černé, teniskami na podpadku apod. Největší odvar co mám jsou žluté návleky na předloktí, růžové triko s příšerkou a podobný vylomeniny - ale nosím to málo, třeba na konzerty, fesťáky a tak. Jsem takovej přírodní, elegatně, sportovní typ a občas se změním občas se ráda na chvíli změním na divokou dračici v černé a kůži, případně něčem nepochopitelně barevném

Jinak luxusní styl bych na sebe asi neoblékla, právě protože bych vypadala jak kdybych uprchla z léčebny. Už jenom kvůli tom, kde a s kým se pohybuji...

daty Nápodobně, přesně takhle-lehce elegantní styl, jednoduché střihy. Nějaký volánky nebo tak něco to neee Jak jsi říkala, bundičky, kabátky....to miluju Ještě svetříky Oblíkám se jednoduše, většinou barvy černá, bílá, nebo khaki zelená. A doplňky přesně jak píšeš až na ty naušnice-nevím přesně jaký myslím-miluju naušnice a dost často je měním, ale mě sedí spíš perličky v uchu-mám různý barvy, šedivou, černou, bílou...a třeba i hodně veliký ty kuličky na ty jsem zas ujetá já Ale třeba kruhy bych si nevzala Myslim, že asi máme dost podobný styl Nerada chodím hodně barevně, výrazně oblečená! Jediný co mám barevný je šála, moje nejoblíbenější,-Jsou na ní proužky fialová, černá, zelená, bílá, šedivá, oranžová-ale vypadá to moc hezky-to je ale asi tak jediný barevný co na sobě mám. Mám jí hrozně ráda, protože když potřebuju, tak už si k ní vezmu jakkoliv barevný tričko

S tím souhlasím. Setkávám se tímto postojem často, lidé závidí a pomlouvají a přitom vůbec nevidí druhou stránku věci.
Když má někdo nadstandartní příjem, stojí za tím většinou spousta mnohaleté dřiny a odříkání. Většina "závistivců" má stejnou možnost dosáhnout úspěchu, jen nejsou ochotní tolik obětovat.

Každopádně já oceňuji každého, kdo je hezky sladěný. Na značkách tolik nezáleží, důležitý je vkus. Vždycky pochválím pěkné tričko, zajímavou kabelku nebo nějaký značkový kousek. Móda je pro mě hobby a proto nepřemýšlím směrem k závisti, ale čerpám inspiraci z kombinacích barev a jednotlivých kousků oblečení
Luxusní značky a doplňky se mi líbí, zatím se mi v šatníku moc nevyskytují, investuji jinde(vzdělání, zdraví, krása, podnikání), ale snažím si pomalu budovat šatník.
Neodsuzovala bych modely od světových návrhářů ani tričko od Vietnamce. Každý ať žije a obléká se podle svého.

Se závistí bych doporučila bojovat a "přetvořit" ji v něco užitečnějšího. Třeba v přirozenou soutěživost, při které vítězi nezávidíš, ale obdivuješ ho a snažíš se být stejně dobrý nebo lepší než on. Když to takhle budeš praktikovat třeba u té ekon. situace, jednou můžeš být velmi bohatá

Jo vlastně je fakt, že je věc u který dbám na značku...miluju bundičky od Nordfinderu ... není to luxusní značka, taková úplně normální...ale maj nádherný věci