Chorobná žárlivost

My mame mezi sebou docela velky vekovy rozdil. Me je 20 a pritelovi 32,ja studuju a pritel pracuje. Zatim spolu nebydlime,ale vidime se vlastne kdykoliv to je mozny, pres tyden spim doma a o vikend u neho. A prave mam kazdy den strach, pres tyden kdyz me odveze domu, jestli nepojede za kamaradkou nebo jestli nepujde do hospody. Jo zviratka pomahaj,dve mam u sebe doma a dve mame i u nej.Ano rekla bych ze to chce motivaci a napad na to najit si neco k zabaveni..jenze ta motivace a chut proste obcas chybi..

jojoo, znám a moc dobře - je to k naštvání. Ale je fakt, že občas se z jeho strany blejskne nějakej ten "záchvěv" žárlivosti, ale fakt jen blejskne - nedá to na jevo tak emotivně jako já a mě to strašně točí

jasný, to chápu... Ach jo, je to trápení a nejhorší je, že většinou ani nemá cenu žárlit, že se to všechno jen odehrává v našich hlavách
Já některý jeho kamarádky zvládám dobře, ale to si je musím taky poznat sama a když zjistím, že jsou v klidu a bereme se navzájem, tak mi to, že se někde potkají, nebo tak, nevadí. Ale jsou taky mrchy samozřejmě...
Jedna moje kamarádka samý úsměv, dokonce se mi svěřovala a přitom mýho přítele nabalovala. No hrůza..

Monaa
ten pocit znám perfektně, vždycky si připadám jak hysterka, ručky mě z toho až svrbí

sheila
ten můj žárlí taky, ale nedává to taky moc najevo, ale kamarádi ode mně ze školy, ti mu vadili hrozně a to neznal vůbec je a můj vztah k nim (že je opravdu neberu jako potenciální partnery, ale jako kamarády). Nebyli to pro něj kluci, ale Blbečci. Jak říkám, když jsem některou poznala a měla jasno, jaký vztah má k mýmu příteli, nedělala mi problém...

ach jo,vcera se zas jednou projevila moje žárlivost. S přítelem jsme se opili a jeste s kamaradkami jsme sli po meste a potkali jeho kamosku se kterou se asi na pul hodky zakecal a ja s kamaradkami jsme na nej cekali opodal.To mě,jeste docela priopitou samozrejme nastvalo a celej vecer jsem na nej byla nastvana a neprijemna,přede všemi.
Nera:nastvala by ses taky na pritele v tuhle chvili?ja si pripadam jak ***** a pritel se na me nasledne taky nastval,ze jsem mu prede vsemi delala sceny a tak..

sendiik
Ahojky, teda to ti nezávidím, já bych asi jednala podle toho, jak která by to byla... jak říkám, některý mám ráda, jiný mi nevaděj. Ale naštvaná bych byla určitě... Nevím jestli bych to dávala před ostatními najevo, ale lomcovalo by to se mnou taky... Mě se něco podobnýho stalo, ale že jsme šli s patrou všichni a potkali jsme jeho bývalou a on se s ní takhle zasekl tak na deset minut, čtvrt hodiny... To to ve mně vřelo jak blázen, ale to bylo ještě to období, kdy jsem cítila hrozbu z její strany...

To já jsem žárlivá nikdy nebyla, až bych řekla že jsem byla strašně naivní a důvěřivá. Ale po dvou letech vztahu s přítelem jsem jednoho dne zjistila, že mi byl nevěrný, ale ne jednou, podváděl mě od začátku až do konce pořád, každej měsíc. A to se mnou udělalo sakra změnu, tři roky poté jsem trpěla přesně tou chorobnou žárlivostí, v každé větě svých dalších partnerů jsem viděla něco jiného než říkali, třeba že musí být dýl v práci a dodělat nějaký článek a já si hned představovala jak tam souloží se sekretářkou. Pak jsem si jednoho dne řekla že se musím hodit do normálu, že takhle žít nemůžu, že se se mnou každý kvůli žárlivosti rozchází a že jsem fakt už magor. Od rozchodu s tím nevěrníkem uběhlo už 6 let a já až teď myslím že jsem konečně už vyléčená, i když do stádia jako jsem byla před ním už se asi nikdy nedostanu, žárlím pořád, ale už naštěstí ne tak chorobně.

Takže moje poznatky jsou, že za to jak jsme žárlivé, můžou naše špatné zkušenosti s muži, kteří nás k tomu chování dohnali, ne nízké sebevědomí ani málo koníčků. Stačí potkat jednoho který vám ukáže jací muži dokážou být prolhaní parchanti a pak se ta ztracená důvěra pro celé mužské pokolení zpátky vrací těžko

Naprosto s tebou souhlasím. Ten můj se pachtoval s holkou z internetu, pořád si psali, když jsem na to pak náhodou narazila, nevěřila jsem vlastním očím jaký prasárny jí psal, jak tohle může dělat, vždyť má mě...jí tvrdil, že nikoho nemá.. Pak mi říkal ať si to tak neberu, že je to jen holka z internetu, kterou nikdy neviděl, ale pro mě to prostě byl podvod. Od té doby už nemá mou plnou důvěru i když je teď naprosto skvělej, je hodnej de na něm vidět, že se poučil a nechce mě ztratit. No a když někam de a já se děsím co tam bude dělat, myslí si, že jsem žárlivka co dělá scény (asi jo) ale nevím jak se změnit, bojím se, že až mu začnu zas 100% věřit, zase mě něčím podlomí nohy

holky máte tu některá zkušenost s tím psychologem,mám stejný problém jako tu psaly holky na začátku...podezírání všeho druhu,scény,histerievyhrotila jsem to a už to nevydržel a chce se rozejít,nedivím se mu...musím s tím něco udělat!poradte prosím...

právě že nemám důvod,to je to nejhoršíjsem jak magor

ježiš mě vadí i když se navoní,oholí se zrovna když nejsem doma,no fůrie uplně totální,musím s tím něco udělat,zatím spolu bydlíme,neodstěhoval se,tak mu chci dokázat že se změním...

no to mi ani nemluv,já když moje kamarádka přišla na nevěru tomu svýmu,uplně mě tím nakazila a začala jsem doma šílet ještě víc

jj přesně tak já sem na tom stéjně.kolikrát už si říkám jestli nejsem nemocná když sem taková stíhačka

no tak to se uplně vidím!a to ten muj nechodí na discotéky na žádný párty,ale jen sem na malím městečku do hospodyale běda,jak si chce vzít džíny!jsem zvyklá že chodí v teplákách a šustákách a pod. a když si chce vzít džíny,jejda!!!kontroluju i jakou vonavkou se voní,když nějakou obyč z Avonu,nebo nějakou pumou,tak jsem v klidu,ale jak použije Bosse,už ho viním,je to hnus....nevím zda je možné se změnit,ale doufám v to§

jejda tak pokud by mi přítel říkal abych byla hezká, nepřibrala atd tak bych si to nenechala rozhodně líbit a rozešla bych se s nim.