arrow
profile_image
Pepis
od 24. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Mimochodem... Někdy fakt žádný problém neexistuje a ženské si ho vytváří samy... Stačí, aby si přečetly pár diskusí na téma "problémy ve vztahu", pak zaklaply počítač, v hlavě se jim honí negativní zkušenosti cizích a najednou si vsugerují, že je i u nich doma potřeba něco "řešit" . Ono je to teď velká móda, ve vztazích hodně "řešit" Pak jsou nespokojené a ani neví proč. Kdyby na ony diskuse nevlezly, mohly mít třeba spokojený vztah a v životě by je nenapadlo otravovat si ho umělým vytvářením problémů.
Přesně! Naprosto souhlasím! Bohužel i můj případ, tak se snažím některým tématům vyhýbat

Co tyhle možnosti:
a) Všímáš si najednou víc toho, co bylo vždy, jen Ti spadly růžové brýle zamilovanosti. Můžeš prostě mít introverta, který každé řešení problémů "nahlas" z hloubi duše nenávidí.
b) Partner přišel na to, že dělat tajemně nespokojeného je dobrá manipulativní praktika, díky níž Tě má skvěle v hrsti.

arrow
profile_image
tronela
od 25. 4. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Tedy je fakt, že tu mluvíte o mužském, jako o malém klukovi. Co je to "rozmluvit"? To, že vy rády řešíte a komunikujete, to neznamená, že každej chlap to bude dělat taky. Spíš málokterej. A když je dospělej, tak snad už má svou povahu, to ho chcete předělávat? Nevím, ale já bych dřív nebo pozdějc utekla.

arrow
Neprodává v Bazaru

VIP

ne každý chlap se rád baví na citová téma, prostě není na to zvyklý a nepřijde mu podstatné to řešit, jen se sám v sobě užírá

ne nadarmo se říká, za vším hledej ženu ( a nemusí to být zrovna nějaká, do které je poblouzněný, či která ho chce odloudit) - stačí sestra, kamarádka, matka - nepříjemný zážitek z dětsví a konec komunikace

to, že nic neřekne a pak vybouchne je dost nepříjemná vlastnost - co vím z vlastní zkušenosti - tak je to svým způsobem člověk, který chce ať vědomě či nevědomě manipulátorem - neuděláš to či to - tak tě potrestám hlubokým mlčením - ty se budeš trápit - já pak vybuchnu (a bo se říká, že alkohol otupuje smysl a dává průchod pocitům, emocím) - tak si před tím třeba dám to pivko, sklenku vína . . . , a ty budeš mít ten špatný pocit ještě jednou

člověk, který nemá potřebu komunikovat - (minimálně se mnou, jako se svým partnerem) - ten se asi těžko změní - a cítit se provinilá proto, že se mnou můj partner nemluví, že si své pocity ukrývá pro sebe?

osobně si nedokážu představit stýkat se s někým, s kým si nepokecám ( a nemusí to být jen otázky našeho vztahu), jsou tu i jiná témata - filmy, knihy, hudba, náboženství, ekonomika, články z netu, články z novin, počasí, jídlo, pití, . . . .
základem každého vztahu je komunikace, je jen otázka, do jaké míry chceme tu nekomukativnost či přemíru komunikace s partnerem mít, dopřát mu jí, tolerovat jí (bo, jak se někdy zdají muži nekomukativní nám, oni můžou mít pocit přílišného řešení problémů, pocitů, dedukcií z naší strany)

arrow
Neprodává v Bazaru

Tedy jsem ráda, že jsem objevila tohle téma. Můj partner je přesně ten typ, o kterém tu mluvíme - mlčí. Moc ho miluji, ale tohle jeho mlčení je tak frustrující, ubíjející a deprivující, že si s tím nevím rady.

Trávíme spolu hodně času, chodíme do restaurací, kina, jezdíme na výlety, zkrátka se máme rádi.. problém ale je, že skoro pořád mluvím já Můžu se snažit o jakékoli téma ve vesmíru a naproti mě bude jen posluchač. On prostě mlčí a mlčí a mlčí Jsem hodně upovídaná, takže mi to někdy ani nepřijde, ale jakmile potřebuji cokoli řešit, tak je ticho.. tak se třeba zeptám, protože potřebuji něco probrat (myslím tím třeba jestli je zaplacená složenka) a on mlčí. Je to normální? Proč prostě neodpoví? Není to tím, že odpověď neví, jeho prostě baví to neříct, jenomže když se to týká základních provozních věcí, které prostě potřebuji vědět třeba ještě ten den, tak se odpovědi nedoberu. A samozřejmě mlčí i v ostatních věcech.

Vím, že ho nezměním, miluji ho a spíš jestli tu někoho nenapadá, jak se s tím dá vyrovnat, aby mi to přestalo tak vnitřně vadit. Když to tolik bolí a ničí mě to neskutečně. Z hezkého dne mám potom frustraci na celý týden a špatně se s tím vyrovnávám a prostě nevím, co si s tím počít. Chvíli bych nejraději něco rozbila, pak bych zase nejraději brečela .. a nakonec brečim a brečim a je mi hrozně. Jsou to hrozné stavy, které prožívám z jeho ticha.

Já nestačím koukat, přece to, že kluk není zrovna kecka neznamená, že má hned jinou!
Taková rada může ten vztah akorát položit.Každý je jiný a každý z nás má jinak nastavenou potřebu se svěřovat a sdílet informace.Ovšem s tím těžko něco uděláme, máme jen dvě možnosti-přijmout partnerovu povahu anebo si najít někoho, kdo nám v tomto ohledu bude vyhovovat více.Já bych popřemýšlela, jestli mi vztah jinak vyhovuje a zda-li má můj partner vlastnosti, které považuji pro život za důležité (a to i včetně té "nemluvnosti").

arrow
Neprodává v Bazaru

Reaguji na Lusinda:
Jenomže ono je to těžší.. přece nemůžeš říct, že buď to budeš akceptovat, nebo si najdu někoho jiného. Když vztah po všech ostatních stránkách je perfektní a oba se milují a třeba jako v mém případě jsem s partnerem už 12 let. Což ale nezmírňuje utrpení, které člověk prožívá pod "nátlakem ticha". A tolerance? No jistě, bez té by vztah nefungoval, ale zkus si tolerovat ticho, jak ti to půjde

Reaguji na timmanis:
Ale to já přece píšu, že máš uvážit i jiné vlastnosti a s nemluvností se holt smířit, protože partnera těžko předěláš.Pokud se s tím ale smířit neumíš tak nějak nevím jak jinak to řešit...

arrow
Neprodává v Bazaru

Reaguji na Lusinda:
Nj, ale o to jde, jak se s tím smířit? Za těch 12 let se mi s tím smířit nepodařilo, na druhou stranu je to jediná věc, která mi ve vztahu vadí.. bohužel ale zrovna mlčení je to nejtrýznivější, co jsem kdy v životě zažila.. kdo má podobou zkušenost s mlčením, tak potvrdí. Kam se na mlčení partnera hrabe cokoli jiného. Pozn. vezm si, že mlčí každý den 360 dní v roce, na cokoli, co řekneš bude mlčet, počet slov, které s tebou promluví se dají spočítat na ruce a když se objeví problém, třeba i ve vztahu, tak ti o něm neřekne a ty se třeba po 8 letech dozvíš, že tenkrát mu něco vadilo, to budeš mít ale obrovské štěstí, protože alespoň něco řekl.. protože všechno ostatní si nechá pro sebe.

arrow
Neprodává v Bazaru

Třeba před rokem se mi partner podivil nad tím, že si o našem vztahu myslím, že je krásný.. koukal na mě s vyvalenýma očima a řekl, že prý se pořád hádáme. (Pro přesnost, hádky žádné nejsou, protože on nereaguje a i tak je to max. jednou za 3 měsíce, ale nic divokého) . jenomže to je přesně ono, jemu něco přijde, ale nesdílí to se mnou.. žijeme vedle sebe a to je všechno mně třeba přijde, že je to krásný vztah, že se milujeme, ale možná ho miluji jen já, protože on mi "Miluji tě" neřekl už dlouho a podle mlčení se to odhaduje dost těžko..

Reaguji na timmanis:
Tak to je ovšem jiná, já jsem předtím reagovala na autorku vlákna.Ve tvém případě si myslím, že jde o klasickou chybu v komunikaci, asi bych mu na rovinu řekla, že o pocitech, které ve vztahu má a event.problémech se mnou musí mluvit, protože číst myšlenky bohužel neumím a napravovat nějaký problém, o kterém ani nevím, že máme (protože ty ho nepociťuješ) nemohu, pokud se mi nesvěří a nepromluvíme si.
Jinak jsem nikoho k rozchodu nenabádala, jen jsem řekla, žetento typ osobnosti se jen tak nezmění a je otázka, na kolik je člověk schopný naučit se s takovým partnerem žít.

Cituji timmanis: tak se třeba zeptám, protože potřebuji něco probrat (myslím tím třeba jestli je zaplacená složenka) a on mlčí. Je to normální? Proč prostě neodpoví? Není to tím, že odpověď neví, jeho prostě baví to neříct, jenomže když se to týká základních provozních věcí, které prostě potřebuji vědět třeba ještě ten den, tak se odpovědi nedoberu. A samozřejmě mlčí i v ostatních věcech.

No to normální není, samozřejmě, asi bych taky začala mlčet, on je zvyklý, že všechno vykomunikuješ Ty, tak prostě začít zrcadlit jeho chování, třeba to něco udělá. A když píšeš, že ho to baví, co tím přesně myslíš?

Reaguji na FarFarAway: Nečetla jsem vše, co tady psaly holky, ale sohlasím , co napsala Laura T. Vůbec ho neřeš, nevolej mu a pořád se ho nevyptávej- čím víc to budeš řešit- tím víc mu polezeš na nervy. Můj manžel teda taky není zrovna ukecaný, ale já už to neřeším a naopak si z toho dělám legraci- jinak bych se musela někdy zbláznit....Když přijde z práce podrážděný a nemluví (což se občas stává, má dost náročnou práci) a já mám dobrou náladu (to mám skoro vždy)- a začnu se ho ptát jak bylo, co dělal atd a když vidím, že mluví na půl pusy, tak mu řeknu " víš, co až budeš normální, tak mi dej vědět" a fakt potom nekomunikuji- nebo mu odpovídám stejně jako on mi- no a máš vidět, jak to funguje- přijde a řekne "zlatko promiň, mám dnes blbý den"- a dál už to ale neřešíme. A pokud je chlap málo mluvný, tak pochybuji o tom, že ho změníte. Já osobně bych ho ani měnit nechtěla- takového sem si ho našla a takového ho i miluji.

arrow
Neprodává v Bazaru

Cituji Morrigan: A když píšeš, že ho to baví, co tím přesně myslíš?

To myslím ironicky, protože je mu to jedno.. jinak moje mlčení tomu asi moc nepomůže, jednak to nedokážu vydržet a jednak jemu na tom nesejde, nic si neuvědomí, bude podle mě rád, protože ticho má rád

Cituji timmanis: Třeba před rokem se mi partner podivil nad tím, že si o našem vztahu myslím, že je krásný.. koukal na mě s vyvalenýma očima a řekl, že prý se pořád hádáme. (Pro přesnost, hádky žádné nejsou, protože on nereaguje a i tak je to max. jednou za 3 měsíce, ale nic divokého) . jenomže to je přesně ono, jemu něco přijde, ale nesdílí to se mnou.. žijeme vedle sebe a to je všechno mně třeba přijde, že je to krásný vztah, že se milujeme, ale možná ho miluji jen já, protože on mi "Miluji tě" neřekl už mnoho let a podle mlčení se to odhaduje dost těžko..

A jsi v takovém vztahu šťastná? Já myslím že ty a zakladatelka máte úplně jiné chlapy a úplně jiný problém....

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené