Duševní nevěra u mužů - dá se překonat?

Fyzickou nevěru - prostě jednorázovku bych za určitých okolností dokázala pochopit, chlapi a některé ženy to prostě mají nastaveno jinak - přirovnala bych to k rýmě, kdy se dotyčný-ná musí "vysmrkat". To se dělo, děje a dít asi bude a rodinný kruh to nijak nenaruší. Ovšem když se chlap "zamiluje", prostě zakouká, tak dle mého názoru záleží najeho intelektu. Buď se zamiluje jak "puberťák do zpěvačky" - čili jasná zamilovanost a ta je velmi pomíjivá, nebo má doma nějaký problém a toto je pro něj únikový východ. A v obou případech je hrozně důležité, co mu bude říkat zdravý rozum. Musí si uvědomit, co má doma a o co by mohl přijít. Ale odejít za jinou a pak se potupně vracet, tak takovýho chlapa bych si nedokázala vážit. I když je to možná tvrdé, ale je to tak. Ve flirtování problém nevidím, opět záleží na tom co má kdo v hlavě aby poznal, kam až může zajít. Je to prostě o lidech.

Duševní nevěra je podle mně blbost! To není nevěra- nejsou-li tam žádné doteky, líbání a ani žádný sexuální podtext. Nevěra je podle mně vždy spojena se sexuální stránkou, ne s tím, že si s někým povídám o nesexuálních věcech - kytičky, motýlci, zahrádka a podobné blbosti. ...?

Holky a co když to nepřizná? Je tam něco, mezi ním a jí a vy to vidíte (na vlastní oči), na jeho chování, jak zneklidní, jak často o ni mluví, jak ji vyhledává..uhodíte na něj a jste za žárlivku vy a on řekne jen "blbost". Duševní nevěra je krutá, věřte mi. a nejhorší je, že nic nenaděláte. Chlap jak ho pobouří hormony, a zamiluje se jinde, je to to nejbolestivější, ale nijak to neovlivníte. city si nejde vydobýt. a už to tady někdo psal, po x letech stereotypu, se to zvlášť u chlapů stává. A moje ženské zbraně na tohle? změnit šatník, oblékat se jinde, najít si nové končíky, chodit s novými známými ven...však on si nakonec všimne i vás a zjistí, že má tu nejlepší ženskou..jenomže..to už může být pozdě a vy už někde jinde. a tu pipinku, co si vybral? nakonec s ní zažije také nudu, také stereotyp...

Ahoj holky, právě prožívám duševní nevěru u svého manžela a nevím, co mám dělat. Jestli požádat o rozvod, nebo to prostě vydržet. Nejraději bych tu dotyčnou zničila. Takže mám nervy nadranc, žaludek na vodě a v práci jsem skoro nepoužitelná. A do toho on dělá jako že nic.

a nechces se trochu více zmínit o podrobnostech, takhle se špatně radí...

Duševní nevěra u mužů bude pravděpodobně úplně stejná, jako duševní nevěra u žen. Když se někdo zamiluje, je jedno jaké je to pohlaví, tak se s tím dá těžko něco dělat !

Reaguji na abcde: Můžu. Minulý týden začal být můj muž nějaký divný. Najednou musel zůstávat do deseti večer v práci, pořád se na mě utrhoval a pořád měl nějaké připomínky k tomu, co si beru na sebe, jak mám učesané vlasy a tak. V pátek večer šel s kamarády do hospody a vrátil se hodně pozdě a ještě hodinu seděl v obýváku. To jsem tedy už skoro spala. Ráno mi to nedalo a i když vím, že se to dělat nemá, koukla jsem se mu do mobilu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem četla co psal své bývalé. Že je pro něj ztělesněním ideálu ženské krásy, že by jí chtěl zahrnout luxusem, že by z ní byla ideální podnikatelská panička atp. Na závěr jí napsal, že vše hned druhý den vyřeší, aby mohli být spolu. V tu chvíli se mi tak zvedl žaludek, že jsem si vážně myslela, že to neustojím. Momentálně jsem ve fázi vyčkávání, jak to tedy chce řešit...

Reaguji na Chocoladekiss: A nemohlo to být je zatmění, kdy si (posilněn aloholem) chtěl trochu polechtat ego a dokázat si, že je ještě king?Něco podobného mi kdysi psal můj ex ještě i po pěti letech od rozchodu a vždy nad ránem (tuším, že po návratu z pařby).

Jenomže on s ní měl poměr už před rokem. Ten podle svých slov ukončil. A když jsem to v neděli nenápadně naťukla, tak mi tvrdil, že nikoho nemá a že s ní skončil už dávno.
Jenže, když ona mu pak píše, jak moc ho miluje a jak mi strašně závidí, tak ona to tak lehce nebere. A mám podezření, že jí píše pořád.

Reaguji na Chocoladekiss: Tak to už je horší.Předpokládám správně, že ten poměr s ní měl už za trvání manželství, že?Tady podle mě nepomůže žádné vyčkávání jak se situace vyvine, protože to by ses utrápila a tvůj muž by si zatím mohl vše dobře připravit.Já bych to na něj asi vybalila natvrdo a nečekaně.

Přesně tak, už když s ní měl poměr poprvé, tak jsme byli manželé. Tehdy to pro mě bylo hodně těžké, protože jsem absolutně nechápala, proč. Ta dotyčná dokonce měla tu drzost, že mi napsala sms. A on je takový hlupák, že zapomněl, proč ten jejich vztah tehdy krachnul (bylo to dlouho před tím, než jsme se poznali) a měl pocit, že to všechno bylo strašně fajn.

Paměť je holt milosrdná.Tohle už není "zblbnutí" ale docela obyčejně si z tebe dělá bl.bce.Chápu, že jedno uklouznutí lze odpustit, ale opakovaně?Vždyť by ses za chvíli zbláznila, o podlomené důvěře ani nemluvím.

Tohle mi jako duševní nevěra nepřipadá, ale spíš jako "normální" zahýbání se vším všudy.
Psala jsi, že s ní měl poměr už před rokem a jestli tuším správně, tak už to bylo za trvání vašeho manželství...
... co k tomu dodat. Vykopla bych ho okamžitě z baráku.

Reaguji na Chocoladekiss:
Máte děti?

Taky si myslím.