Jak na to, aby si mě muž vážil i v mateřství?

Reaguji na pes.filipes: Já mám přesně z tohoto strach. S přítelem dítě zatím jen plánujeme, ale už teď mám problém s výkladem teorie, že musíme věnovat čas i sami sobě. Stačí, že mi tvrdí, že když uklízí zahradu a já pracuji ve své pracovně, tak přece jsme spolu. Takže já se z tohoto důvodu bojím mít dítě. Mám strach, že se to pak rozpadne a já zůstanu sama s dítětem, což je moje největší noční můra.

holky, ale vo tom to právě je, to není tím dítětem, že se takhle chlap chová, ono to v něm prostě je, je to jeho povaha. Tím, že najednou máte miminko a jste na mateřské, tím se to jen odhalí a jakoby to člověk víc vnímá. Já jsem zrovna na mateřské (už druhé), ale rozhodně to mám úplně jinak. Sice taky čekám doma, až přijde chlap, abych si s ním popovídala, těším se na něj, to jídlo mám taky připravené, ale můj chlap když přijde, tak je s námi doma a netáhne si jinam. Jasně, když má třeba fotbal, tak zajde s klukama na pivo, to je celkem normální, ale nejradši je s námi. A když už máme chuť někam vyrazit, tak jedině spolu (pokud náhodou máme hlídání, ale to je minimálně), a nebo jedem někam i s dětma. Rozhodně se nechodíme bavit každý zvlášť.

Reaguji na pes.filipes: Nechci být zlá, ale za tohle nemůže mateřství a MD, ale výhradně vy dva.Když se rozhodnu porodit dítě, tak musím počítat s tím, že budu minimálně dva roky fungovat především doma, protože ten druhý z partnerů musí nějak vyrovnat chybějící příjem.A nastolit pravidla ohledně péče o dítě a pomoci v domácnosti už od začátku.Partnerské vztahy se nerozkládají kvůli dítěti a MD, to je jen katalyzátor, který to uspíší a prověří.

Reaguji na Bresaryk: Máme to stejně, těšíme se až se večer uvidíme a popovídáme si u večeře, popř. u vínka večer až děti zalehnou.Jsme spolu rádi-ať už sami dva jako partneři nebo s dětmi jako rodina.A zároveň máme každý svůj okruh přátel a vyrážíme i samostatně.Rodičovstvím se z nás nestala jedna osoba ani nesvéprávný jedinec, který si bez toho druhého neuprdne.

No a toho se zase děsím já, až se za rok vrátím do práce, tak to bude akorát daleko větší blázinec. Jedno dítě do školy, druhé do školky, pak vyzvednout, ještě po práci stihnout to všechno, na co mám teď průběžně celý den (vaření, úklid, věnovat se dětem a manželovi ) Toho času na sebe a svojí rodinu budu mít daleko míň než teď, na mateřské. Tak každému hotl vyhovuje něco jiného.

To z nás samozřejmě taky ne , myslela jsem to spíš tak, že raději trávíme chvíle spolu, než každý jinde. Jako mám známé, kteří si dítě předávají mezi dveřmi a vždycky ten jeden někam táhne, pak přijde a zas jde někam druhý. Kromě letní dovolené nikde nejsou spolu.

přesně.

Já to tak chápu, neboj (spíš jsem to jen jinak napsala)-máme to myslím doma hodně podobně.Spíš jsem chtěla říct, že mimo společné známé máme i své kamarády a necítíme se ukřivdění, když občas vyrážíme i na sólo akce.Ale primárně platí, že jsme spolu rádi.
Problém podle mě nastane v momentě, kdy jeden z dvojice (jedno jestli žena či muž) začne mít pocit, že je to on, kdo se pro rodinu tzv. obětuje (prací v domácnosti, vyděláváním peněz atd...) a ten druhý si toho neváží.A to je chyba v partnerské komunikaci a ne v otázce mateřské dovolené.