Jak se o sebe starat v období trápení a starostí

Reaguji na vosmajda:
Za prvé - mysl ve velké části ovládá tělo, v momentě, kdy budeš myslet negativně, tělu nebude dobře. A naopak - povzbudíš-li se psychicky, bude ti lépe i fyzicky. Stres může odstartovat mnoho nemocí, takže dát se dohromady psychicky je základ.
Co se týče fyzična - mně pomáhá rychlá chůze (procházka večer před spaním), vzít si s sebou hudbu, pročistit si hlavu. Pusť si film, co máš ráda. Hodně pij, jez zeleninu, ovoce, lehká jídla. Vyhni se kávě, alkoholu.

Jen si ještě dovolím dodat... Ač nerada používám toto srovnání, nedá mi to. Ano, nemáš práci (což se změní, to není nic definitivního), nemáš v rodině podporu (ale máš rodinu, máš děti na vysoké), necítíš se dobře (opět dočasná věc), kolem tebe jsou úspěšnější lidé, než jsi ty sama (a kolem koho nejsou). Ale podívej se pozorně kolem sebe - jsou lidé bez rodiny, těžce nemocní, bezdětní, vyhození z práce pár let před důchodem, lidé postižení a pod. A žádného z nich jsem neslyšela tak nehorázně fňukat, jako tebe.
Pokud opravdu nechceš, aby se ta hořkost projevila tobě na zdraví, začni rychle jinak uvažovat, nebo se z toho nevymotáš.

To máš pravdu, Když se třeba schyluje k výpovědi, a pak ji skutečně dostanu, pozoruji tohle: bolest břicha, silnou menstruaci, krvácení dásní, bolest zubů, pomalé hojení ran, hnisání kdečeho, každého škrábnutí, nechuť cokoliv dělat, v prvním šoku dokonce příšerný hlad. Když uplyne nějaký čas a snažím se sehnat jinou práci, tak to trochu odeznívá. Ale štve mě, že se mi to vůbec děje, když bych tolik chtěla být zdravá a fit. V poslední době se mi plní skoro všechna "co když", kterých jsem se bála a myslela si, že když nastanou, tak snad ani život nepůjde dál. A opravdu piju hodně kafe, to je asi chyba.

V dnešní době určitě nejsi sama, kdo má trápení, starosti, deprese. Bohužel se to už jaksi bere jako součást života, musí to být v rovnováze - jednou je dobře, podruhé zase špatně. Život se takto vyrovnává. Nejdůležitější je myslet pozitivně - tím přitahuješ dobré situace a lepší zítřky. Nejhorší co může být je, že je člověk pesimista a věří, že všechno bude špatně. Zkus myslet prvně pozitivně a uvidíš, jaký to bude mít vliv, vše bude najednou lehčí. Vím, že se to říká lehce, ale za zkoušku nic nedáš.
Jinak pomáhají taky bylinkové čaje např. proti stresu, pusť si nějakou relaxační hudbu, doporučuju Achilleu, lehni si, kde ti je příjemně a relaxuj, představuj si něco hezkého. Hrozně to pomáhá. Občas to dělám, když mám těžší období.

To je přesně ono. Myslíš na to a přivoláváš to.
Já byla vůči podobným řečem vždy skeptická, ale je to tak. Síla myšlenky by se neměla podceňovat.
Připomínáš mi mého známého - koupil si mobil a říká mi, on určitě nepůjde. No samozřejmě po třech hodinách nešel. Měl letět na dovolenou - říká, určitě budou problémy. Byly.

To by mě zajímal ten mechanismus, jakým se to děje. Jak si můžu něco špatného myslet a ono se to stane?
A to hezké před spaním si představuju, jinak bych ani nemohla usnout.

Reaguji na vosmajda:
Tak to opravdu netuším V jedné knížce to bylo vysvětleno zákony fyziky, ale já nad tím nějak nehloubala, pro mne bylo zásadní, že to funguje.
Ono úplně stačí, když přestaneš negativně myslet a plácat se v tom a uvidíš, že to půjde samo.

Reaguji na vosmajda: To jsou věci mezi nebem a zemí, ale můžu to potvrdit, negativně i pozitivně. Zákon zachování energie. Snaž se najít si malý motivace. Mně přesně před 3 týdny opustil manžel. Mám předsevzetí, že když nebudu 3 dny brečet, koupím si vysněný mobil. Dneska kroutím 3. den, už potřetí, ale tentokrát to vyjde. Život je o maličkostech a malých radostech, a někdy jsou prostě v životě období, kdy si ty maličkosti musíme dělat sami.

To je mi Tě líto. Bojím se, abych nedopadla podobně, jestliže dojde k odloučení kvůli práci. Sejdu z očí, sejdu z mysli. Bojím se, že se smůla bude řetězit a nabalovat a fyzicky z toho onemocním. Vždyť třeba o propouštění se začalo mluvit už před 5 lety. Mít dnešní rozum, odešla bych hned, tehdy ještě nebyla krize, a neprodlužovala bych si trápení.

Reaguji na vosmajda:
No, vše špatně.
1) Étoile nelituj. Naopak, přej jí, ať je brzy lépe - vše špatné je k něčemu dobré, určitě na ní čeká něco skvělého, když si teď prošla takovým trápením
2) To sobectví v tobě... "Bojím se, abych nedopadla podobně, jestliže dojde k odloučení kvůli práci. Sejdu z očí, sejdu z mysli. Bojím se, že se smůla bude řetězit a nabalovat a fyzicky z toho onemocním. " - proč se bojíš? Slyšíš o "neštěstí" někoho a lituješ sebe, bojíš se o sebe.
3) Sama sobě prodlužuješ trápení... "neprodlužovala bych si trápení".

Reaguji na Storm: Reaguji na vosmajda:
Přesně z těch obav a strachů onemocníš, z ničeho jiného. Hele, opustil mě, miluju ho, ale už nám to dlouho neklapalo. Mám na výběr: buď se můžu hroutit a litovat, nebo to můžu vzít jako novou výzvu, možnost najít si chlapa, který o mě bude stát a zaslouží si mě, a mít s ním třeba ještě další dítě. Mám možnost házet na manžela špínu, nadávat mu a nemluvit s ním, ale taky mam možnost pokusit se s ním v klidu domluvit na rozvodu, penězích a hlavně, co je nejdůležitější a všechno ostatní tomu nesahá po kotníky, domluvit se rozumně na společný výchově syna, aby to nakonec ten neodnesl nejvíc. Vždycky máš možnost o sobě rozhodovat a pozitivně myslet. Stoupni si každý ráno před zrcadlo, obejmi se a řekni si nahlas "Jsem krásná, jsem šťastná a všichni mě mají rádi". Za pár dní to začne fungovat. Hele, já jsem třeba tlustá. Když jdu po ulici a říkám si, jak jsem odporná, tak se blbě tvářím a nikomu se nelíbim. Když si ale říkám "dneska mi to sluší a všem se musí líbit můj úsměv", tak to bys měla vidět ty pohledy! Co do světa vydáš, to se ti vrátí, a jsem zastáncem toho, že většina lidí si svůj život hnojí sama.

Jo a psychologové rádi motivujou svoje klienty tím, že je učí přemýšlet stylem "co nejhoršího by se mohlo stát".
Takže, co nejhoršího by se mohlo stát, kdybys odešla z práce?
Co nejhoršího by se mohlo stát, kdyby tě opustil manžel?
Co nejhoršího by se mohlo stát... dosaď cokoli. Pokud nejde o zdraví a život, jde fakt o h**no.

Ač jsem naprosto nevěřící materialista,tak toto opravdu funguje
A pravda je i to,že za většinu problémů si většina lidí může sama.

Reaguji na vosmajda:
Ty se konečně prober,uvědom si,že v tomhle fakt nejsi sama a jsou na tom lidi daleko hůř.
Pokud by tě pro ztrátu práce opustil manžel,tak stojí pěkně za lejno ... což si koneckonců myslím i když tě ještě neopustil...promiň,ale pokud tě nedokáže podržet,tak je k ničemu!

Reaguji na Laky:
Souhlasím...
Nicméně, mít vosmajdu doma, to musí být taky "zážitek"...

Nic ve zlém, ale zahořklá, sobecká a ustavičně si stěžující bytost taky není výhra. Proto si stojím za tím, že by vosmajda rychle měla se sebou něco dělat.