Jak získat zpět svoji kamarádku?

Dle mého už to NIKDY nebude takové. I když se dá druhá šance, tak furt tam něco bude. A to něco jen tak nezmizí. Ono to přebolí,ale nezapomene se.
Teď je Masajka šťastná, slibuje, že už nikdy,ale když byli takový kamarádky, tak proč to udělala prvně?!

tyweee
Naprostý souhlas.Nikdy to nemůže být takové jako předtím a pokud někdo říká ,že ANO,tak mu to nevěřím.

Martulik21
věř tomu, že bys nezapoměla. Odpustila možna,ale nezapoměla. U mě to došlo tak daleko, že, když se ta holka objevila na facebooku jen díky tomu, že máme pár stejných kamarádů = nabízeli mi ji, ať si ji dám mezi kamarádky, viděla jsem, když něco napsala pod příspěvky kamarádu, co mámě společně... musela jsem si ji dat blokovat. Pokaždé mi jen její jméno připomělo, co udělala. A to se mezitím vdala, takže i její jméno po svatbě mě štvalo.

Martulik21
To jo,ale ty se bavíš teď o odpuštění a já se bavila o zapomenutí, které jsi zmínila, že by si možná časem zapoměla v tvém předposledním příspěvku.
Odpustit ano, kdybys odpustila, tak se s ní budeš bavit, jinak ne.
Mě šlo o zapomenutí, kdy se s tím člověkem bavíš dál, ALE už nedůvěřuješ, neřekneš vše, atd.

Toto bych neodpustila. Pomlouvat kamarády - to se nedělá. A není to nic, co bych sama nedodržovala, takže bych si v tomto případě klidně hodila kamenem. Samozřejmě je to na zvážení každého, ale přátelé s takovým charakterem jsou 100% nahraditelní - aspoň pro mě. Obdivuju lidi, kteří dokážou odpustit a zároveň to přátelství zachovat, nemít potom tu tendenci hlídat každé slovo, které před tím "zrádcem" vysloví, neuvažovat, jestli to a to můžu říct nahlas, aniž by to v budoucnu ten dotyčný opět použil proti mně. Nevím, nevím. Naštvání mi v takovém případě vydrží dost dlouho, takové věci musím prostě strávit. Ale ani potom ode mě nemůže nikdo čekat, že budeme zase přátelé. Můžeme být maximálně známí...

dnes, 06:56:09 - Připojeno během spojování:
Hádka s kamarádkou

Ahoj holky,

ani sama nevím, kde začít, ale .... Asi před 4 roky, možná před 5ti jsem se seznámila přes internet s jednou holkou. Postupem času, dá se říct, staly se z nás nejlepší kamarádky. Alespoň já ji tak brala, a ona tvrdila, že i já patřím mezi její nejlepší přátelé. Jediný problém tehdy byl ten, že jsme každá z jiné části republiky :-/ Ale to neměnilo nic na tom, že jsme si skvěle rozuměli. Dokonce jsme se i sešli, byla jsem u ní na víkend. Jenže .... Nevím, jestli je nebo spíš byla chyba ve mě, i když přiznám, že část vinny na tom mám taky. Já v té době neměla přítele, a neměla jsem ani žádný přátelé ( kámoška se odstěhovala, druhá porodila dítě) a mě zbyla jen práce a rodina. V době, kdy jsem se s ní poznala, jí začínal čerstvý vztah, ale i přesto jsme spolu byli neustále v kontaktu. (skype,icq,email,apod). Jenže po určité době, kdy ona začala pracovat pro jedno členství, jsme se postupem času tak nějak odcizovali. On už neměla čas na mě, což jsem jí vyčítala (bohužel) a tak to jednou došlo tak daleko, že mi prostě napsala, ať ji nechám na pokoji, ji i celou její rodinu. Nejprve jsem to brala a řekla jsem si, že už jí v životě nenapíšu. Jenže asi 14 dní na to sem ji napsala znova. ( vím, asi moje chyba), ale když si s někým tak rozumíte, a říkáte si s ním takřka vše, tak je to docela složitý jen tak ho vymazat z hlavy a dělat, že neexistuje. Kontaktovala jsem ji, a jako odpověd mi došel dost hnusný email od jejího přítele, kde mi psal, že jestli ji ještě někdy kontaktuji, tak mi rozbije hubu apod.... V ten okamžik, kdy jsem si to přečetla, jsem se zařekla, že už jí v životě nenapíšu...Ale opět ....tentokrát jsem to vydržela asi měsíc ...možná dýl ... protože je byly vánoční svátky, tak jsem jí zkusila napsat, ale žádnou odpověd jsem nedostala. Asi už je to vážně ztracený :-/

A moje otázka zní. Jak byste to nesli vy? Pokoušeli byste se jí i nadále kontaktovat? Nebo to nechali být a čekali, jestli se ona sama třeba někdy ozve? Musím říct, že za tu dobu, co mi řekla, abych ji nechala na pokoji, jsem poznala, co jsem v ní ztratila a musím říct, že mi opravdu moc chybí. ( i když sem k ní nebyla vždy taková, jak by si zasloužila). Ale hlavní je, že jsem si to vše uvědomila, a moc mě to mrzí. I když nevim, jestli na lítost není už teď pozdě Dala bych cokoli za to, aby to bylo mezi námi zase jako dřív.

Děkuji za Vaše názory a odpovědi.

Jak bych to nesla? No špatně, ale ty musíš pochopit jednu věc. Ty jsi na ní evidentně uplně závislá a asi si jí nedala pokoj. Proč jí pořád píšeš, když vidíš, že o to vůbec nestojí? Ta holka tě nebojím se to tak nazvat nejspíš uplně nenávidí. Už podle toho co asi navykládala svému příteli. Nech ji na pokoji a najdi si jinou kamarádku a už ji nekontaktuj, ona se kamarádit nechce.

Reaguji na majuska852:

Nemyslím si, že jsem na ni závislá. Jen mě prostě mrzí, už nejsme kamarádky a snažím se to nějak napravit. Ale bohužel už je nejspíš pozdě cokoli vracet zpět. Děkuju za příspěvěk.

Ale když ti píše, at uz přestaneš otravovat její rodinu a dokonce se do toho vložil i její přítel, tak tam něco být musí. Ta holka se nechce kamarádit, vyškrtni ji ze života. Chápu, že tě to mrzí, ale nejde s tím nic dělat. Když nechce, tak nechce.

Na kamarádství jsou potřeba vždycky dva a ona ti dala jasně najevo už v prvním emailu, že v kamarádství pokračovat nechce. Teď to prosím neber osobně, ale kdybych někomu dala JASNĚ najevo, že s ním nechci udržovat kontakt a on mě pak ještě opakovaně uháněl a "nutil mě" se s ním dál kamarádit, asi bych si poklepala na čelo. Osobně mi taky přijde, že jsi se na ní neuvěřitelně upnula. Je jasné, že tě to mrzí. Ztratila jsi pro tebe blízkou osobu, ale ona to tak stejně necítila. Neztrácej čas a začni vyhledávat aktivity, u kterých můžeš poznat nové přátele

Reaguji na majuska852:

Asi máš pravdu. Asi jsem jen potřebovala slyšet názor nezávislé osoby. Prostě sem nemohla uvěřit tomu, že ona by někdy byla něčeho takovýho schopná, protože jsem ji takovou neznala. Nevím jistě, jestli to psal její přítel, možná to napsala ona sama, a schovávala se za něj, to nevím. Ale bylo to opravdu hnusný.A možná tím mi to mělo dojít, že už to je definitivní konec. No jo, chybami se člověk učí.

Děkuju

Reaguji na matty88:
Jsem ráda, že už to teď taky vidíš, po tom co jsem ti napsala...
Přeju ti hodně štěstí, aby to brzy přestalo bolet a at si brzo najdeš lepší kamarádku.

Reaguji na majuska852:

Děkuju

Měla jsem kamarádku z dětství a nemám z toho období snad jedinou vzppmínku, kde by nefigurovala nějak. Dokázala mi rozumnět bez řečí a byla mi moc blízká. Pak to nevyšlo, ale jako tak mi dost chyběla, kontaktovala jsem ji 2x vždy s odstupem času jednoho roku, asi nejaka slabší chvilka :D Nikdy mi to neřekla narovinu, ale už ten konec chápu, naučila se žít beze mě a já to musím zvládnout taky.
Jak holky píšou závislost, tak mi to přijde přehnané, mně hodně lidí chybí, když si vzpomenu, jak jsme si byli blízcí a co jsme zažili, ale cesty se rozešly, někdy to vyšumělo, někdy hádka, ale ted by to byla prkotina. A v dnešním světě je dost těžký narazit na někoho, s kým si rozumíte a můžete se mu otevřít.
Takže tvou ztrátu plně chápu, ztráta toho přátelství mi zlomila srdce, opravdu se s tím třeba žádnej mužskej nedá srovnat, ale je třeba se přes to dostat a už se "neponižovat" a nepsat.

Reaguji na Apperly:

Asi takhle nějak sem se cítila já .... ale teď už se s tím tak nějak pomalu smiřuju ... nic jinýho mi nezbývá