Kde berete peníze?

Evča82
Ahoj...mě tedy 19 tisíc přijde jako nemalý plat ( na ženu ), to tu u nás neberou ani daleko lepší pracovní pozice, než v bance....

juhu ja si vydelavam sama na sebe tajdrlikovanim v klubu....

taky bych chtela bohateho pritele.....
pritele mam,ale bohatej neni.....
ale to neva

no bodaj by si netajdrlikovala, keď máš na to vizáž súdiac podľa foto ale čo potom, keď dotajdrlikuješ? a do kedy sa vlastne dá tajdrlikovať? je to obmedzené vekom?

Já mluvila samo o Praze, asistentku děláš o pár tisíc víc, dala jsem to jen pro "info"

čučoriedka
No uvidime,asi uz ani moc dlouhe ne.Pritel by chtel pomalu zacit delat na detech.....pomalu myslim cca.rok,dva,ale prej TRI maximalne
Jsou tady holky co to delaj i v 28,ale to uz se holt netancuje tak jak v 18.
A budoucnost ???Mama vzdycky rikala,ze jsem moc velkej blazen abych si s necim takovym lamala hlavu a ,ze diky bohu,mam vzdycky desny stesti,ze se ty moje osudove opletacky vzdycky nejak samy nahodne vyresi.
Energii a elan mam a novych veci se nebojim.Mam perfektni znalost jazyku,za coz muze muj neustalej pohyb po svete,a taky dobrou vyridilku...hned po skole jsem dostala nabidku prace v jedne reklamni agenture a to za 38 tis. mesicne.Jenze ja tehda chtela vydet svet.A mama si rvala vlasy.
Cele tohle rezepisovani je jen o jednom,ze zatim nevim co budu delat ,az nebudu delat to co delam ted,ale ja si nejak poradim

jé a jak se to dělá?

Ahojky, tak já běžně za sebe utratim měsíčně 10-11 000Kč, ale byly doby, kdy mi na měsíc stačila i polovina..nevydělávala jsem a vydělával jen přítel,tzn. že jsem si koupila tričko za 150 Kč a byla jsem spokojená..penízky jsou věc, která nám zpříjemňuje život, toť můj názor...A každý svůj životní styl přizpůsobí tomu, na kolik si může dovolit..

Přesně tak, to je důležitýýý, ale mít peníze slouží i k tomu, aby si potěšil druhý, mám sestru a malýho brášku, no malýho, 12 let a mám strašnou radost, když jim můžu koupit po čem touží, to mám pak radost z těch peněz a z toho, že jich mám dost pro sebe, ale i pro svoje milovaný

Je to dosti mimo téma, proto se vyjadřuji zde:

Neumím (a nechci) blokovat soukromé zprávy

Souhlas. Taky jsem za studií bylo spokojená s tričkem za 150 Kč... pak jsem si začala vydělávat, měsíční plat jsem měla 110 00 Kč a utrácela jsem nehorázně, teď se vracím ke 30 000 měsíčně, svůj životní styl musím trochu změnit a přiznávám, že na lepší se snadno zvyká a není zas tak jednoduché se vrátit zpět ... souhlasím s tím, penízky jsou fajn věc, ale bez lidského tepla to nejde... bez peněz ano...

Já sama jsem studentka a musím říct, že nějakým nedostatkem peněz netrpím. Na to, co chci, si vždycky peníze najdu. Kupuji si dražší oblečení, kvalitní kosmetiku, drahé parfémy. Jenže si nepotřebuji kupovat něco pořád. Nemusím mít doma 10 parfémů, abych je pak vyhazovala, nemusím mít každý týden nový kousek do šatníku.
Nevím, jak to dělám, ale prostě umím s penězi hospodařit. Nikdy se mi nestalo, že bych si něco nemohla dovolit. Sice si to třeba nemůžu pořídít hned, ale po nějaké /nijak závratně dlouhé/ době, to jde. Spousta mých kamarádů si pořád stěžuje, že nemají peníze a to přitom máme srovnatelné příjmy (kapesné, podobně finančně ohodnocené brigády..). Nevím, čím to je, ale asi prostě neutrácím za spoustu blbostí, za které utrácí ostatní.

A teď abych se dostala k tomu, proč reaguji právě na příspěvek Lucie. Ćlověk si na peníze rychle zvyká, ale podle mého názoru má potom k věcem, které si za ně koupil, jiný-ne tak velký-vztah.
Častokrát se mi stalo, že jsem šla po nějakém obchodím době a říkala si: kdybych tak měla tolik peněz, abych si mohla koupit tohle a tohle a toto. Ale potom jsem si vždycky uvědomila, že právě ta "nedostupnost" dělá hodnotu věcí. Kdybych rok šetřila na kabát, tak to bude můj poklad, kdybych si ho koupila spolu se třemi dalšími, tak je to jen jedna z mnoha věcí, možná by byla třeba víc oblíbená, ale to je všechno. Myslím, že pokud má člověk moc peněz a není rozumný, může lehce sklouznout k tomu, že začne bezmyšlenkovitě nakupuvat všechno, co se mu líbí. A to je podle mě cesta do pekel. Myslím, že pro vlastní pocit člověka je mnohem lepší, když má určité finanční limity a musí si vybírat, čemu dá přednost. Tím samozřejmě nemyslím, že je dobré, když je někdo chudý. Myslím tím, že nejlépe se podle mě mají ti, co jsou ve zdravém středu, čili peníze mají, ale na něco už musí šetřit a musí si určovat priority.

Bože tak dlouhý příspěvek jsem v životě nenapsala a to už jsem jich napsala 400 doufám, že se to bude aspoň někomu chtít číst

Marrie mně se to četlo velmi dobře , dokonce dvakrát. Na to, že jsi mladá studentka jsi moudrá, souhlasím.

To já právě vůbec neumím. Jak na to? Včera jsme začali šetřit v souvislosti s návratem k normálnímu platu a přiznávám, že celkem trpím....

Naprostý souhlas.

Hezky jsi to, Marrie, napsala.

Není to ale tak černobílé. Když máš peněz málo, kupuješ jen to nejnutnější a jak sama píšeš, chodíš po krámech a říkáš si, kdybych měla peníze, koupím si tohle a tohle... Jenže když pak ty peníze máš, taky si trošku vybíráš. Nejvíc hladový po nákupech je člověk s prázdnou kapsou. Znám to, prošla jsem si tím. A teď, když si můžu koupit prakticky cokoliv (v rámci mých potřeb), tak nemám zdaleka takovou potřebu utrácet a fakt si vybírám, jen tak něco nekoupím a když ano, velmi si toho vážím a mám z toho větší radost. Protože jsem si něco koupila že jsem to chtěla, a ne potřebovala. V tom je tozdíl a je třeba to rozlišovat.