Lehká fóbie z mateřství

Já právě takovýho mám a právě se mi vůbec nechce na tom nic měnit,chci si ho pořádně užívat,jezdit po světě a (když to tak blbě řeknu) mít ho jen pro sebe,nedělit se o něj..Ježiš to vypadá strašně,ale třeba mě pochopíte jak to myslím...

Přesně. Jak kdybych slyšela známý:"Hm,co svatba? A neměla bys už pomalu myslet na rodinu,už přeci jen nejsi nejmladší..." Brrrr,ať se staraj o svý!!

Mi takovéhle maminky přijdou trošku k smíchu. Tedy pardon, nechci se nikoho doktnout, ale myslím, že i pro dítě je do budoucna lepší, když mají rodiče trošku soudnosti a nevychovávají dítě v iluzi, jak je ve všem dobrý, nejlepší, všechno mu jde, nejkrásnějsí, vše zvládne. Já si po porodu říkala, odkud to ty maminy berou, že mají nejkrásnější miminka a já mám takového malého ošklivu (mimochodem teď už ho vidím jako malého fešáka, určitě ne nejhezčí na světě, ani ne ve městě a některé věci mu jdou, v některých je i dost šikovný a některé prostě ne a on to o sobě ví a nemyslí si, že umí krásně zpívat, když ve skutečnosti neudrží žádný ton)

No to je prostě hloupost. Je tedy pravda, že v těhotenství jsem ráda chodila na 3D pohádky do kina Tak mě nějak bavilo, holt hormony.

tak to já jsem taky spíš přes ty pejskyjiný zvířátka tak nemusím..ale na miminka se dívám, ale nešišlám ani nic takového..já tedy mám plán takový že někdy kolem 26 a 28 možná i později chci mít dvě děti, cca 2 roky po sobě a bude..nejsem nějak extra přecitlivělá na ostatní děti, ale uvidím tetě se ted narodí 1dítě v 34letech..tak uvidím své chování

tak to jsem v klidu, ty mě baví taky, dokonce jsem minulý léto seděla hodinu a půl v kině a sledovala s bráchou staré díly pata a mata, no nejděte tam, když řekne, že chce aby s nim šla do kina jeho nejmilejší a nejhodnější sestřička na světě Ale zároveň pokud držkuje při psaní úkolů nebo když si má uklidit, servítky si s ním neberu, pokud se budu ke svýmu dítěti chovat tak, jako jsem se chovala k malýmu bráchovi, tak budu spokojená

Jej, to jsem úplně přesně já! Jsem teda o pár let mladší, ale okolo mě se rodí o stošest...Vůbec si nedokážu představit, že bych musela obětovat svůj způsob života, který mi mimořádně vyhovuje...Asi jsem sobecká a třeba mě to věkem přejde, ale zatím mě všechno spojené s děckem jako těhotenství, porod a následná mnoholetá péče docela děsí...A moji maminku zase děsím já Naštěstí ji to snad vynahradí sestra...

bobisek
Ty mi mluvíš z duše.Taky nechci obětovat svůj styl života,zatím si to nedovedu představit.

no já když vzpomenu na průběh těhoteství a zpětně si to vybavím, tak musím všem poděkovat za trpělivost. Nezapomenu na ten šílený výraz mého porodníka, když jsem mu oznámila že letím v mém věku a v pátém těhotenství na 14 dní dovolenou do Tuniska. Či mé výlety vzdálené cca 100 až 300 km na přednášky, mé dítko už od početí neustále cestuje autem. A jelikož jsem vše měla v bříšku a v prsou, kupovala jsem si speciální bezpečnostní pás v té největší velikosti do auta pro těhulky. Před porodem jsem chodila každý týden ke kadeřnici na vodovou a ke kosmetičce na depilaci voskem, abych neudělala ostudu v porodnici.Přemlouvala svého porodníka, že chci rodit normálně přirozenou cestou...a jak to dopadlo....po čtyřech hodinách úmoru, zcela potem zničená, o účesu ani psát nebudu, krvavé žilky v očích a neustále s miskou u úst, zazněl konečně ten dětský křik - a bylo přirozenou cestou, ale s dovětkem nikdy více. Lékař byl stejného názoru.
Jo a celé těhotentví poslouchal v autě skupinu "Kabát", proto je nyní více než akční.

tos mi připomněla kamarádku,která měla trauma z toho,že měla mladýho hezkýho gynekologa a když už byla v 8.,9.měsíci neviděla si a nemohla se ohnout "dolů" a nemohla si dělat brazilskou depilaci

a jak to dopadlo?

Krásně řečeno, naprosto souhlasím. Mám to stejně, mám jedno dítě a rozhodně se mu plně neobětuju, chodím do školy, do práce. Můj osobní názor je, že upnout se jen na jednu "věc" je blbost. A pokud se na dítě necítíš, neměj ho. Třeba ten pocit jednou přijde, změníš názor a třeba taky nepřijde a nezmeníš a dítě mít nebudeš.
Biologická matka mojí princezny se taky necítila na to mít dítě, ale měla kolem sebe dvě "moc hodné" paní, které jí navyprávěly, že až porodí, tak se to změní...No porodila, nezměnilo se u ní nic, pořád cítila, že byla blbost mít dítě, nejdřív odešla, když byly malé 2 měsíce, pak se vrátila, pak zase odešla - už natrvalo. Na jednu stranu jí nemám ráda (jednou nám vyvedla něco fakt hnusnýho), na druhou stranu je mi jí líto, protože aniž by chtěla, zkomplikovala život sobě, příteli i dceři. Po psychické stránce je na tom moc špatně, okolí jí taky nebere, proto jak se zachovala. Takže já jsem názoru, že pokud se na dítě necítíš, neměj ho.

Musela to holt přežít A já myslim,že doktůrkovi to bylo stejně jedno,že je zvyklej na ledacos...

to si buďme jisté, vždyť ten už toho musel vidět, chlupatýho nechlupatýho

nebo ta představa jak zastavuji u každé benzínky na toaletu, v ruce velký toaletní papír, používala jsem ho i na přikrýtí prkénka, na břiše ještě drobky od horalek, snědla jsem je totiž během těhotenství ne na desítky, ale stovky, ty výstupy z auta, nejdřív nohy na 8cm podpatcích, pak břicho a pak já.....no já byla pošuk

lucinkaf

To jsi nosila takový to kolo od vozu jak mají na veřejných záchodcích ne

Jako fakt? I těhotná?