Motivace k hubnutí

Svatá pravda. Musíme to mít vyřešené uvnitř. V sobě a hlavně kvůli sobě.

asi se budeš divit, ale taky jsem to řešila..

Jenže kila můžou jít dolů, příjde stresová situace a všechno je "v háji". Někdo stresem hubne, musí se k jídlu nutit. My ostatní to máme naopak. Říká se, že jídlo ve stresu je ďáblův dar - na chvíli pomůže, ale půjčku si nechá několikanásobně vrátit. Přesně to u mě platí - zhubnout byť jen kilo je strašná práce, přibrat - to jde samo.

no to víš, to já asi nevim jaké to je zhubnout 25 kilo

Mě teď docela motivuje to, že si počítám kJ, zapisuju úplně všechno co s ním a počítám to no a když vidím, že jsem na oběd snědla už zbytečně moc tak si dám už odpoledne a večer pozor, prostě když to vidím napsané tak mi to pomůže se překonat.
Jenže takoví moji zabijáci jsou např. návštěvy u rodičů, mamča je ráda, že mi může napéct a podobně a to se občas nedá odolat, nebo když mám zkoušky, inventury v práci, nebo jak psalairinka rozchod či problémy ve vztahu, prostě stres, to mě dostane!

a to ti to šlo hned? jen tak? prostě jsi si řekla a tak se stalo? To tě teda dost obdivuju, a smekám, jen nechápu jednu věc,
Jak jsi vůbec mohla povolit aby se to stalo, když máš takovou sebedisciplínu?

Ještě jeden poznatek přidám, je mi to trochu divný, ale třeba to taky znáte. Mám okruh lidí se kterýma ani nemusím skoro jíst a pak mám další kamarády s kterýma hlad mám, takže když se pohybuju mezi kamarády, u kterých mi záleží na tom co si myslí o tom jak vypadám, tak se smějem, chodíme na večeře a mě s nima stačí jen salát. Oproti tomu mám kamarádku a s tou mám prostě pořád na něco chuť asi tak jako kuřák má spojené kouření třeba s kafem, tak já chutě s lidma

smitke- já zjistila,že já mám takový chutě když jsem s moji ségrou, a asi je to tím, že s kým se asi člověk cítí dobře, tak nemá takový zábrany,nebo tak nějak

radana
no něco na tom bude! ty kamarádi s kterýma chutě nemám, jsou většinou kluci a pěkní, ale zajímavé je že se nemusím hlídat, ani nijak netrpím, že si nemůžu něco dát, nezakazuju si to, je to úplně přirozené, potřebovala bych je mít doma asi tak půl roku

Na druhou stranu s tou kámoškou právě musím pořád myslet na to co všechno bych si dala, prostě ta psychika v tom hraje děsně velkou roli!

ale je to příjemný,ne?alespoň se můžeme na něco vymluvit, když už nic

tak to každopádně

no a vo tom to je.

chlap,obdiv okolí a hlavně cítit se fajn

No u mě je největší motivace, když mě šíleně škrtěj džíny...nebo když je už vůbec nedopnu a musím si oblékat volné sportovní kalhoty

Jo a nejhorší je, když kalhoty prasknou...To by se člověk propadl...

Holky, moje motivace je opravdu to zrcadlo a moje máti. Ta si nedělá sevítky furt dokola mi řikat jak mi po dětech narostla s prominutim prdel. Má pravdu, džíny, který jsem nosila hned po prvnim porodu neoblíknu. Mám furt 10 kg, navíc. Teď už tedy ne 3 kg jsou za měsíc dole. Takže motivace byla moje pravdomluvná matka. Když vidim výsledky, tak mě to žene dál nepolevit. Držim 5000 kj dietu a každý ráno vyběhnu v paneláku 50 pater. Zadek a boky jsou pryč. Dnes mám na sobě kalhoty z dřívější doby a každej mi řiká jak je to znát a to mě tak lichotí, že budu běhat a pokračovat až na 60 kg, teď mám 68. Jako dítě jsem byla rachitik, nejsem zvyklá být silnější, tak to je taky motor. Mám samý fotky kde jsem hubená, tak mě to láká se do těch tvarů vrátit. Po dětech a po třicítce to jde samozřejmě hůř. Ale jde to. Člověka ta štíhlost taky omladí a to je příjemné, ne?... Držim Vám palce