Nezodpovědný a nespolehlivý přítel

s takovým člověkem bych se ani nedomlouvala... chci jít, domluvím se s kamarádama, že já dorazím a můj přítel, ať se tedy rozhodne později...

tipuju, že tvému příteli bude kolem nebo přes 30cet... v tom případě je to pro mě nedospělé děcko... pro život nepoužitelný... mám takového bratránka a hrůza, zatím je sám a nedivím se...

Reaguji na TheCarex: ano, já bych chtěla, abychom spolu bydleli, ale nemám stálý příjem, občas si někde přivydělám, ale nic závratného, takže nemám ani na koupi bytu ani na to,abych platila nájem, dokázala bych jen přispívat, do toho jsem přes týden na koleji kvůli VŠ a jsem od sebe 80 km, na což říká, že k čemu společný bydlení, když bych tam polovinu týdne nebyla a byl tam sám...nemůžu ho nutit,abychom společné bydleli, když nemám jak finančně přispívat

Reaguji na redzac: tam byl problém, že bychom tam museli dorazit autem, jelikož to bylo cca 30 km daleko a já jela z prahy a neměla bych se tam jak dostat, takže bez něj bych ani přijet nemohla...
a příteli je 31, mně 20...a říkám si,že to on by měl vychovávat mě, abych byla zodpovědná a on by měl mít plány do budoucna,ale je to přesně naopak

souhlasím s holkama, že je dost naivní věřit, že se změní.
Ale může se stát že ano, pokud sám bude chtít.

Řešila jsem něco s manželem, co se mi prostě hodně moc na něm nelíbí. Sice ho nesmírně miluju a nedokážu si představit že by to mělo zničit naše manželství, ale apelovala jsem na něj s tím, že pokud se toto nezmění, a nebude ochoten to změnit, může jednoho dne dojít na rozvod, protože tak prostě žít nemůžu.
Manžel si to k srdci vzal. Já nebudu se ze sebe dělat chudinku. Prostě mu řeknu, že to takhle nejde, utrápila bych se.

To není žádný nůž na krk, nebo ultimátum. Je to společný život dvou lidí, kteří jsou spolu proto, aby jim bylo spolu dobře. Ne?

přesný, mně je 26, jemu 31......no taky si říkám, co on je zač? přijde mi jako dítě....ale tak nějak zatím jakože jsem s ním, ale na nějakou budoucnost to nevidím....protože jsem spíš byla zvyklá, že se chlap postaral a teď je to naopak

Souhlas ale když už jste svoji, tak je to trochu něco jiného. Navíc on je o 10 let starší a ona mladá holka, jsou spolu 2 roky a řeší takovéhle věci. No nevím, jestli se tohle dá změnit. Jako může se stát ale upřímně tomu moc nevěřim.

a také je problém, že kdykoliv řeknu, co se mi nelíbí, tak si myslí, že je to blbost, mít takový problém...říká, že mě miluje a chce,abych byla šťastná, že nechce, abych se trápila, ale když pak řeknu, chci,abys tohle změnil, nelíbí se mi to...říká, ať ho beru takovýho, jaký je, že on mě taky nechce změnit...

No tak z toho asi cítíš, že se asi nezmění a ani nechce.

podle mě to rozdíl není. Je to vztah muže a ženy. Tečka. To už napovídá, kam se to bude v budoucnu ubírat, když už teď se nedokáží domluvit.

No však tak jsem to myslela

také je fakt, že co jsme spolu, spousta jeho známých říká, že je jiný, že je najednou šťastný a je vidět, že prostě žije, nejen přežívá...ale na druhou stranu se mi trošku diví, že s ním dokážu být, že on si mě nezaslouží...jsme spolu sice jen 2 roky, ale v podstatě se s ním znám nějakých 8 let, on je kamarád mýho táty, takže když byly akce, viděli jsme se tam...a když jsme pak z dítěte vyrostla do dospělosti, nějak to dopadlo, že jsme se dali dohromady, vždycky jsme si skvěle rozuměli, měli o čem povídat...takže první krizí jsme si prošli ve chvíli, kdy mně bylo 18, jemu 29 a měli jsem oznámit našim,jako že spolu chodíme...což jsme se báli, že on dostane přes tlamu, že svádí dceru svýho kámoše...

Reaguji na La Bella:
Mám pocit, že ho pořád obhajuješ, ale uvědom si, kam to povede. Pořád z něho děláš chudáka, který se bez tebe neobejde. Mysli trochu na sebe.

Reaguji na La Bella:
vztah není jen o tom krásném a nádherném šimrání motýlích křídel v břiše. Někdy je to proplakaný polštář, někdy křik a bouchání dveřma.
Naše okolí nás má pomalu za reklamu na štěstí. Ale jsme obyčejní lidé s problémy, které ale za dveřmi do bytu už nejsou vidět.
Dokázali jsme si určit priority, a víme co chceme pro náš šťastný život ve dvou udělat.
Musejí chtít ale oba s tím něco dělat.

Konkrétně ti nedokáže asi nikdo poradit.
Budu ti přát hodně energie a pevné nervy.

v tvém životě jsi nejdůležitější osoba ty sama

holka je ti krásných dvacet, máš se bavit, užívat života a ne být zodpovědná ještě za 30letýho chlapa...
říká, že tě miluje, chce abys byla šťastná, ale otázka je, jestli se tak i chová...
jestli se neumí "změnit" ani v takové věci, jako ti říct včas, jestli půjdete na párty nebo ne, tak to s tou jeho láskou k tobě nebude moc horké...
co by mi ale na tom všem vadilo ze všeho nejvíc by bylo, že bych musela svůj program asi dost často přizpůsobovat jemu... řekne ti na poslední chvíli, že nepůjde a co ty? klidně sis už dávno mohla zařídit jiný program, než s ním sedět doma na zadku a být napučená, protože jsi se tam těšila....

Pozor na to, jestli chceš vidět, jak bude fungovat váš vztah, podívej se do jeho rodiny, jak se chovají tam. Všichni si všechno neseme ze svých rodin. Můžeš ho milovat sebevíc, on tebe také, ale to, jak je zvyklý žít se nezmění. Budeš fungovat jako jeho matka, pokud ne, bude problém. On jinak žít neumí, to jak žije mu přijde normální. Nepochopí tvou potřebu zodpovědnosti a zájmu o plánování, pomoc apod. Jemu to přijde naprosto nepochopitelné, nikdo ho to nenaučil. Pokud už je starší (30 let a více), o to hůř, tady už s návyky a povahou nehneš. Život s ním může být spokojený, šťastný, ale musí mít k sobě ženu, která vezme všechny záležitosti do svých rukou, domácnost, péči o děti, dovolenou, prostě všechno, co se jinde řeší ve dvou, bude řešit jen ta žena. Pokud ti to bude takhle vyhovovat a budeš to dělat pokud možno z velké lásky a bez reptání, bude všechno OK. Pokud ti to ale vadí už teď, nejsi typ, který s ním dlouho vydrží. Naruší to vaši lásku a dříve nebo později ho budeš čím dál více nenávidět. Tohle jsou zásadní věci, které jsou fakt často důvodem k rozchodu, nebo rozvodu. Neznamená to, že by takový chlap byl odepsaný a nenašel si vhodný protějšek. Otázka je, jestli ta vhodná jsi ty. To musíš už zvážit sama, ty víš, jestli jsi schopná poskytovat mu celoživotně takový servis, jako má u maminky, běhat kolem dětí, řešit první poslední bez jeho účasti a zájmu.