Nikdo mě nerespektuje

A není to jen tvůj pocit jak tu píšeš.Každý člověk jsme osobnost s nějakou povahou.Záleží také na tom jak stěmi lidmi vycházíš a jak se k nim chováš ty.Pokud jsi stále milá a všechno co se ti řekne uděláš aniž by jsi měla vlastní názor no tak tě lidi nerespektujou a neberou vážně.A to,že si někdo o tobě myslí,že jsi ***** tak ho nech ať si to myslí.Víš o kom všem jsem si já myslela,že je ***** a naopak.Třebas to jen vidíš jinak nežli ostatní.

No já právě jsem na všechny milá... ale když mám svůj názor, tak ho nikdo nerespektuje... většinou se snažím každému vyjít vstříc, ale pokud vybočím a neudělám přesně to, co se po mě chce, tak mě všichni začnou shazovat a urážet nebo se mi smát... mám tenhle problém v práci, ale i doma s bráchou i s přítelem....
Pak má mít člověk nějaké sebevědomí

Tak jim dej najevo,že jednou nejsi děvečka pro všechno a,že také umíš říct ne.Uvidíš,že to bude dobrý a lidé si tě začnou vážit.Já jsem extrovert a nic si nenechám líbit.Někdy je mi to až na škodu,ale zase si ze mě nikdo srandu nedělá.A ty to nedovol,aby si jí někdo dělal z tebe.

Řekla bych, že máš malé sebevědomí a možná se taky bereš moc vážně, proto se tě všechno dotkne.

Možná to je ten problém, ostatní si můžou myslet, že na tebe jenom udělají baf a ty uděláš co chtějí, že jsi snadno zmanipulovatelná...

no se sebevědomim je to dost na štíru, to je dost na štíru... to je pravda...
mě nevadí, když si lidi ze mě dělaj srandu, pokud je na to vhodná chvíle. Ale stále častěji se dostávám do situací, že by to asi chtělo vážnou tvář, ale nikdo mě tak nebere... asi si všichni myslí, že když se pořád na někoho žulim, že je pro mě všechno sranda... nevim coo si myslet.
Každopádně už nejsem malá holka a čím dál víc si tenhle problém uvědomuju... a vůbec nevím, jak se mám změnit.
Vždycky jsem byla povahově tak trochu jina nez ostatni... nikdy jsem se dobře neseznamovala, byla jsem taková zaprdlá a na všechno každýmu kejvala a bála se projevit svůj názor... dneska sice svůj názor řeknu, ale nikdo ho nebere vážně (pokud to nějaká vážná věc je)... každej si myslí, že si na mě může dovolovat...

Možná bys měla víc projevovat svůj názor, nedělat to, co ti druzí přikážou. Např.: když ti přítel řekne, ať mu přineseš košili, řekni, že zrovna vaříš (nebo že něco děláš) a nemáš čas, tak aby si ji přinesl sám... Nevím, jak nebo čím přesně tě doma nerespektují, ale myslím, že by nebylo od věci začít odmítat pro začátek malé v ěci, jako je třeba právě přinesení té košile. Nemyslím tím ale rezolutně od mítnout všechno, o co tě partner nebo bratr požádá, ale občas říct i to "ne"...

Znáš asertivní techniky? Zkus je nastudovat a používat v praxi a uvidíš, jak se bude okolí tvářit. Nebo zkus popsat nějakou konkrétní situaci, kdy tě někdo nebral vážně, takhle se dá obecně těžko radit.

asi se přihlásím do kurzu asertivního chování

No konkrétně.... můj drahý chce někam jít... na pivko atd... já řeknu " a co kdybysme šli tam a tam" a on mi na to řekne "ale vždyt ty tam jit nechces" tak řeknu že chci, zvážním a on se na mě začne usmívat a pak mi řekne... ty jsi tak krásnákdyz se zlobis... no a z toho vyplyne, ze at budu dupat jak chci, tak on se bude usmivat a stejně nebude po mem....
Proste si neumi dupnout, a kdyz uz si dupnu, tak je to vsem jedno....

Tak to tě přítel úplně jasně manipuluje a ty- nakonec se dáš a všichni to vědí, podle toho se chovají. Takže se musíš naučit prosazovat se a dát všem najevo, že opravdu víš, co chceš a když něco řekneš, platí to. Čili až ti přítel příště řekne, že někam vlastně jít nechceš, tak ty řekneš "ale chci, miláčku, a když nepůjdeš se mnou, půjdu sama nebo s kamarádkou." O.K.?

Karin
potřebuji kurz asertivity...
Taky už mě to tak napadlo... a asi se vzbouřím proti všemu a všem Protože mi začíná opravdu vadit, jak se mnou všichni voraj....

Nauč se říkat, co chceš a trvat si na tom. Ale rada se lehce řekne (napíše), přeci jen ten kurz asertivity by nebyl od věci, potřebuješ asi potrénovat různé situace . Zkus kouknout na web České televize na i-vysílání, je tam pořad "Komunikace je hra", pár dílů se věnuje právě asertivitě a konfliktům apod. Mimochodem, pro začátek by stačilo vědět, že jedním z asertivních práv je říci "ne" a nemuset nic vysvětlovat a s nikým se dohadovat. Tohle jsem se musela naučit říkat taky já v práci, když jsem párkrát s něčím pomohla kolegyni a ona si začala myslet, že mě kdykoli může vyrušit od mé práce.

Omiridžan
nějaký čas tě tu na omlazení sleduju a musím se přiznat, že tvoje příspěvky už taky neberu vůbec vážně
působíš na mě jako holčina, co neví co chce - myslí si chvíly tohle a pak uplně něco jiného, ptáš se a chceš rady, ale když ti lidi poradí, tak si stejně meleš svojí a jen si stěžuješ dál. Přijde mi, že neřešíš problémy, jen si chceš postěžovat jak to máš těžký a jak je ještě těžší s tim něco začít dělat. Nechci tě urážet, jen říkám jak svým chováním působíš na mě. Třeba ti to pomůže si pár věcí uvědomit. Bylo by dobrý si v hlavě ujasnit, co vlastně chceš a pak jít za svým.
A jak tu píšeš s tim přítelem, tak když do té hospody jít nechceš, tak tam prostě nechoď když budeš neustále každému dělat ústupky, tak si na to všichni rychle zvyknou a budou toho využívat.

Virtuální_kuře
No je to tak... já si nechci stěžovat... spíš bych nejradši všechny svoje "problémy" hodila na někoho, aby mi to vyřešil....
Je mi 19 a tak nějak nevim, jak mam dospět... nevím, jestli jsi cetla ty moje prispevky o depresích apod, ale tohle období mi vzalo vlastně pubertu... nějak jsem si neprošla tim obdobim, kdy se lidi hledaj...
Ztratila jsem tim hodně kamarádů a dneska si nemám s kym popovídat, komu se svěřit....
asi proto tady píšu takový věci, o kterých vím, že jsou to nesmysly... ale mám prostě potřebu to "probrat s holkama"... ani vlastně nečekám nějakou radu... chci prostě rozvinout diskusi, něco řešit, pokecat... nevim, jestli to chápeš...
Každopádně jsem si vědoma toho, že ty kraviny, co tady píšu, jsou hodny asi tak děvčete z 9. třídy, nikoliv vysokoškolačky...
ale díky za tvůj postřeh