Nový život aneb Jak jste se dokázali osamostatnit od rodičů?

x7nina
Nestačím zírat!!!On mu nebyl dost dobrý jen proto, že nemá výšku?!!!U mě bych pochopila, že mají problém s tím, že mám partnera o 15 let staršího a že na něm vidí kdejakou mouchu a myslí si, že má kromě mě ještě na každém prstě nějakou do postele, ale že by někdo hodnotil parntera podle vzdělání, to jsem ještě neslyšela, normálně musím říct, že mě to šoklo...

potom je to žárlivost.. s ostatními partnery problém neměl?

anget
Holka zlatá, tak to mě opravdu hrozně mrzí......ale v 19 letech jsi už určitě dost rozumná na to, abys věděla s kým chodíš a znáš jeho minulost, jenže vím, že to otci nevysvětlíš. Asi by sis měla vzít příklad z Malajky....

X7nina

taky dobrý..já sem taky byla děvka pro jednou,pak si to asi uvědomil..jenže táta má prostě nekontrolovatelné nálady,má firmu a všechno se řídí podle toho jak se daří...taky nic nechce chápat, že mě má rád...řekl mi,že jestli mě má rád, tak ať si na mě těch pět let počká..a prý že můžem chodit na kafe nebo do kina..tím mě dostal..abych ssi prý neohrozila studium..a já celou střední mám vyznamenání,maturu za 4 jak jinak a jak ***** čekám nna to že mě pochválí..udělá to,ale další den už to neví...

anget
tak koukám, že máme hodně podobný příběh, podobný otec, podobné názory a taky jsem odešla v 19 z vily se zahradou do 1+1 v Praze

To si piš, že mě taky... a mrzelo mě to, moc. Kluci to byli hodní, slušní, dobře vychovaní a fakt chytří, ale prostě nebyli studijní typy. Ale uměli spousty věcí, nad kterými jsem žasla a velmi je za to obdivovala... Ovšem pro otce byla prvořadá vysoká škola. Nic víc.
Svým chováním a postojem mi strašně ublížil, jako člověka mě vůbec neznal, zajímal se jen o mou školu a budoucnost (s někým, kdo má VŠ titul), ne o to, co mě zajímá, baví, těší, netěší.... ani ťuk. Všechno tohle ve mně něco zlomilo. Nevím, jestli ten vztah s otcem někdy znovu navážu, ale už nikdy to nebude jako dřív. A ani tomu podobné. On tvrdí, že trucuju a že on má pravdu a já jsem hloupá blbka, že to nechápu. Takže asi tak. Už to neřeším...

malajka

právě že s mým bývalým(vztah 2 roky) se znal až moc,já mu u nás dohodila práci...rozchod byl peklo..teď sem šťastná,ale oni mi to pořád kazí..navím mě mrzí,že se pak hádají i naši..jo,máme to dost podobný..odejít a nechat tu moje-jeho auto,psa,ale nejvíc asi mámu..taky mi říkal,že se snad nenajde nikdo,kdo by finančně uspokojil mé nároky,ale to se šeredně plete..přítel je pravý opak,nic neměl v životě zadarmo a právě mě to láká,zkusit si žít po svém i za cenu odříkání..je to o nervy já jim tak strašně musím lhát,abych byla s ním,že tolik už snad nenalžu za celý život..

x7nina

...přesně moje řeč, vysoká škola není všechno, člověk může mít i čtyři tituly a může být totálně neschopný v praktickém životě...bože, bože...neřekla bych, že zrovna ty jsi blbka...(nic ve zlém, prosím tě), ale tvůj otec bude asi trošinku omezený...no ale teď jsem se v tom trošku ztratila, ty už jsi z domu nebo bys taky už ráda existovala sama za sebe jako agnet a vlastně i já...

anget
ptala jsem se, protože u táty mi to přišlo spíš jako žárlivost, jelikož nesnesl žádného mého přítele - jeden byl moc chudý, druhý moc blbý..na každým si našel něco, jinak já jsem měla ještě štěstí v tom, že jsem byla 18 let jedináček a potom naši měli ségru, takže když jsem odcházela, tak ségře byl rok, takže aspoň v ní měli zájem a to je zase stmelilo a uklidnilo, kdyby byli sami, tak se buď zblázní, rozvedou nebo pozabíjejí..

přesně tak..vysoká škola není záruka inteligence...mám pocit že otci jde jen o prachy,že pro mě prý přítel není dost perspektivní,že mám navíc,že on je jen chyba,ať se zamyslím,jakou to dělám kravinu, že do mě necpal prachy,abych si našla někoho takového...ale JAKÉHO???vždyť je to úplně normální člověk...a já ho tak miluju

já mám bráchu...ani ne o rok mladšího jak já..ten mi bohužel vůbec nepomůže..i když je fakt,že dostává rozum a někdy mě kryje...

nad tím vůbec nepřemýšlej, taky jsem dřív přemýšlela, že sice přítele moc miluju, ale kdybych si našla jinýho, tak třeba bude spokojenější...ani náhodou! Potom jsem si uvědomila, že jsem s přítelem šťastná a nad jakýma blbostma vůbec přemýšlím, nikdo (ani otec) nemá právo a nebude manipulovat s mým životem..

anget
A proč si s tím partnerem nenajdete spolu podnájem?Vaši to přece nemusí vědět, pakliže studuješ, tak to můžeš zdůvodňovat tak, že vás bydlí víc holek...ne?

Lentilie
to jsem ze začátku zkoušela já, ale nedokázala jsem lhát, po měsíci jsem mu řekla, že žiju s přítelem, bylo mi už skoro 20, byla jsem dospělá, tak si snad už sakra můžu dělat co chci ..

Ale když nad tím tak přemýšlím, já vlastně měla kluky zakázaný než vystuduju VŠ. Takže mě deptal i za to, že jsem ho neposlechla... A stále dokola jsem slyšela, že dokud mě finančně podporuje, budu poslušná. Tak jsem mu jednou (už dost psychicky špatná) řekla, ať si ty prachy nechá, že je nechci. Nesměla jsem s přítelem zůstávat přes noc (otcova slova: buď se vezmete nebo každej doma), tak se pak rozhodl, že si s otcem promluví a vlastně se i oficiálně představí celé rodině. Nakonec to dopadlo tak, že ho otec označil za nulu, že v životě nic nedokázal (nemá titul) a tudíž ho už dál nehodlá poslouchat a vyhodil ho. Já přítele bránila, chtěla jsem odejít s ním, ale táta zakročil, celej nepříčetnej mě málem zbil, mámu napadl slovně, když mě bránila a v tu chvíli byla moje psychika úplně na dně.... Vyčerpaná, zdeptaná, to se nedá popsat....