Obrana psa (a sebe) před útokem druhého psa

Já mám doma malou fenku trpasličího pudla, no teď už je to spíše babička, má 12 let, ale když jí bylo asi dva a půl roku (ještě byla jako štěně), tak nás obě napadl nějaký obří kříženec neměckého ovčáka. On to ani snad nebyl pes, byla to přímo obluda dvakrát větší než já. Podotýkám, že mně v té době bylo teprve osm.
Šla jsem s ní na procházku, a i když bydlíme na vesnici, kde stejně většina psů chodí bez vodítka, já si ji nikdy neodvázala. Kousek od domu jsem viděla, jak ten obří pes míří přímo na nás, já se bála, že ublíží mojí Betynce, tak jsem ji vzala do rukou a utíkala domů (vstříc jemu). Byla to ale chyba, byl větší než já a tak mi začal kousat do rukou, šel úplně krvelačně po tom malém pejskovi.
Pořád si to pamatuju, jako by to bylo teď, měl ji celou v tlamě, držel ji zuby za bříško a škubal s ní jako s hadrem Já byla pokousaná a ještě od její krve, to si dovede představit, co to udělá s takovým dítětem, které drží psa křečovitě na vodítku a on je přitom mezi zakrvácenými zuby nějaké příšery. Začala jsem strašně křičet plakat, že to uslyšeli někteří lidi z domů a vyběhli ven... jedna paní měla s sebou velkou palici, skoro asi jako basebalová pálka a práskla s tím toho psa do hlavy... On jenom zakňučel, pustil moji Bety a odběhl pryč...
Doteď z toho mám trauma, to mi věřte... Nicméně mi potom ti lidi pomohli, ale Betynka ležila nehybně na silnici, vypadala jako mrtvá. Mamka pak zavolala policii, ti to jeli řešit k tomu chlapovi, kterému patřil pes... zjistilo se, že mu utekl, když jel někam ven z kolem.
Teď to nejdůležitější... Betynka to přežila, ale měla rozcupované všechny vnitřnosti, několik let jsme ji museli krmit jen rozmixovanou stravou, má prokouslé ouško a odřený čumáček
Čím je starší, tím je to s ní horší... bojí se všeho, bojí se lidí, psů, všech věcí kolem sebe, bojí se prudkých pohybů... je mi jí tak strašně líto Nepřála bych nikomu, aby si zažil s pejskem to, co já, zvlášť, když jsem ještě byla malá

Reaguji na Clarrkys:
To je hrozný
Ani nedomyslet co by se stalo, kdyby tam ti lidé nebyli. Hrůza...

Našla jsem nějaké fotky Betynky v počítači, dám je sem, ať se to trochu oživí a ustoupí od ponuré nálady
Ještě musí být chudáček co nejvíce ostříhaná, protože mám na pejsky alergii, ale po tom všem bych se jí nikdy nevzdala <3

Reaguji na koran:
Jestli otec nereaguje na tvé prosby ohledně branky, nemůžeš prostě jen branku zamykat?

Reaguji na Clarrkys: krásnááá

Reaguji na Aida: ale keď potrebuje ísť do auta alebo proste von z branky, tak si ju stejne odomkne..nechapem ako si to myslela

Nedá mi to se nezeptat. A co dělat v případě, že vím, že mám agresivního psa (prostě nemá rád cizí psy a lidi), samozřejmě se chovám tak, aby nic neudělal, ale nechápou to ostatní? Zrovna dnes na procházce. Cestou domů jsme viděli před námi hodně pejskařů, tak jsme se zastavili, poodešli stranou, psa drželi tak, aby ty ostatní psy neviděl. No a naším směrem se vydala postarší paní s malým bílým pejskem. Ten náš je sice taky malej (10 kg, německý špic), ale prostě ostrej. Tak já byla se psem otočená zády a přítel říkal, jak to vypadá. Jenže paní přímo za námi. A prý, ten pejsek se bojí? Říkám ne, je agresivní. No a místo teda aby šla pryč, tak přišla až za mě a na našeho psa "co ty broučku". Tak to mě dorazilo. My ji upozorníme a bez efektu. Přece pokud vidím, že ten pes zrovna přátelsky nevypadá a i majitel mě upozorní, tak ho nechám být ne? Ne všichni psy jsou s každým kamarádi.

Brácha si pořídil pitbula, máme soukromý útulek, všichni psi staří, traumatizovaní, tenhle je mladej, nevychovanej, měl už několik pánů. Je to chudák, bratr se mu nevěnuje, nic dobrého z něj nevyroste. Sám nezaútočí, ale má hroznou sílu, takže neštěstí je hned.
Proto vím, že kdybych si lehla do klubíčka a malého psa přitiskla k zemi, nepomohlo by to, skákal by po mě, že už bych se nezvedla. Navíc ten náš nejmenší prcek je proti němu agresivní, i v náručí, provokuje...
Když se začně rvát smečka, už nevnímaj, musí se tomu předcházet.
Ale u nás je to samozřejmě extrém... Psů, kteří nepatří do smečky, si nevšímají, na procházky je to v pohodě, samozřejmě na vodítku, puštěné jen na bezpečných místech bez lidí a zvířat. Ale co bude s tím pitbulem nevím. Maminku už povalil radostí, že má ortézu, brácha se s ním maximálně pět minut jde chlubit, necvičí ho, na vodítku neumí, už ho ani neizoluje od smečky. Na rozdíl od jiných plemen sám nevystartuje, jenže to nebude nic platné...

Reaguji na LaArdilla:
Jo tak toto mi lidi dělají taky, s naším stafbulem. Nenechávám cizí lidi hladit ho, pro jistotu. Nedávno ke mě přišla paní, jestli si ho může pohladit, říkám jí, že ne. A ona se mnou začala diskutovat proč, že jestli je agresivní, že bych s ním něco měla dělat. Jenže on není agresivní, ale do hlavy mu nevidím a nevím, jestli zrovna tato paní mu nebude "vonět" a vyjede po ní, prostě ruku do ohně za něj nedám. Neřeknu, kdyby měl pět kilo a pidi zoubky, ale s jeho sílou to riskovat nehodlám.

Reaguji na Silvie OK: Můj názor je prostě ten, že psova primární funkce je chránit svoje teritorium a svého pána a nebyl stvořen proto, aby byl s každým kamarád. A taky si myslím, že kdo psům trochu rozumí, tak to i ze psa vycítí, jestli je přátelský nebo ne. Ten náš je opravdu skvělý hlídač a já jsem za to ráda, mám dům se zahradou a aspoň si jen tak někdo netroufne. Když se seznámí s těmi, kdo k nám patří, tak je v klidu. Ale aby se jen tak kamarádil s někým cizím na ulici, to pro něj není. Jinak musím dodat, že něco jiného je to ale s dětmi, k těm se chová úžasně, i od cizích se nechá pohladit. Ale samozřejmě musím být u toho.

Zdravím všechny z této diskuse,
v sobotu se nám stalo něco, co má každý pejskař jako noční můru a doufá, že ho to nikdy nepotká. Na sobotní procházce, 300m od našeho domu na nás zaútočili dva psi, bez pána, bez obojku, značně pohublí, opelichaní a agresivní. Byl to pes a fena. Náš pes je dvouroční labrador, chováním stále štěně. Ten samec se dal nakonec odehnat a zastrašit, protože reagoval, bohužel fena okamžitě zaútočila na našeho psa a roztrhala mu varlata. Boj trval asi 5 minut, snažili jsme se do útočícího psa kopat a bít ho, ale nepovolil. Do toho se samozřejmě rozléhal řev našeho psa a krev. Nakonec ho ta fena vlčáka pustila a odběhli.

Pes byl ve stavu, kdy jsme ho museli okamžitě odvézt na veterinu a hned ho operovali. Máme 50% šanci, že pokud jeho tělo nezabojuje, budeme ho muset nechat vykastrovat. Krom toho, že jsem ze sobotního zážitku utrpěla nervový otřes, pes začal dostávat neurotické záchvaty, které jsou už téměř kontinální. Třese hlavou a krkem až mu cvakají zuby. Částečně se mi daří to řešit hračkou, kterou mu nabídnu nebo společným hraním, ale jakmile je v klidu, třas se zase objeví.

Stalo se to v Úvalech (východní okraj Prahy). Psi jsme tu nikdy neviděli. Nahlásili jsme incident na policii a ti už měli jeden hlášený případ napadení vlčákem. Pokud jste z okolí a okolních vesniček, prosím dejte si pozor na vašeho pejska a pokud byste viděli podezřelé zatoulané vlčáky bez pána, nahlaste to na policii. Podobnou zkušenost bych již nechtěla zažít.

Začala jsme reálně uvažovat o možnosti sebeobrany, zvažovala jsem několik možností a konzultovala jsem je s kolegou, ktery pred casem musel resit podobny problem a sám jej konzultoval s clovekem z Utvaru rychleho nasazeni. Vylucovaci metodou pres plynovou pistoli, elektricky paralyzer (kterym odpravite i sveho psa) a peprakem (ktery nemusi zabrat) dosli k teleskopickem obusku z kalene oceli jako ucinny prostredek obrany. Zvazuji to.

Reaguji na Riordan: to je fakt hrozné. Doufám, že se tvůj pejsek brzo dá dohromady a snad zapomene na tenhle otřesný zážitek. Nejhorší je, že člověk nemůže dělat skoro nic a policie dělat taky nic nebude dokud se nestane někomu něco z lidí.

Reaguji na Riordan:
Úplně mi běhá mráz po zádech
Moc držím vašemu pejskovi pěsti!

Vašeho pejska je mi moc líto a přála bych mu,aby byl zdravý.Sama mám dva malé yorky a jednou jsme je s manželem venčili a též byli napadeni cizím psem který teda nebyl na vodítku a panička si vykecávala s nějakou kamarádkou opodál a ani si nevšímala toho co její pes provádí.Ještě že tam byl i manžel se kterým jsme psy od sebe odtrhli a já křičela na tu majitelku toho agresivního psa ať si ho zavolá a ona čuměla jak tele a ještě se smála.To mě teda vytočilo,tak jsem k ní došla a dala jí takovou bombu,že jsem jí i zub vyrazila.Od té doby když je jdu venčit sama, nosím u sebe kudlu.

To je hrozný co tu píšete. Můj táta jednou šel venčit našeho bývalého psa (malý hladkosrstý pinč) a napadl ho rotvajler. Naštěstí nás pes vyvázl jen s prokousnutou kůží na krku (zakousl se do "vytahané" kůže na krku), ale kdyby mu prokousl krk, tak nechci ani vědět co by se stalo.