Odprostění od závislosti

Tak možná by stálo za to mikkýsku nám pomoci naučit se, jak milovat samy sebe

Ano povinnosti a to neodkladné které jsou prioritní to možná dočasně změní jen bych to chtěla mít pořád a být tak šťastná, nevím, přijde mi že jediné co něco změní že nejuvěřitelná bolest když se něco stane a člověka to pohne jiným směrem, samo se to změní asi stěží. Jen nedokážu pochopit proč chlap se vklidu dokáže bavit, pít, jezdit na zápasy a kdovíco a to sním, že je vše ok, tu svou někde má a hotovo a my pořád přemýšlíme nad pitomostma, pak jsou z toho depky a hledání chyb

To rozhodně ne myslím, že raději neřeší nic krom práce, sportu a zábavy... vztahy zkrátka moc a pokud ano, čistá výjimka. Stačí mi, jak partner reaguje a sebemenší náznaky nějakého řešení a otázky ... od tématu vždy rychle pryč

Reaguji na MissDior:
Napsala si to moc hezky, s tímhle názorem se zcela ztotožňuju.

Zhruba před třemi lety jsem tu zakládala podobné téma, dokonce jsem prohlížela i odbornou literaturu a pojem partnerská závislost jsem tam opravdu našla V té době jsem všechen čas podřizovala příteli, mrzelo mě, když na mě neměl čas, nic neplánoval, pořád jsem koukala na mobil, nedokázala jsem se pořádně bavit...
Když jsme se rozešli, bylo to pro mě jak konec světa.. Najednou nastala samota. A tahle zkušenost mě hrozně posunula dál, časem jsem zjistila, že samota není vůbec špatná, začala jsem rozvíjet svou osobnost, našla jsem si nové koníčky, začala jsem číst zajímavé knížky o různých pohledech na svět, občas meditovat, cvičit jogu. Věřím v to, že když si něco budu hodně přát, splní se to, a nepochybuju o tom. Tenhle přístup aplikuju i ve vztazích a dnes jsem já, ta které pípají smsky a která odepisuje za X hodin, ta která se rozhoduje jestli budu trávit večer po svém nebo s přítelem, a hlavně ta, která se nebojí ukončit nevyhovující vztah a být sama...

Reaguji na zelenazaba: Přesně to je to co říkám, že pomůže snad jen zlom, kdy si člověk připadá na dně a to ho dokopne k tomu, aby uvažoval a vnímal vše jinak. Ale nevím jak se toho zbavit během vztahu..jediné řešení roczhod? Samota?

já myslím že to chce čas po čase už budeš chtít taky svůj prostor na své věci,( ted si to uživej) hlavně v tom hraje velkou roli důvěra) mě třeba hodně pomáhá sportráda sportuju a u toho zapomenu na všechny problémy apod takžemmám chvílu jakoby pro sebe a užívám si to a nemyslím na nic jiného

taky záleží na tom jak dlouho s partnerem spolu jste a jak často se vidíte my spolu budeme 3 roky a vidíme se každý den. ( někdo by mohl mít připomínku že je to nuda nebo že už si lezeme na nervy, ba naopak milujem se čm dál víc) Jasně ze ačtku to byla taková ta chemie,ale jakmile spolu začnete jakoby "bydlet" tak se to změní a budete chtít i prostor pro sebe a budete muset dělat věci odděleně takže možná to chce fakt jen ten čas

MissDior má pravdu. Zkuste si přečíst knížku Anthony De Mello CESTA K LÁSCE

4 roky stále nic, spíš naopak, na začátku vztahu jsem byla víc svá, byla jsem zvyklá dělat si svoje věci, protože jsem předtím byla vždy sama

Mně k tomuhle napadá jedno, několikrát se mi potvrdilo, jak se to zpívá v jedné české písničce, že v lásce vyhrává ten, kdo má rád míň. Prvotně to nejspíš asi není myšleno úplně přesně na tuhle situaci, ale přece ten, kdo miluje víc, je na druhém závislejší, nemůže na něj přestat myslet a žít si svůj život i bez něj.. Podle mě se jasně nevyplácí milovat toho druhého až za hrob, ale být si vědomi své osobnosti, svých potřeb, aby člověk mohl být šťastný sám se sebou a nepodřizovat a neviset neustále na protějšku. Protože to, co vyhovuje příteli nemusí nutně vyhovovat tobě, a z toho pramenní nejedno úskalí ve vztahu..

Má rád míň jistě, ale zařiď to sama sobě abys tu hranici nepřekročila ...

stačí si to srovnat v hlavě, mně se to povedlo potom, co jsem si jednoho dne řekla dost, že už nema smysl se neustále kvůli všemu trápit

No já nevim, ale mě přijde, pokud jsem měla takové pocity, bylo to tím, že partner nebyl ten vhodný pro mě . V dalším vztahu jsem to měla třeba úplně jinak, ale spíš se zeptám - ty nemáš žádné koníčky, které tě baví natolik, že si na ně vyhradíš čas? Nebo kámošky a spoustu akcí s nima co podnikat? jasně, sice mi to pak bylo vyčítáno, ale raději si zachovám to "Svoje" než být pipkou, co sedí doma na zadku a čeká až se ten její milostivě vyjádří a ruší kvůli pár hodinám s ním třeba naplánovaný víkend. A věř, že jsem bohužel taková byla...

Nee nikdo na zadku nesedí, koníčky i kamarády mám své, dělám věci po svém. Tady nejde vůbec o to co dělám či ne, ale o pocit který má člověk v sobě. Když je s kamarádama, na party, stejně je ke vztahu upoutaný a na toho druhého myslí. Snad jedině sport vydá za všechno Zakládala jsme diskusi ne právě pro to, že si má člověk najít své koníčky a věnovat se sobě, ale jak dosáhnout pocitu sama v sobě a nevkládat myslí do vztahu vše.

Reaguji na Carolinee:

No napadlo mě, že třeba pořádné, co tě opravdu baví, nemáš. Já nevím, prostě pokud mám spokojený vztah, tak se i bez něj bavím, naopak i vyhledávám čas sama pro sebe a své zájmy, jasně že na něj třeba myslím a píšu, jak se těším, ale tak hezky, chápeš?
Jen jsem chtěla říct, že ten pocit byl u mě tak nějak přirozený, dokud jsem byla milována a cítila se tak.
Problém nastal ve změně partnerova chování a citů ke mě. To člověk prostě vycítí a není to tím, že by "najednou začal být stíhačka" A pochybuju, že si člověk může vtlouct do hlavy něco jiného...aspoň u mě to nikdy nešlo...