Opět zamilovaní jako na začátku

No já jsem sice měla zatím jen jeden dlouhodobý vztah, takže zas tak moc zkušeností nemám, ale řekla bych k tomu asi toto: počáteční zamilovanost vrátit prostě nelze. Je to spojený s pocitem novosti, objevování, a když to vyprchá, nijak se "nasimulovat" nedá. Osobně si ale myslím, že to zas taková škoda není, protože pokud ten vztah funguje, zamilovanost se nahradí láskou, pocitem důvěry, absolutní blízkosti apod. což je podle mě cennější... Jasně, kolikrát mi bylo trochu líto, že po dvou letech vztahu mi už přítel nepíše několikrát denně jak jsem úžasná a nestýská se mu, když se jeden den nevidíme, na druhou stranu jsem si pak ale uvědomila, že tohle slyšet nepotřebuji, protože to přece vím, protože mi to denně dokazuje svým chováním.

Podobně, jak řekla papeeliska, ale pokud chceš vztah udržet stále ,aktivní' a ve fázi objevování, nejlepší budou takové spontánní akce, jako se třeba v létě jen tak ráno sebrat a vyjet si někam vlakem, nebo naopak v zimě vytáhnout přítele na víkend atd.

Souhlasím s oběma slečnama přede mnou.

My si dneska s přítelem domluvili rande. Úplně stejné jako před dvěma lety když jsme se viděli poprvé.. A musím říct, že jsem byla stejně nervozní jako tenkrát Na chvíli to ten prvotní pocit vrátilo, ale i s tím, že jsme se jakože otáleli se políbit, chytit za ruce a tak.. Byla to docela sranda ale na druhou stranu hrozně hezké

Reaguji na Krvinkaxxx:
To je moc hezký A i jste si hráli na to, že se neznáte, nebo jste si povídali normálně?
Já si přávě neumím představit, že se s ním sejdu jako poprvé a budu dělat, že o něm nic nevím, když jsme spolu 4 roky
Taky si jinak myslím, že ten pocit se už nedá vrátit.. maximálně, kdybyste se načas od sebe odcizili a pak vlastně začali od znova, ale to ti rozhodně nepřeju, když vám to funguje, tak buď ráda za to, co máš

Taky tak Ten důkaz, že ví, že jsem ta pravá (a už ví o všech mých nedostatcích) je u mě nad počáteční zamilovanost

Jinak já si teda myslím, že počáteční zamilovanost vrátit prostě nejde. Ale právě ta zamilovanost se postupem času mění v lásku a to je přece krásný. Jak psala Markvitka, buď ráda za to, co máš, pokud vám to klape

Láska je přece lepší než zamilovanost.. Zamilovanost je sice krásná, ale láska ještě krásnější. Taky mi někdy chybí to prvotní oťukávání.. ale lidé se prostě poznávají a vrátit to nejde.
Buď ráda za to, co máš Ta blízkost, důvěra.. to přece stojí za to

Naprosto výstižné. Vždycky si v takových chvílích říkám, že jsem měla kliku a jsem hrozně šťastná a vím, že on to má tak úplně stejně.

Reaguji na LucyLu:
Já bych doporučila nehledat počáteční zamilovanost, ale hledat tu "hloubku", posunout to trošku na jiný level. My žijeme současností, ale zároveň "řešíme", spíše pracujeme na lepší budoucnosti, vždycky se má na čem "makat".

Jsem s přítelem 6 let a stále mám chvilky, kdy se mi rozklepou nohy jako na začátku.
Ale netrvá to tak dlouho, jen tu chvíli, kdy to pocítím. Ale naše láska je hluboká a už bych nechtěla tu počáteční zamilovanost, kdy mám růžové brýle a vidím jen jeho klady. Teď vidím i jeho zápory (což na začátku nebylo) a přesto ho miluju - takže téhle lásky, co teď máme, si vážím mnohem mnohem víc.
A plánování budoucnosti je to, co oba milujeme.

Děkuju za příspěvky...

Bohužel jak vidím, tak u nás bude následovat snad jen rozchod. Máme nějaké problémy, a na to, že jsme spolu pomalu 4 roky, se vídáme stále jen o víkendu. Budoucnost přítel řešit nechce... A když tak čtu vaše příspěvky, jak máte krásné vztahy, plné důvěry a porozumění.... asi bych měla začít hledat jinde

Reaguji na LucyLu: no tak ono záleží na tom, kolik vám oběma je, Jestli jste spolu od 14, pak se nedivím, že nechce řešit budoucnost a že my vyhovuje se vidět jen o víkendu. Ale pokud jste oba starší a máte možnost společného žití nebo alespoň uvažování nad společnou budoucností, pak je to po 4 letech opravdu tak trochu zvláštní, že se tvůj přítel k ničemu nemá...

Reaguji na im4fun:
Je mi 23 a přítel je o rok starší... Tento rok dodělává poslední ročník na škole a dosud nebyla možnost společného žití díky finanční situaci... Ale i přesto přítel žije spíš okamžikem a budoucnost řeší nerad... lépe řečeno vůbec...

Reaguji na LucyLu: tak ono chlapi ve 24 jsou ještě nevyspělí. Neříkám, že je to tak vždycky, ale většinou to tak je. Ale nevím, jestli je to i případ tvého přítele, ale dělá to na mě ten dojem. Zatím bych se tím nějak extrémně neznepokojovala, uvědom si, že jste spolu strávili to nejhezčí mládí, a třeba má pocit, že o něco přichází, a tím pádem zatím nechce o něčem vážnějším uvažovat. Dej mu čas dospět a hlavně na něj netlač, to chlapi nesnáší.
Taky záleží na tom, co máš na mysli pod pojmem "přemýšlení o budoucnosti". Pokud po něm chceš, aby už např. přemýšlel o svatbě a dětech a tak, tak to je na kluka ve 24 většinou moc brzy (i když existují i výjimky). Ale zase na druhou stranu si říkám, že aspoň to společné bydlení byste zkusit mohli, to je zase pravda.
Takže záleží na tom přístupu tvého přítele, který já neznám, tím pádem těžko poradit. Ale pokud se brání i společnému bydlení (což po 4 letech rozhodně není brzy) a to z jiného důvodu než finančního, tak to by mě trochu znervóznilo. Pokud ale nechce mluvit o svatbě, dětech atd., tak by mě to nechalo naprosto v klidu...
Každopádně neházej flintu do žita, pokud přítel teprve dokončil školu, tak to ještě snad vyspěje...