Perspektiva vztahu bez společného bydlení?

Reaguji na anysekk: nudný život je ten, když příjdeš domů a nikdo tě tam nečeká máš to nějaké popletené . . . a děti se nedělají z nudy ,ale z vášně (pak když to vyprchá, tak to je jedno, protože už jsou smyslem života dětičky)

Nemyslím si, že by se perspektiva vztahu zvyšovala či snižovala společným bydlením. Ikdyž je fakt , že mnohaleté chození bez nějakého zásadního posunu ( svatba, dítě , třeba i společné bydlení) mi nějak nedává smysl.

A četla jsi příspěvek výše?! Já nikde neřekla, že se děti dělají z nudy! Ale přijde mi, že poslední dobou lidi vztah nuceně posunují dál, až se dostanou do fáze, kdy není kam posunout! Klidně mě za to ukamenuj, je to můj názor, který si nenechám vzít! Já si děti pořídím, až je budu schopná zaopatřit a budu cítit, že je chci! Ne proto, že potřebujeme posunout vztah o krok dál...

Jak krásná by byla představa, kdyby se děti dělaly pouze z vášně. Domnívám se, že v dnešním světě musíš přemýšlet i nad tím, jak děti zaopatřit, v případě, že vášeň vyprchá a žena zůstane s dětmi sama, tak i kdyby je milovala sebevíc, láskou je nenakrmí...

Reaguji na anysekk: tak já měla to štěstí, že na mě chuť mít děti přišla, až když jsem vydělávala a našla si i vydělávajícího chlapa . . . popravdě . . . nějakého studentíka nebo nepracujícího bych nebrala . . . mláďata mě nepřitahují a lenivce bych si nedokázala vážit. kdyby mě chlap opustil tak bude cvakat alimenty - z toho se děti nají

V tom případě Ti strašně gratuluju, protože si myslím, že jsi měla dětičky přesně v pravou chvíli, kterou bych jednou chtěla taky chytnout.... Jasně, vím, že z alimentů se děti nají, ale chtěla bych jednou, abych byla schopná jím dát nejen najíst, ale moci je poslat třeba na tábor, do divadla, na dovču a nemuset přemýšlet nad tím, že je to finančně na mě moc náročné..... Snad víš, jak to myslím... Proto nechápu některé své vrstevnice, které nezačaly ještě ani pracovat, partner pracuje jako když nepracuje, bydlí u rodičů a pořídili si miminko (chtěné!) a teď (po 3 letech) najednou zjišťují, že to není taková legrace.... Chtěli vztah jenom posunout někam dál a nejsou schopné se o ně pořádně postarat...

Reaguji na anysekk: jojo, chápu

Když oba dva studují tak to i celkem chápu. Ale zase znám i pár vysokoškoláků co spolu bydlí sami dva. Každopádně já sama si nedovedu představit s někým být třeba rok dva a nebydlet spolu. Podle mě se pak i víc poznáte. Ale určitě je o individuání. Mně by spolu nebydlet nevyhovovalo ale někomu třeba jo.

Podle mě je to takový trend dnešní doby - začít spolu chodit a co nejrychleji se k sobě nastěhovat... Spolužačka z vejšky byla s přítelem šest let a nikdy spolu nebydleli. Pak se rozešli, našla si nového přítele, začali spolu bydlet a říkala, že po půl roce jsou tam, kde byla s tím předtím za 6 let. Moji rodiče spolu před svatbou taky nebydleli a ani u sebe nepřespávali, táta vždycky hezky šupajdil v noci domů. Na jednu stranu to chápu, že tě štve, že se to nikam neposouvá, na druhou stranu si myslím, že až to bude, tak to bude. Teď to prostě nejde, tak si užívat ještě takového toho studentského chození a časem už to snad přijde...

To je feminismem, víš. Ženy dnes mají mnohem více možností, nekouká se na ně skrz prsty, že jsou samy, pracovní příležitosti jsou lepší, kolikrát vydělávají líp, jak chlap, mají svoje peníze, můžou si dovolit být na chlapovi nezávislé. Moje máma říká, že dřív byl taky nedostatek bytů. Kam by ženská od rodiny šla? Zkrátka to museli všichni nějak vydržet.

To byl, ale protože se přidělovaly zadarmo a nebylo tržní nájemné. Teď je sice dostatek, ale nikdo si je nemůže dovolit.

Jo, tak dneska může jít kamkoliv, když vytáhne z peněženky pár miliónů, co si ušetří třeba z mateřské nebo zaplatí každý měsíc 10 táců nájemné

Reaguji na zelenasmoulinka:

Dneska jsou úplně jiné možnosti než dřív a já bych si teda klidně podnájem dovolit mohla. Nehledě na to, že jdou sehnat podnájmy pro více lidí, takže to není zas takový problém...