Po letech vztahu mne okouzlil někdo jiný

Právě, že chce rovnoprávný vztah. Dávám mu za vše půlku a v poslední době, co nemá moc peněz, tak kupuji jídlo, hygienické prostředky a vůbec vše ze svého, sem tam mu dokonce koupím nějaký ten hadřík. Ale taky nemam závratnou výplatu, jsem mladá, tak pak vidí, že to je pro mě moc táhnout to sama...

Právě je to u nás také tak. Je mi to i hloupé, když mám někam jít... Navíc kamarádky většinou chodí po diskotékách a to jsem zjistila, že mu není po chuti, pokud bych šla s nimi. Byla jsem takhle cca 2x v poslední době a celou neděli byla tichá domácnost... To mne také trápí, neustále mě podezřívá, přitom neměl nikdy důvod... Možná že podle sebe soudí mě, že jo..., když na diskotéce uklouzl...

Já přemýšlím, že tomu nechám volný průběh. Buď se to s přítele urovná a půjdem společnou cestičkou dál. Nebo budu chtít něco jiného. Pak si to prostě vezmu a ač by mi to bylo hodně líto, vztah s přítelem ukončím. Vím, že je to asi nejjednoduší říct, že tomu nechám volný průchod..., ale jinak to se mnou asi nepůjde. Na žádné radikální řešení se totiž momentálně necítím a asi i potřebuji čas, abych si utřídila, co od života a chlapa vlastně chci...

moje kamarádky taky a to naopak nevoní mně, mně se tam nelíbí, hlavně tam ze zdravotních důvodů moc trajdat ani nemůžu, ale pokud je chuť zajít, zajdeme. Ale upřímně, raději se sebereme a jedem někam na zámek, hrad, nebo prostě jinam, přivezem si zážitky, fotky, nějaký ten suvenýr a je nám moc dobře A i když kvůli práci na to moc času nemáme, snažíme se vypadnout někam i třeba jen na dvě tři hoďky...

Souhlasím s Tebou, nemusejí hned téct pomyslné potoky krve. Váš život teď ztratil trochu dynamiku a směr, točíte se na místě, třeba se to změní, až zas bude mít práci, je to i pro něj složitá situace, když se v něm sváří hrdost i závislost. Nezaměstnaní můžou být i docela nesnesitelní...
Jinak myslím, že Ten druhý má teď vše, co postrádá Tvůj partner, práci, peníze, status, vidíš ho jen pěkně upraveného, i proto je lákavý. Ale uvidíš, jestli se odhodlá jít do soutěže o Tebe, asi by to vypadalo pak všechno jinak. Ale v téhle situaci na sebe nikdo nechce brát tíhu prvního kroku, tak je to prostě zatím takhle.

taky mě napadlo, že by se situace mohla změnit, kdyby si její přítel našel práci, nebo alespoň nějakou brigádu (pochopila jsem dobře, že ani žádnou brigádu nemá?). Najednou by měli míň času, přibyly by jiné starosti, jiný rytmus...

A já naprosto souhlasím s Tímto tvrzenímKdyz jste spolu 6 let,tak to taky něco znamená

To můžou. A nejde tu jen o to, že všechno musím ze svého nezávratného platu platit já... Už tu byly i signály ze strany rodiny a přátel, že pro mě /cituji/ není dost dobrý, že věčně nemá práci, peníze... Mně na tom ale nikdy nezáleželo no..., asi tam byly ještě v té době jiné pozitivní věci, které toto zcela převážili. Mně nikdy nešlo o peníze. A vím, že to pochopil a že si toho dost váží. Ví, že se v práci setkávám s majetnějšíma chlapama a že se chlapům líbím a přesto jsem s ním. Zkrátka nestavím vztah na penězích, ale je pravda, že když nejsou a je nějaká krize, tak se to do vztahu docela promítne...

Je takový milý. Příliš se nevtírá, ale projevuje zájem. I to je mi už sympatické, protože jsem spíš zvyklá na takové ty "otravy", které se odhánějí div ne plácačkou na mouchy Nevypadám nejhůř, takže na zájem chlapů si rozhodně stěžovat nemůžu... Mně ale nikdy nikdo nezajímal, to až teď. Občas sekne nějaký kompliment, ale nepřehání to, vždy to tak vyplyne ze situace, rozhovoru... Ale je vidět, že se drží zpátky a dost často na můj vztah s přítelem zavádí řeč. Ale zase tak nevtíravě...

Zrovna včera jsem stála na terase před budovou kanceláře a on stál pod ní. Podíval se nahoru a řekl, že je to jako z Romea a Julie a začal citovat... Kdybych doma řekla Romeo a Julie, tak přítel ani nebude vědět děj..., což už se vlastně přihodilo a z čehož jsem byla mírně v šoku

Práci již má, dnes je tam první týden po cca čtyřměsíčním pobytu na pracáku Ale je to snad ještě horší. Nejen, že s financema to není dobré, ale už se zase vidíme vyloženě večer a ještě jsme k tomu všemu docela unavení. Hlavně on, protože dělá manuální práci. No ikdyž bysme tu mohli začít spekulovat, zda je namáhavější pracovat mozkem a očima nebo rukama

Ano, to je pak ze všech stran něco, efekt to má ale, jako když kapka padá na skálu, nakonec ten důlek prostě vyhloubí.

Jestli zavádí řeč na Tvůj vztah, tak mu to prostě řekni, jak to je, uvidíš, buď se lekne a uteče, a nebo zavětří šanci.

Doufám, že to nebyl citát z té reklamy na jogurt.

No, už jsem to udělala... a vypadá to, že spíš vycítil, že nějaké šance mít bude...
Dnes se tu na práci (u něho!!) byla ptát matka mého přítele. Jo, pamatuju si, že jsem jí říkala, že nabírají lidi a že se má zkusit přijít pozeptat na místo, ale to tu byl ještě jenom jeden jednatel a tenhle tu ještě nebyl... No, tak jsem byla celkem překvapená, že jsem ji tu viděla... A ještě víc, když mi pak "pan líbivý" řekl trochu odtažitě, že o mě mluvila jako o nevěstě. Jelikož vím, že přítelova matka o mě sice hezky mluví, ale u toho to také končí, tak jsem mu to naznačila a už zase odtažitý není. Ale potom říkal něco o tom, že matka mého přítele pro něho bude s největší pravděpodobností pracovat a že by mu to bylo nepříjemné! Jakoby tak nějak počítal, že my dva spolu budeme mít nějaký poměr, nebo že je tu možnost, že se s přítelem kvůli němu rozejdu. Vůbec mi to v tu chvíli nedošlo, až teď, jak o tom přemýšlím... Je zajímavé, že nikdo z nás dvou to nevyslovil nahlas, ale oba o tom přemýšlíme.

nee

Souhlasím.

Nech to dozrát, ono se to jednoho dne zlomí, buď odejdeš od přítele úplně v klidu a budeš si tím jistá, že to chceš udělat anebo se zas do toho vztahu "vrátíš"

z celé diskuse mám takovej pocit, že si prostě už přítele moc nevážíš (ta práce, ty peníze, ta nepodnikavost) a možná to bude znít hnusně, ale ženský potřebujou, když ten chlap je o něco chytřejší, o něco podnikavější, o něco úspěšnější, v tom to asi dost bude

Snažit bych se chtěla, ale energie už nějak chybí. Možná vím, že bych se zase snažila pronic zanic, jako už se to stalo hodněkrát. Přítel je jeden z těch paličáku, co vám radši řeknou, že pokud se vám na nich něco nelíbí, tak jděte od nich, že se kvůli vám nezmění... I to mne mrzí..., že se kvůli mě nechce změnit. Já jsem mu v hádce kolikrát říkala, že jednou přijde ten den, kdy mi začne být kvůli tomu náš vztah lhostejný a jak to tak vypadá, tak se ten den možná blíží...

On když se pak objeví někdo jiný, tak už člověk vidí ty všechny špatné věci pospolu - byla tam nevěra, nerozumím si s jeho rodinou, pro moji mamku není dost dobrý, rozdíly ve vzdělání a chápání, bez peněz, bez zájmů /kromě hospody a šílených střílecích PC her/... Úplně nejvíce mi vadí stav po pár pivech, kdy je přítel naprosto mimo realitu a stává se hrozně nezodpovědným, hádavým a je úplně mimo. Druhý den nic neví, ale já mam od pláče opuchlé oči... Za prvé mi kolikrát řekne ošklivé věci, za druhé mě hrozně ročiluje, že říká hlouposti a nedá se s ním v takovém stavu vůbec mluvit, za třetí už ho tyhle popíječky přišly dost draho (mobil, peněženka nebo jen hotovost, klíče, jednou mi ho přivezla záchranka s 12ti stehy, protože rozdrtil v ruce půllitr..., no škoda mluvit, jako by to byl po pár drincích úplně někdo jiný). Pak slibuje, že už ne, ale za 14 dní se to opakuje... Tak je to venku, nikdy jsem to nikomu neřekla, protože se stydím.

Hm, to bych teda taky těžko rozdýchávala