Přítel po 7 letech žití nemá zájem o svatbu

No nad tím jsem se taky pobavila. Ještě může madam napsat, že ženy nepracůjí, že jsou v domácnosti a podobný koniny

Po sedmi letech bych se na rovinu toho chlapa zeptala jestli bude svatba nebo ne
Ono být ve třiceti slečna a pak nejlépe si partner najde nějakou mladší a s tou se ožení po půl roce není nic moc.

V životě není na co čekat a žít v jedné domácnosti bez svatby,každý se svým účtem,dělat smlouvy na každou koupenou věc do bytu a brát si hypotéky není dobře.
Buď společně z "jedné mísy a s jedním jménem" nebo nic.

Podle mě svatba důležitá je..Nikomu ji nebudu vnucovat. je to můj názor..ale jelikož to zakladatelce vrtá hlavou, tak pro ni asi taky duležitá bude..takže se tady moc nehodí řeči typu:neřeš blbosti..Pro mě svatba blbost není a po 7 letech bych to řešila....Každopádně záleží na tom jestli ten dotyčný nechce pouze tu svatbu(to by se dalo překousnout) ale kdyby nechtěl ani děti apod. tak nevím nevím )

Reaguji na Peg: Souhlas

ano, tenhle aspekt málokomu z mladé generace dojde - člověk si myslí, že se mu to nemůže stát, ale mojí kamarádce se to stalo, ten její vážně onemocněl (plicní embolie), skončil na ARU a ji k němu ani nepustili, natož, aby jí něco řekli
Sama bych v dlouhodobém vztahu bez svatby taky nebyla, o dětech nemluvě, asi bych neskousla, že se mé dítě jmenuje jinak než já - a rada? Někdo už to tu psal - chlapovi nenaznačovat, chlapovi ŘÍCT - tedy myslím promluvit si o tom, z mé zkušenosti jakékoli naznačování čehokoli se míjí účinkem

Reaguji na Peg: Taky to tak vidím

Podle mě je svatba krásná věc a ty co říkají "je to jen kus papíru, k lásce neni potreba" je jen zástěrka, jelikož je nikdo nepožádal.. A nebo se bojí....ale čeho? Mým životním cílem je být vdaná za muže, kterého obdivuji, mít úžasné děti a super práci. Jedno bez druhého si neumim vůbec představit. 7 let už je fakt dost na to aby člověk věděl, co chce! Pokud neví, tak to neni to pravé! Popravdě bych byla radeji jednou rozvedena a 2x vdaná, než abych byla ve 45 sama bez detí.. viz "hrdinky" v Sexu ve měste...

Reaguji na Adluna: Víš, ale ne pro každého je svatba prioritou. Já požádána byla, a odmítla jsem, protože jsem prostě cítila, že to není člověk, se kterým chci strávit zbytek života. Teď toho člověka mám, oba to tak cítíme ale svatbu ani jeden z nás neřeší, není to to nejdůležitější. Samozřejmě Ti neberu Tvoje představy a cíle, ale některá Tvá tvrzení jsou dost odvážná-viz to, že vdávat se nechtějí ty, které nikdo nepožádal.

Reaguji na aksile2aksile:
nemyslela jsem tim všechny, ale mysim si ze větsina to tak řika, pritom co cítí úplne jinak..

tak já jsem taky sedm let s přítelem, bydlíme spolu tak zhruba 3 roky. miluju ho a svatbu hodlám mít. říkala jsem to několikrát a velice důrazně. on mi řekl, že mě chce extra požádat, abych na to mohla mít vzpomínku do konce života, ale jinak že se mnou počítá a nedovede si beze mě představit život. myslí to upřímně, nejsou to slova do větru. takže teďka teda čekám, až se zeptá. ale ne moc trpělivě
jinak žiju ve švýcarsku a tady platí, že pokud jsou spolu lidé pět let, jsou bráni jako partneři a mají stejná práva v nemocnici nebo třeba v dědickém řízení jako právoplatní manželé. slyšela jsem to tak, ale z oficiálních míst to potvrzené nemám.

Já jsem s přítelem 3 roky a svatbu bych chtěla moc On se ale zatím k činu taky nějak moc nemá :/ Holt chlapi... )