Proč je pro nás svatba tak důležitá?

jasně, že existuje spousta situací, kde to jde ošetřit dopředu, ale proč to nevyřešit "jedním vrzem" - jednoduchým sňatkem za 20 minut je hotovo a je to obecně vyřešeno na celý život dopředu...
pokud přivezou přítele po bouračce do nemocnice a jeho život bude viset na vlásku, těžko se ho budou ptát, komu mají podat informace a pokud se po operaci neprobere hnedka z kómatu, tak jsi namydlená...nechci sýčkovat, ale takové případy bohužel znám...

holt bydlím v Blbákově

Reaguji na Petrolejkaa: tak jo, budem teda čekat společně, až se chlapi rozhoupou, pak dej vědět, až nastane den D

Já to nemyslím zle,jen vím ,že u nás na chalupě byl tenhle názor dost dlouho zažitej..

Jo,třeba se plno lidí kolem mě ptá-a kdypak se budeš vdávat atd..?Vytáčí mě tím,ale prostě si jen šťouchnou

Reaguji na Goldenhair:

Díky za podporu . Jsem ráda, že aspoň někdo mi rozumí.
Jasně, budem čekat společně , jen doufám, že do té doby nebudem zcvrklé a prošedivělé .
Jestli nastane ten den D, tak určitě ano. Dej vědět i ty

Já bych se také chtěla vdávat. Mě je 24, s přítelem jsme spolu přes 9 let, děti nemáme a také si myslím, že po určité době by se vztah měl posunout někam dál. Alespoň pořád myslím na to, kdy mě ten můj požádá alespoň o ruku, nechci se vdávat hned, ale chtěla bych vědět, že je se mnou počítáno. Na téma svatba je mi doma řečeno, že jednou bude Také ho rozhodně nechci nikam tlačit, ráda bych, aby to přišlo z jeho přesvědčení, ne že jsem ho k tomu donutila, stejně jako s dětma.... Takže pořád čekám a čekám a doufám, že se dočkám

Reaguji na Sluncere:
nebudou ty pocity spojené taky s věkem? Je ti stejně jako mě... Napadá mě, že třeba pojem svatba berou jinak holky kolem 25 a jinak holky, kterým je třeba kolem 30?

Možná, kolem mě se všichni vdávají, jsou těhotné a mě to tím pádem chytá taky
Není to samozřejmě jen tím, ale už se cítím připravená mít dítě a vdát se... Nechci mít děti ve 30, chtěla bych, aby si moje babička pravnouče ještě užila a poznala ho, protože je naprosto úžasná. A také aby moje rodiče byli fit a mohli hlídat. Navíc bych chtěla být mladá, krásná a vdaná maminka

Ahoj, tak já se třeba do svatby taky nerhrnu, to už bych spíše řekla, že u nás je to obráceně, cítím, že ženit by se chtěl spíš přítel, bydlíme spolu, funguje to a já ho miluji, ale nevím...když už bych se vdávala, tak jedině pro tu jistotu, že je vše jednodušší, vše se dozvíš brzy, jak už bylo výše zmíněno, i dítě bych klidně měla jako svobodná, prostě po svatbě tak nějak netoužím, jsou důležitější věci, kdyby to bylo jen na mě, stačila by mi svatba jen krátká, malá, bez zbytečných okázalostí...ale to by mi asi nebylo odpuštěno

A já třeba jsem těhotná a jsem svobodná, s přítelem jsem 5 let. Rozhodli jsme se pro mimčo holt dřív než pro svatbu a ničeho nelituju. Nechci vše najednou. chci se těšit na to co přijde dál! A vzdát se princeznovského dne?? Já se ho nevzdala tím, že jsem otěhotněla jako svobodná !Rozhodně nezustanu svobodná matka navěky, svatbu plánujem, ale až bude prďola mezi náma. Rozhodně se nechci vdávat jako těhule. Víme, že chceme být spolu, že se milujem, čeká nás nejhezčí období a ten papír k tomu být ještě šťastnější hned nepotřebuji

No já nevím, obecně si myslím, že není kam spěchat, ale pokud cítíš, že je to ten pravý, tak proč ne, ale já osobně bych byla radši, kdyby to bylo od chlapa. Bavili jste se spolu o tom? Plánujete děti? Protože pokud ho budeš uhánět ty, tak bych se bála, že ti nakonec uteče. Mně je 29, žiju na malém městě, před rokem se mě furt všichni ptali, kdy do toho praštím, ale pro mě to není to nej, takže teď už znaj můj názor a jsou zticha, i když, kdo ví, co si myslí. Já se cítím na 20, děti zatím nechci, dům jsem si koupila za sebe, chci ještě studovat, užívat si klidu. S přítelem jsem 4 roky, on můj názor zná, i když by mu svatba nevadila, ale takhle mu zas kámoši závidí, že není v žádným chomoutu

A co budeš říkat po 20ti letech manželství? Kam budeš chtít posunout vztah potom, když budete mít děti, budeš vdaná, mít bydlení.

Pro mě je manželství pocit sounáležitosti, ale nemyslím si, že je pro dlouhodobý vztah nezbytné.Daleko větším pojítkem (a to napořád) jsou děti, proto mi jako daleko závažnější rozhodnutí ve vztahu dvou lidí přijde rozhodnutí mít dítě, než rozhodnutí vzít se.
Jako manželé se můžete kdykoliv rozvést, ale rodiči už budete napořád.

To už bude právě ten naplněný vztah se vším všudy a nebude kam posouvat, kromě opečovávání toho druhého a pocitu, že zestárneš s někým, s kým jsi byla těch krásných 20 let..

instituce manželství funguje už minimálně přes 2000let, takže myslím, že to je trochu i takový ženský pud) Zrovna asi 14zpátky jsem byla na jedný svatbě jako host... byla moc hezká-to se jim musí nechat Ale je fakt, že samotná "svatba" netrvá ani pět minut...a velkej mejdan v hezkých šatech si můžeš udělat i bez toho...na vašem vztahu to nic nemění - manželstvím jen toho druhého ujistíš, že to třeba myslíš vážně...ale o tom to vlastně taky úplně není. Tuna manželství se po chvilce rozpadne a spousta párů "na psí knížku" spolu vydrží do konce života... Zkrátka - svatbě by se neměla dávat až tak velká váha...ale když to přijde, tak si to užij. Podle mého názoru se ale vztah svatbou nikam neposune.Maximálně budete po svatbě třeba dva měsíce jako čerství milenci ale potom vše bude ve starých kolejích... //neříkám, že jsem odpůrce svatby-tohle je jen realistický pohled na věc...

Já se naopak přiznám, že se mi svatby jako takové znechutily. Já snad neznám žádnou ženskou kolem sebe (ve věku 20-30 let), která by se chtěla vdávat pro ten samotný akt = zpečetění vztahu se svým partnerem. Naopak, každá v tom vidí jen "den, kdy budou mít hlavní roli", popř. den, kdy si svého partnera zavážou. Tím nechci vdavekchtivé dámy házet do jednoho pytle, to rozhodně ne, ale sama osobně v tom nevidím nic tak závazného, aby zrovna vdavky posunuly můj vztah s partnerem někam dál.
Sama jsem byla nedávno požádána svým partnerem o ruku, po necelých 10 letech soužití a ač mě to rozhodně potěšilo, nevidím v tom nic převratného apod.
A souhlasím na 100% s Lusindou. Také beru jiné skutky (než jen svatbu) mého partnera jako zpečetění vztahu.