Proč jsou tabu narážky na postavu "nehubených", ale u hubených je to povoleno?

Reaguji na Tecireg:
Je mi 46 let, v mládí jsem měla problém s anorexií, žádný extrém, ale tehdy se o tom zkrátka moc nemluvilo a ani nevědělo. Před asi 16 lety mi neteř kamarádky umřela skoro před očima.. V té době už jsem měla problém s nezdravým hubnutím za sebou, měla jsem dvouletého syna, který ji, tu neteř kamarádky, vnímal spíše jako loutku, než reálného člověka.. byla tak nepřirozeně útlá, k tomu měla pankáčský vlasy v x-barvách.. jako divoká panenka..bylo jí ani ne 17 a za deset dní pak už nebyla.. umřela. Další blízká známá skončila kvůli anorexii s těžkými zdravotními komplikace, které nakonec nezvládla, i když bojovala.
Takže, abych byla k tématu.. nyní mám štíhlou postavu odpovídající mému věku. Dříve, v období, kdy jsem byla opravdu dost hubená, mně hodně iritovaly narážky na moji štíhlou postavu, dost jsem to řešila.. a přibližně již 20 let chápu, že si zkrátka okolí dělá starosti a jen možná nevolí správnou formu, jak vyjádřit své obavy.. Spousta reakcí je samozřejmě i ze strany silnějších (tlustších) lidí, kteří emotivně zlehčují problém svojí nadváhy a "vysmívají se" lidem se štíhlejší postavou. Někdy to i může být myšleno dobře, leč řečeno nebo pochopeno špatně.. Vždy to nemusí být jen závidění štíhlé postavy ze strany silnějších.. ale před x-lety jsem to taky nechápala a měla jsem pocit, že mi ti tlustí závidí moji štíhlou postavu. Věci musí asi v hlavě dozrát, pokud se to stihne..

Strašné...

Já si myslím, že když má člověk čisté svědomí a dělá v rámci svých možností maximum pro to, aby se přiblížil svojí vysněné postavě, nemusí si z poznámek okolí nic dělat, ať už má míry jakékoliv.
Každopádně bývala jsem oplácanější dítě a ve školce a ve škole jsem si vyslechla dost slušnou plejádu nepříjemných poznámek - a to jsem nikdy nebyla vysloveně obézní, jen opravdu baculatá a "statnější" než většina ostatních, drobných a hubeňoučkých holčiček. K tomu jsem extrémní antitalent na sport, takže hodiny tělocviku pro mě byly až do konce gymplu utrpením, tělocvikáři mají většinou extrémní talent, dát to člověku sežrat Rozhodně nic příjemného, štíhlé a sportovně nadané slečny byly naopak vždy na výsluní.
Dnes jsem se už dávno smířila s tím, že drobná nikdy nebudu, zadek mi asi zůstane už nafurt hodně sportuju, dělám, co mě baví, nosím, co se mi líbí a názor okolí si ráda poslechnu, je ale na mě, jak s tím naložím. Vím, že nějaké rezervy mám a pár kilo bych dolů dostala, nestojí mi to ale za to, moje postava se mi líbí a jestli někomu jinému ne, ať se kouká jinam. Mám 170/70, míry 90-68-100 (v nejširším místě přes zadek, přes boky 90). Takže je to vždy jen na vás - lidi prostě postavu vidí a není podle mě důvod, proč by jí nemohli komentovat, ale na druhou stranu nikdo neříká, že se musíte přizpůsobit cizím přáním a preferencím...

Já si myslím, že ti tlustí lidé se domnívají, že každý má automaticky tendenci tloustnout, tudíž za štíhlostí / hubeností je v každém případě úsilí... a že stačí to úsilí přerušit, a člověk přibere.

Ano, poruchy příjmu potravy jsou problém, nicméně vedle problémů souvisejících s nadváhou a obezitou je to drobnost (myšleno celospolečensky). Tlustí lidé rádi bagatelizují svoje problémy tím, že se utěšují "hlavně že nemají anorexii" a podobně.

Jedna věc je tvrdit, že žena, která nosí velikost 38 je "baculka" (jak jsme se dočetli o figurínách tuším ve Švédsku), jiná věc je tvrdit, že žena která měří 170 cm a váží 80 kg je "pořádný kus ženské, žádná hnusná anorektička". Ne, v první řadě je to TLUSTÁ ŽENA, která POTŘEBUJE ZHUBNOUT, a její váha je NEZDRAVÁ. Jestli má někdo úchylku na nadváhu a přijde mu to vzrušující... to je jeho věc, jiný člověk má zase úchylku na anorektičky, které při stejné výšce váží 40 kg, každopádně "nějakému chlapovi se to líbí" není důvod proč to dělat.

Já patřím k těm "oplácanějším", ale nikdy by mě nenapadlo někomu říkat, co má se svojí postavou dělat. Když jsem se vrátila po roce v zahraničí domů a měla jsem místo původních 72 kil asi přes 90 a kamarádky mi řekly, že jsem přibrala, tak jsem to vzala a snažila se s tím něco dělat. Stejně tak, když kamarádka z 53 kg zhubne na 48, tak jí řeknu, že je to už moc, že jí to předtím slušelo víc - což je pravda. Ale nikdy bych jí nerozkazovala, že má přibrat, jako ona mi neřekla hubni.
Podle mě, jestli jsi kámoška, tak klidně můžeš říct svůj názor na postavu té druhé.
Proč se ale říká, že máte přibrat je to, že společnost je masírovaná tím, že kdo je hodně hubenej, tak má automaticky anorexii (či podobnou chorobu), ale řekněte mi kolik máte v okolí lidí opravdu tlustých - 100 kil a víc. Dokud se tlustý člověk může hýbat, zvládá všechny procesy, tak se to neřeší tolik, jako když ti lezou kosti a chabnou svaly. Tlustý by ale měl být upozorněn, že má větší možnost být nemocný, než člověk s normální váhou. Taky si vemte, že obecně se říká, že normální váha je 50-70 kg (ALE málokdo ví, že to taky závisí na výšce - proto slečna 159cm a 70kg říká, že je v normálu a stejně tak 175cm slečna s 50 kg říká, že je v normálu).
Nehledě na to, že každý máme jiná měřítka pro to, co je hubené, co je normální a co je už moc.
Myslím, že je fajn říct názor, ale ne nikomu říkat, co má dělat. Každý musíme vědět, jak se cítíme dobře a pro to něco dělat.

Mně to vytáčí, co je komu do toho, pokud to teda není nějakej extrém. Jsem štíhlá a postavu mám úplně normální, roozhodně nic extrémního. Komentujou to třeba prarodiče apod.. Na střední jsem měla tak o 6 kilo víc, ale tlustá jsem nikdy nebyla. Já taky nikomu nekecám do toho jak vypadá, je to každýho věc.

Teď jsem si vzpomněla na takovou hlášku, kterou jsem slýchala často, ale spíš na adresu jiných... a to: "Měla by ses najíst." "Jíš taky někdy?" "Měla by sis dát svíčkovou se šesti."
Jako kdyby po jednom většim jídlu mohl někdo přibrat Prostě tyhle hlášky s jídlem mě dost točej a to to nemusí být mířený na mě

Stala se mi taková nepříjemná věc..mám podváhu a opravdu poctivě přibírám(kdo si tím prošel ví, že je to dlouhý proces a výsledky nejsou viditelné ze dne na den)..nějací muži na mě začali hulákat, že jsem seschlá, ať koukám žrát a že mám bulimii..hrozně mě to zranilo..jak byste na to reagovaly? Setkaly jste se s něčím podobným od cizích lidí?...
V takových chvílích mám chuť se na všechno vykašlat..kdyby jen věděli, kolik úsilí a peněz mě to stojí a že jím více, než by do sebe oni byli schopní nacpat..

Reaguji na zombiegirl:

tohle by si měli přečíst ti, co tu mleli něco o seběvědomí apod... Ne, vždy dokáže být člověk silný a přejít to bez povšimnutí...

Snaž se nic si z toho nedělat a raduj se z každého kg, co ti na váze přibyde a uvidíš, že časem to bude lepší)))

Reaguji na Tecireg: Moc děkuji za milá slova!

Reaguji na zombiegirl:

Není zač...
Já to teď mám tak, že se pořád hrozně cpu a co jsem přestala brát HA, přibrala jsem asi pět kilo... přijde mi ale, že to na mě vůbec neni znát a lidi mi to ani nevěří Kolikrát mi nějaká stejně vysoká holka řekne, že váží o pár kilo míň a vypadá silnější... Ale já jsem teď se sebou dost spokojená ale když mi bylo kolem 15-17, byla jsem jak kostra... Kolik je tobě?

Reaguji na Tecireg:
To bude tím, že svaly váží více a zaujímají méně prostoru, zatímco tuky těch slečen jsou lehčí, ale objemnější
Je mi 22...byla jsem štíhlá vždy, ale vlivem událostí jsem zhubla ještě více..někdy si říkám, kéž by stačilo tlesknout a měla bych pár kg nahoře..sport a rychlý metabolismus taky dělají své..ale snad bude lépe

Reaguji na zombiegirl:
Tak to máme stejný věk
No já mám právě kamarádku, která má díky sportu hodně svalnatou mohutnější postavu a váží míň než já... Já cvičim jenom jógu jednou občas vícekrát týdně, a tak pochybuju, že bych z ní mohla mít svaly Je to zvláštní...

Taky to tak mám, že když jsem ve stresu tak hubnu, teď jsem zrovna jakž takž v klídku, tak se cpu))

Takoví by asi byli rádi aspoň za nějakou, i kdyby byla úplně seschlá. Zas kdyby ses jim nelíbila, tak by tě ignorovali a nepokřikovali - ale chápu, že když se člověk snaží vypadat jinak, tak to zamrzí.
Spousta lidí si asi myslí, že se právě snažíš vypadat hubeně, protože

Gratuluju, tak se nevzdávej - vždyť to děláš hlavně kvůli svému pocitu, ne kvuli druhým...

To věřím, že je to zraňující. Já bych je asi ignoroval, nebo bych na ně zahulákal něco na oplátku.

Nenech se tím otrávit, děláš to pro sebe, a ne pro nějaké hlupáky. Ostatním lidem do toho nic není, nemusíš jim nic vysvětlovat nebo se před nimi omlouvat. Přeju hodně štěstí!